Nepršelo, jen větru zas bylo víc než dost. O pátý na cestě, mraky stále nad náma. Teplota se motá kolem 7°C, s větrem je to pocitově na nule. Nepřestává nás udivovat, jaké jsou tu teplotní rozdíly: buď zima, nebo vedro. Nic mezi.
Snídáme na staré cisterně, které sbírá dešťovou vodu. Divíme se, k čemu tady na pouštní hřebenovce mohla být. V devět konečně začíná pršet.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2016/04/PCT_36-1024x683.jpg)
Ne moc, pokračujem v nezměněném tempu. Najednou zjišťuji, že mám na jedný ruce zkřivený prsteníček.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2016/04/PCT_37-1024x768.jpg)
Nijak to nebolí, nijak jsem se do něj neudeřil, ale narovnat ho nedokážu. Zrovna jsme se dostali na gsm signál, tak vznáším dotaz k svému pražskému medicínskému supportu: křeč šlašky, může se jednat o dočasné zkrácení – jemné masáže a teplo pomůžou. Ok, pro dnešek jdou hůlky do batohu a pravá ruka do kapsy. Možná i málo hydratuji, musím víc pít
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2016/04/PCT_38-1024x683.jpg)
Cestou potkáme dvě plné vodní kešky. Nemuseli jsme od včerejška táhnout vodu na dva dny, ale jeden nikdy neví.
Sbíháme z hřebene a po 27km (míle 151.8) se před dvanáctou dostáváme na Highway 74. Opouštíme trail a vydáváme se podél silnice navštívit další legendární místo na PCT, míli vzdálené Paradise cafe. Tahle hikers friendly hospoda dokonce přijímá a uschovává resupply boxy. K obědu si necháme přinést české pivo Rebel. Tak doma jsem se s ním nikdy nesetkal, ale mezi místní nabídkou září jako diamant.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2016/04/PCT_39-1024x683.jpg)
Místo je to opravdu kuriozní, což podtrhuje svou produkcí v rohu sedící muzikant, který má před sebou klavesy s přednahranými doprovody a na klíně akustickou kytaru na kterou hraje. Občas si dá sólo i na klávesy a melancholicky zpívá jako Johny Cash zkřížený s Ericem Claptonem. Bizár.
Po 90ti minutách se zvedáme a vracíme na trail. Před námi je uzavřený úsek. Dá se ještě absolovovat 17km po trailu, ale pak se musí sejít zpět na Highway 74 a dojít podél ní až k městečku Idyllwild.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2016/04/PCT_40-1024x683.jpg)
Většina lidí proto rovnou stopuje do města. My si řekli, že nebudem pokud možno přeskakovat, že si tu obchůzku odšlapem. Jsou před námi i další uzavřené úseky, kde to jinak nepůjde, ale pokud bude sebemenší pěší možnost, tak ji využijeme. Pršet přestalo, dokonce na chvíli vysvitlo slunce. Stoupáme z 1.500m na 2.000m. Kolem vidíme stopy ohně, ohořelé stromy, saze na kamenech. Trail je uzavřený právě kvůli následkům požáru.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2016/04/PCT_41-1024x683.jpg)
Počasí se opět začne horšit, tlak prudce klesá. Na míli 159.7 si nacházíme místo k zakempení. Jsme sice v mraku, ale dobře chránení před větrem. Teplota je kolem 3°C (včera prý u Big Bear sněžilo), tak rychle stavíme tarpy (Top Notch má tarptent, já poncho) a v sedm už jsme zase ve spacácích. Top Notch pokašlává, moc se mi to nelíbí. Myslím, že trochu podcenil oblečení. Zítra mu v Idyllwild vyberem nějakou mikinu a teplý ponožky.
Ano, předjímám, možná nespravedlivě, ale spadl v noci a pak střízlivěl ??