Vyrážím napřed v 5:30. Pokračuji ve stoupání na 3 180 m a pak jdu zas dolů. Dnes to bude jednoduchý den, převýšení není tak dramatické jako včera. Budeme se stále motat kolem 3 000 m. Potkávám ojedinělé sněhové jazyky. Les už je pořádný les, ne jen remízky. A zasněžené hřebeny jsou zas o kousek blíž.
U potoka na míli 725,9 dobírám vodu a snídám. Potkám Honzu, má špatnou zprávu. Kristýna si něco udělala s kotníkem, nemůže pořádně chodit. Musí sejít do Lone Pine a počkat, až se jí to srovná.
Dovídám se, že kvůli následkům požáru je trail na 50 mil uzavřen – od Walker Passu až do Kennedy Meadows. Měli jsme tedy veliké štěstí, že jsme to na poslední chvíli stihli.
Pokračujeme s klukama mezi spoustou skal a skalek. Půda pod nohama se pomalu mění z písku na hlínu.
V pět dorážíme na míli 743 k potoku na Dutch Meadow. Dobíráme vodu a na nedalekém placku rozbíjíme kemp. Máme dost a to jsme mysleli, že to bude lehký den. Přehodnocujeme plány na dojití k Mount Whitney. Původně jsme chtěli zítra dorazit k odbočce na ní (míle 766), tam přespat a pozítří vystoupat na vrchol. Vzhledem k tomu, jak na nás působí výška, dáme zítra o šest mil méně. Další den chceme naopak dojít blíž k úpatí Mount Whitney, ke Guitar Lake, jít brzy spát a začít s výstupem ještě za tmy o den později. To by nám zároveň mohlo pomoci přiblížit se ještě téhož dne k Forester Passu. Na ten potřebujeme vyrazit co nejdříve ráno, než příliš změkne sníh. Snad to vyjde.
Večeři vaříme 100 m od kempu, snažíme se nezanechávat žádnou pachovou stopu jídla na místě, kde spíme. V sedm zalézáme do spacáků. Dnes opět širák, přidává se ke mně Remi. Prý pod širákem ještě nikdy nespal. Pak vyleze i z ostatních kluků, že oni taky ne. Překvapí mne to. Přijde mi, že u nás je naopak spaní jinak než pod širákem výjimkou. Asi je to dáno vlivem 90leté tradice trampingu u nás.
V půl osmé dorazí Jan a o čtyřicet minut později i Julie. V devět už všichni spí.