Jen v půl šesté vystrčím hlavu ze spacáku slyším ze všech stran „Happy birthday!“ Včera jsem to na sebe práskl a tak hned dostávám dárek: Cliff bar – müsli tyčinku. A každý ví, jak je jídlo na trailu ceněný
V šest vyrážíme, po skupinách, ale za chvíli se celá banda zase sejde dohromady. Po dvou a půl mílích prudký sešup ze 1.430m o 275m níž do kaňonu a pak zas pozvolně vystoupat cca o 100m výš.
Dál už jen postupně po vrstevnici sestupujeme. Zpočátku se člověku motá hlava z hloubky pod ním, ale postupem času to přestane vnímat. Na míli 68.4 naberem a přefiltrujem vodu z tanku – poslední dostupná na dnešní etapě.
Slunce do nás zase pere, k polednímu marně hledáme kousek stínu – těch pár stinných míst už rozebrali šťastnější hikeři před námi. Ve 12:15 se nám přece poštěstí (míle 72.5), i když se nás nevejde všech 5 na jedno místo a tak se rozlezem pod víc keřů. No stín to úplně není. Spíš naznak stínu. Obědváme, užíváme siestu. Po 90 minutách stín zmizí, chci se hnout na druhou stranu keře, ale chřestýš mne upozorní, že to místo už je jeho. Berem to jako znamení, že máme pokračovat.
Nebudu pořád opakovat, že slunce praží a že je to únavný. I tak bychom neměnili ani na okamžik. Stále zvolna klesáme, kolem trailu se objevují velké kameny až dojdem na dno údolí (720m n.m.). Tady to konečně vypadá jak na poušti.
Kaktusy, keře, písek. Docházíme na Scissors Crossing (míle 77) a berem stopa do Julien. Původně jsme tam vůbec jít nechtěli, ale protože mám narozky, rozhodli jsme se to oslavit pořádnou večeří.
Parta se nacpe do jednoho auta, jen zvedli palec a jeli. Já jel o 10 minut později s trail angelem, který si vzal na 6 týdnů volno, jen aby se mohl starat o PCT hikery. Zase, tohle člověk z našich končin nepochopí.
První na co všichni myslíme je sprcha. Ze všech stéká hnědá břečka. Pak zajdem do krámu koupit si něco čerstvýho ovoce a pivo, ke kterýmu okamžitě dostanem papírový pytlík, abychom mohli pít na ulici – málem bych zapomněl v jaké zemi to jsme.
A pak ta vytoužená večeře. Dáváme si pořádnýho americkýho double burgra. Cpem do sebe kalorie pod tlakem.
Sedí s námi i Nicolas z Belgie, který má za sebou pár těžkých dní a není si jistý, zda chce pokračovat. Snažíme se ho přesvědčit, ať to nevzdává takhle brzy. Kaya s námi není, zasekla se nám jinde, šla si nejdřív vyprat do hospody, kterou vedou trail angels. Je sice zavřená, ale hikeři si můžou na dvorku zdarma přeprat v pračce oblečení. My to nechali až po večeři a byla to chyba, protože pračka je obsazená. Já si svoje věci přeperu v ruce v motelu, kluci to nechávají na ráno. Čeká nás dlouhý den, bez vody po cestě po následující dva dny. A navíc se sem žene bouře. Sněhová!! Když se té novině divím místní jen pokrčí rameny: El Nino. Spát jdem dnes hodně pozdě, v půl jedenácté.
29km (celkem 124km)
Všechno nejlepší, Jakube! To je teda adrenalinový čtení, díky za něj. Jsou to paradoxy, když chřestýše střídá sněhová bouře, co?! Safe journey!
Vsechno nejlepsi dodatecne!!! Dodatecne 🙂 a diky za skvely web, krase se to cte 🙂 drzim palec na dalsi cestovani!
Dej pokoj s chřestýšema. Ta včela snad stačila, ne? (Neddráždi hada bosou nohou).
Člověk si takhle od počítač říká..jak mohl asi zažít pár těžkých dní, když může mít za sebou třeba pět dvacetikilometrových (tím pádem na pohodu) dní..ale takhle odsud je to asi dost nepředstavitelné a není to vůbec podobné dvaceti kilákům po českém ráji, co? 🙂 Držím palce a budu se snažit být „up to date“ 🙂