PCT 5. den

Počasí ráno opravdu vypadá hrozivě. Prší, mlha, silný vítr. Lidi co přijeli z trailu dnes ráno říkají, že dostali docela do čuni. Jednomu klukovi vítr zlámal stanové hůlky. A v Lake Morena skutečně sněžilo. Jsme rádi, že jsme byli pod střechou. Uvažujem, že si vážně uděláme zero day. Na druhou stranu, chladný počasí a snad i déšť bude pro dnešní úsek lepší než pražící slunce. V následujících 39km (24 mílích) není spolehlivý zdroj vody. Jen jedna water cache, a ta může být prázdná.

Užijem si motelovou snídani. V 8:30 už jsem na trní, nejraději bych vyrazil hned na stop, ale bandě ještě chvíli trvá balení vyzvednutí vypraného prádla, dokoupení zásob. Nechci trhat partu a tak se ještě chvíli povaluju. Výhodou je, že zatím přestane pršet a obloha se trhá. Protože máme skluz, odpouštíme si návštěvu pekárny, kde dostávají true hikeři po předložení Long distance permitu koláč zdarma. 
 
Stopujem asi 20 minut, než odjede Kaya, Cookie Monster a Pierre se stejným trail angelem, který vezl včera mne. Mne a Top Notche pak bere o 10 minut později ženská, jejíž muž jde PCT jako section hiker a ona na něj vždy někde počká. Mezi tím vozí hikery z trailu do města a zpět. V Scissors crossing jsme v 11:00 a hned začínáme pěkně zostra výstupem z 694m na 1.020m.
 

Počasí je z počátku vážně příznivé (25°C), až na ten vítr. A ten stále sílí. Co chvíli se musíme zastavit, nabrat dech, přilepení na skálu.

 

Vítr má nárazově určitě 7Bf, chodíme v předklonu, občas v podřepu, abychom co nejvíce snížili odpor. Špatně se nám dýchá, máme šátky přes obličej. Občas někomu něco ulítne – čepice, sluneční brýle a to je pak nenávratně ztraceno.

 

Kayu to jednou povalí, ale naštěstí zůstává na stezce (pod námi je stále hluboký sráz) a nezraněná. Hůř dopadne Cookie Monster – ten přistane přímo do trsu kaktusů

 

 

 Když se chceme domluvit, musíme na sebe křičet – na povídání to dnes není. Tak zkouším poslouchat hudbu a bluesový Jimmy Whiterspoon s Robbenem Fordem tomu všemu přidají náladu. V jednu si dáme 20 minutovou pauzu na sváčinu a ve tři na oběd – vždy schovaní v relativním závětří za většími kameny. Cookie Monster vytáhl k obědu třetinku piva, každý si srkne – nikdy nám nechutnálo líp. 

 

Po obědě se na chvíli dostanem za hřeben, takže vítr  padne tak na 4Bf, ale za půl hodiny jsme zase na zpátky a začne to na novo. Navíc na obzoru začnou hrozit mraky, vypadá to, že by mohlo přijít něco většího. Naštěstí v půl páté dorazíme na míli 91.2 kde je water cache, plná vody (ale vyšli bychom s tím co si neseme).

 

Water cache jsou místa na trailu v úsecích, kde nejsou zdroje vody, kam trail angels z blízkých měst vozí láhve a kanystry s vodou. A zase jen z čistého entuziasmu. Je to příjemný, ale člověk se na to nesmí 100% spolehnout. Tahle water cache je trochu níže na závětrné straně kopce, takže tu fouká o poznání méně. Je tu dost míst na stany, hodně lidí už tu je zakempených, takže si taky najdem plácek pro sebe. 

 

Přestože jsme šli dnes jen 6 hodin čistého času a ušli 23km, jsme díky tomu větru utahaný jak koně. Ještě spolu povečeříme (curry tuňák s rýží!!) a chvíli si povídáme. Dojde na vyprávění nejtrapnějších historek které kdo zažil. To nevydrží dlouho – v sedm začne krápat a tak se odeberem do pelechů. Zítra vstanem brzy, čeká nás 18 mil (30km) do Warner Springs kde musíme být před pátou než zavře pošta – na Kayu a na mne tam čeká resupply box. 

 
23km (147km celkem)

2 Replies to “PCT 5. den”

  1. No, moje představa, že „jen tak“ půjdete, bere za své…Rozhodně vám ty dny zatím nesplývaj a nouzi o pestrý zážitky nemáte. Snad jste včas stačili dojít do Warner Springs!

    Reply

Přidat komentář