Vyrážím napřed v 5:30. Pokračuji v stoupání na 3.180m a pak jdu zas dolů. Dnes to bude jednoduchý den, převýšení není tak dramatické jako včera. Budeme se stále motat kolem 3.000m. Potkávám ojedinělé sněhové jazyky. Les už je pořádný les, ne jen remízky. A zasněžené hřebeny jsou zas o kousek blíž.
U potoka na míli 725.9 dobírám vodu a snídám. Potkám Honzu, má špatnou zprávu. Kristýna si něco udělala s kotníkem, nemůžu pořádně chodit. Musí sejít do Lone Pine a počkat, až se jí to srovná.
Dovídám se, že kvůli následkům požáru je trail na 50 mil uzavřen – od Walker Passu až do Kennedy Meadows. Měli jsme tedy veliké štěstí, že jsme to na poslední chvíli stihli.
Pokračujeme s klukama mezi spoustou skal a skalek. Půda pod nohama se pomalu mění z písku na hlínu.
V pět dorážíme na míli 743 k potoku na Dutch Meadow. Dobíráme vodu a na nedalekém placku rozbíjime kemp. Máme dost a to jsme mysleli, že to bude lehký den. Přehodnocujeme plány na dojití k Mount Whitney. Původně jsme chtěli zítra dorazit k odbočce na ní (míle 766), tam přespat a pozítří vystoupat na vrchol. Vzhledem k tomu jak na nás působí výška, dáme zítra o šest mil méně. Další den chceme naopak dojít blíž k úpatí Mount Whytney, ke Guitar Lake, jít brzy spát a začít s výstupem ještě za tmy o den později. To by nám zároveň mohlo pomoci přiblížit se ještě téhož dne k Forester Passu. Na ten potřebujeme vyrazit co nejdříve ráno, než příliš změkne sníh. Snad to výjde.
Večeři vaříme 100m od kempu, snažíme se nezanechávat žádnou pachovou stopu jídla na místě kde spíme. V sedm zalézáme do spacáků. Dnes opět širák, přidává se ke mě Remi. Prý pod širákem ještě nikdy nespal. Pak vyleze i z ostatních kluků, že oni taky ne. Překvapí mne to. Příjde mi, že u nás je naopak spaní jinak než pod širákem vyjímkou. Asi je to dáno vlivem 90ti leté tradice trampingu u nás.
V půl osmé doraží Jan a o čtyřicet minut později i Jullie. V devět už všichni spí.