Nakonec z toho deště moc nebylo. Párkrát přeháňka. Zato vítr s tarpy a stany několikrát dobře zacvičil. Večer jsme je naštěstí dobře ukotvili a kolíky zavalili kameny. V pět jsme připraveni vyrazit jen já a Top Notch. Ještě vidíme balícího se Pierra, jen si řeknem, že nás dožene, až se zabalí ostatní. Tak trochu tušíme, že to hned nebude. Později jsme zjistili, že vyrazili až v sedm. Ještě jsme udělali zápis do místního registru a už si šlapem tmou. Vítr nás ještě občas propleskne, ale stěží přesáhne 3Bf. Nebe bledne, v údolí před námi se válí mlha, kterou ale vítr brzy rozežene.
U potoku San Ysidro Creek (míle 105) posvačíme a chladíme si nohy. Pak se před námi otevře široká planina. Zase úplně jiná scenérie a stále nás nepřestává udivovat množství kvetoucích kaktusů.
Včera nám v Julian řekli, že máme štěstí na dobré načasování, protože tady to kvete jen 3 neděle v roce. Na míli 106.2 nacházíme známý skalní útvar Eagle rock, který skutečně připomíná orla s rozepnutými křídly. Je u něm spousta day hikerů.
V půl jedné docházíme k Warner Springs (míle 109,5). Asi působíme dojmem, že chceme jít dál, tak na nás z přilehlé požární stanice zavolají tlampačem, že tady je dobré se zastavit na jídlo. Nejprve navštívíme místní komunitní centrum, které v sezóně slouží hlavně PCT hikerům a u kterého je i kemp. Místní trail angels tu vedou malý obchůdek, poskytují sprchy, vodní masáž chodidel, připojení k internetu, večer grilujou burgry a vůbec nabízejí zázemí. Pak se vydáme na 1 míli vzdálenou poštu pro můj první resupply box. Z pošty se přesunem do jediné místní restaurace – Golf grill. U vchodu je nápis, že PCT hikery obsluhují pouze na terase. Začátkem sezóny se jim totiž uvnitř jeden náš kolega zul o po více než 100 mílích se chodecká noha dá kvalifikovat jako chemická zbraň. Terasa byla plná, potkali jsme tu One Sticka z New Orleans od Froda a Skauta, který vycházel 21.dubna spolu s námi. Místo trekových hůlek má jen jednu dlouhou hůl (od ZPacks) a velmi rychlé tempo. V grillu byli milí, dobře vařili – nejvíc jsem si užil čerstvý zeleninový salát. Ale kuchyň zavřeli už ve dvě, takže jsme se z pozdě přišivší holkou Rocket o náš oběd rozdělili.
Vyrážíme v pět, chvíli si ještě užíváme planinu, pak lehce nastoupáme, abychom po hodině a půl našli hezký tábořiště pod stromy u potoka Agua Caliente Creek (míle 112.6) jen musíme dát bacha, roste tu Poisen Oak , který může při kontaktu s pokožkou způsobit vážné popáleniny. Rychle vaříme, mé dnešní hikers box specials je docela dobré chilli. Do spacáků zalezeme po osmé, já ještě hodinu a půl ošetřuji nohy a píšu.
38km (celkem 185)
Tak první stovka je za námi, tak už jen ten zbytek.
To do toho pekne slapete Kubo! Jen tak dal. Uzivej! Petr K.