PCT 7. den

Noc klidná, teplá. Vyrážíme v 5:00, ale 20 minut ještě nabíráme vodu z potoka filtrujem, každý berem sedm litrů – je možný, že dva dny nenarazíme na žádný zdroj. Ve Warner Springs nás varovali, že nádrže po cestě už budou prázdné.

Třičtvrtě hodiny se motáme kolem potoka u kterého jsme spali a pak začne dlouhé stoupání z 910m na 1.540m. Protože mám sedm litrů vody a já k tomu doplněné zásoby jídla, táhnu tak o šest kilo víc než včera a je to safra znát. Musíme se častěji vydýchávat a snídani (7:30) překvapivě protahujem co to dá. Ale pak si pustím do uší Freak Power a to mne trochu popožene. Uprostřed kopce nacházíme krumpáč, přemýšlíme, jesli ho někdo nebral jako cepín… 

 

Do karet nám hraje mrak stínící slunce, takže teplota se drží kolem příjemných 25°C. Když se ale konečně dostanem nahoru mraky se rozeženou a vedro udeří.

 

Jdeme víceméně po vrststevnici, kolem hromadnvelkých kamenů. Čekáme kdy nás zpoza nich vybafnou Šošoni. Před polednem dorážíme na míli 127.3 kde je na místě zvaném Mike’s place nejen voda v cisterně, ale i pár stanů a prapodivných bud. 

 

Mika jsme sice nepotkali, zato místu šéfovali dva maníci – Tom a Josh, zhulený jak papriky.

 

Hned nám nabídli studený limošky a udělali burgra – za dobrovolný příspěvek. Dlužno dodat, že burger byl excelentní. Top Notch dostal vegetariánskou verzi.

Největší horko jsme přečkali v jednom velkém stanu, kde se postupně slezlo asi 12 hikerů. Místo klasických hiker boxů tu mají celou jednu místnost. Kromě standardních věcí, co se v hiker boxech nachází tu měli i solární panel, snežnice, audiokazety Startreku a z nějakého nepochopitelného důvodu i bicí soupravu.

 

Vedle stála velká polní kuchyně včetně pece na pizzu. Nemohu popřít, že to místo mělo skutečně ducha. Zůstáváme do dvou. 

Odpoledne nám to šlape o poznání líp, když je to z kopce i popobíháme.

 

Dnes to zabalíme o něco dříve na míli 134.8. Chcem si dopřát delší spánek a navíc se na obzoru se kupí tmavé mraky. Tlak je ale stabilní, snad se to nad námi jen přežene. Rychlá večeře a v sedm už jsme ve spacácích. 

 
38km (celkem 223km)

11 Replies to “PCT 7. den”

  1. Nějak málo kilometrů, nemyslíš? Na to že je to cesta vyšlapaná, dobře zmapovaná, na každém rohu zázemí, jenom se zařadit a užívat si. Co tak nějaké vékony. No jo pupek to brzdí. Rychle na blog ať všichni závidí.

  2. Anonyme, svým komentářem prozrazuješ na sebe víc, než jsi měl zřejmě v úmyslu:
    1) Nedokážeš si představit jaké úsilí je nutno vynaložit na téměř roční přípravu.
    2) Máš-li pocit, že 220 kilometrů pouští a horským terénem za 7 dnů na slunci a v dešti s dvaceti kily na zádech (a s představou, že mám před sebou další čtyři tisíce) je málo, pak skutečně nevíš, o čem píšeš.
    3) Chybí ti „výkony“. Účastníci PCT nezávodí. Patrně ti ještě nikdo neřekl, že sport je víc než pouhé závodění.
    4) Zřejmě netušíš, co prožívají hikeři při pohledu na krajinu vynořující se ze tmy před východem slunce, jak chutná usínání pod hvězdami nerušenými světelným smogem města.
    5) Nenapadlo tě, že jít PCT má také svoji (a důležitou) stránku, řekněme společenskou? Že se tu setkávají lidé podobného založení, kteří se nikdy před tím nesetkali, a přesto spolu prožívají totéž, že si tu uvědomují příslušnost ke stejnému klanu. Že se zde navazují přátelství. Že zde dochází k situacím, kdy je nutno pomoci druhému a také k takovým, kdy dokážu pomoc druhého přijmout.
    6) Pravděpodobně si uvědomuješ, že tvůj komentář není úplně košer. Důsledkem toho se zřejmě stydíš uvést své jméno.
    Po pravdě řečeno, je mi tě líto. Svým komentářem jsi na sebe prozradil nejen absenci empatie, ale (a to zejména) o co je tvůj život ochuzen. Nevím jak jsi starý, nevím jaké máš dosavadní životní zkušenosti, přeju ti abys brzy poznal oč zatím přicházíš. Doporučuju ti: Vem si na čtrnáct dnů dovolenou, na záda pingl se stanem a spacákem, dojeď třeba na Lipno a vydej se sám po hřebenech Šumavy, Českého lesa, Krušných hor … . Nemusíš dělat žádné výkony. Stačí takových 30 km/den.
    A ještě jedna rada. Pokud se ti tento blog nelíbí, pokud tě uráží, nic není jednodušího než už sem nechodit.
    Zdravím tě, a přeju ti hodně štěstí.
    Jirka Čech

  3. PRC Den 8

    Sedli jsme na autobus a jeli do Holiday inn. Rozebrali švédské stoli a rozeslali je na další odpočinkové místa. Večer jsme popíjeli skvělou brandy na střešním baru. A přišla i Brandy Z Illinois, PCT jde letos potřetí. Sledovali jsme západ slunce – – – a ráno zase východ slunce, kalili jsme do rána a do oběda. Při hlasování, zda jdeme dál, bylo 18 proti a jeden se sdržel hlasování (ten byl tak vykalenej, že nevěděl jakou vlastně mluví řečí)

  4. Čau Kubíku, na ty anonymní voly tady se vyprdni, to nestojí za odpovědi. Upřímně mě překvapuje, že někomu stojí za to psát tyhle kydy k tomuhle tématu… Lidi jsou fakt hovada… Nereagovat je nejlepší, ať se smažej ve svým posraným životě…
    Já se naopak těším na každou novou zprávu, čím dál tím víc věřim, že to dáš do konce. Jak jseš na tom fyzicky? Zatím OK? Co nohy? Dlouho jsi měl pauzu a moc jsi nechodil, tak jsem měl trochu strach, jestli ten začátek nebude krušnej, ale z tvého vyprávění mám pocit, že to dáváš dobře. Ale o komplikacích moc nepíšeš, tak se mi zdá, že dobrý, ne? Drž se a ser na debily! Držíme palce a těšímě se na další zprávy! Čau, Pavel

  5. No Kubo,valíš docela rychle,tak hlavně ať nohy slouží!Čte se to výborně a fotky luxus.Užívej a těším se na další zápisky.Čus Tom

  6. Hola beruško 🙂 každou chvíli koukám co nového ti tu přibyde .vypada to ze se mas krasne tak užívej a piš blog a postih foto at máme predstavu jak se vede pa domino

  7. Hoj kluku. Není tu moc signál a dál to bude ještě řidší, takže budou i delší pauzy mezi publikováním zápisků.

  8. Hola. Práve to čítam a VĎAKA za materiál. Som rád, že sa ti zatiaľ darí v komentároch filtrovať takých „kokotov“. Prepáč za vulgarizmus, premýšlal som dlhšie, ale lepší výraz v slovenčine pre taký homotyp snáď ani nie je…
    Veľa zdaru !

Přidat komentář