Přestože celou noc foukalo (2-3 Bf), bylo tepleji (7°C). Vyrážíme ve 4:55 a užíváme si nočního chladu. Po té co po pár metrech přecházíme potok zjišťujeme podle mokrých stop, že nejsme jediní kdo startuje časně.
Jak se blížíme k Mount Laguna, mění se charakter krajiny, objevují se borovice s najednou jsme v příjemném hájku. Na míli 41.5 nacházíme vyhlídku, usedáme, snídáme.
Za dalších 3 míle dojdeme k místu, kde pravděpodobně také býval les, ale evidentně vzal za své při požáru.
Cesta má opět pouštní charakter. Krajina se otevírá do dálky a tak si co chvíli užíváme výhledy.
Na Penny Pines Point (míle 48,7) odbočíme na camp ground u silnice, kde můžeme nabrat vodu. Potkáme Austrii a Winter (27), pár se kterým jsem se potkal u Scouta a Froda a kteří startovali dva dny přede mnou. Povídáme si, dělíme se o svačinu.
Dnes se jde výrazně lépe. Nejen že je chladněji, ale stále mírně pofukuje. Pochvalujeme si, že jsme zvládli „
ten to ten“ – deset mil do desáté hodiny (posleze i „
twelve to twelve„). Také si říkáme, že jsme čekali víc chřestýšů. A jak to dořekneme, narazíme na dvojici day hikerů – kluka stojícího o kus dá zatímco jeho holka se bojí projít kolem chřestyše, který varovně chřestí metr od cesty. Nebudu lhát, taky nám to nebylo příjemný, ale nechtěli jsme být za sraby, nakonec to zvládla i ta holka a chřestýš se utišil. Dnes potkáváme vůbec hodně day hikerů – je sobota.
Zrovna když se kocháme další vyhlídkou, narazíme na Maxe a Piera, kteří startovali 20.4.. Dohadujem se, že večer zakempíme společně na míli 59.5. Má tam být větší parta od Scouta a Froda. Pak kluky na chvíli ztratíme, abychom se o hodinu později potkali na Pioneer Mail Picnic Area (míle 52.6). Je krátce po dvanácté, poobědváme spolu a držíme dvouhodinovou siestu.
Top Notch si volá s bráchou, ktery zrovna jde na východním pobřeží Appalachian Trail a říká, že se tam objevil už třetí po sobě jdoucí lesní požár v krátké době. Je podezření, že je někdo zakládá úmyslně…
Když se zvedáme k odchodu, zažijem svůj první „trail magic„. Dvě day hikerky (matka s dcerou) rozdávají thru hikerům koláčky (cookies). Max a Pier už odcházejí a koláčky odmítnou – čímž si Max vyslouží trail name „Cookie Monster“. My nadšeně přijímáme – jsou skvělý. Ale najednou nás to strašně nakopne – taková dávka cukru v krvi, náš organismus se s tím nedokáže vyrovnat. Zamotá se nám hlava, začnem se třást a tak si ještě musíme na chvíli sednout. V tu chvíli si všimneme stromu, co má v kůře žaludy – v životě jsme nic takového neviděli. Skoro si říkáme, jestli se nám to nezdá. Co to vlastně bylo za koláčky? Radši si to fotíme. Může nám to nějaký botanik vysvětlit?
Chceme si nabrat vodu z nádrže o kousek dál, ale je tak zaneřáděná, že by to asi ani naše filtry nedaly. Naštěstí je u ní i malá water cache, takže si z ní berem po půl litru a jdeme dál. Je příjemných 25°C, pod náma je kaňon a my se nemůžeme vynadívat. Top Notch se ode mne naučil říkat místo „This is just awesome!“ český ekvivalent „To je prostě skvělý!“
Cesta se klikatí po vrstevnici podél hřebene, občas se vzdálíme tak na sto metrů a pak na sebe z ostrohu na ostroh nadšeně voláme „We are hiking PCT!“ To z nás asi ještě nevyprchal ten cukr z koláčků…
V půl páté dorazíme na Sunrise Trailhead (míle 59,5). Ze San Diegské party tu potkáme jen Pierra a Maxe (aka Cookie Monster) a Kayu. Německo-Švýcarská část pokračovala dále. Nabíráme a filtrujem vodu z velké cisterny a pak si kousek od ní najdem plácek k zakempení.
Po večeři vytáhnu ukulele a při druhé písni se Top Notch rozeběhne s láhví vody pryč. Když se ohlednu vidím o 20 metrů dál hořící pruh trávy, který se snaží kluk s holkou z vedle stojícího stanu uhasit. Popadnu svoji láhev s vodou a společnými silami oheň hasíme. Ukázalo se, že ta holka (od teď má trail name Wild Fire) špatně dotáhla vařič na plynovou kartuší a ta následně explodovala. Ve finále to ještě dopadlo dobře. Po chvíli si k nám příjdou uvařit večeři, protože přišli o všechen plyn. Došlo, že mám rezervní kartuši, tak jim ji dám. Přinesli druhé ukulele, dáváme několik kousků dohromady.
Historky, zábava, západ slunce. Rozhodnem se jít zítra společně k Scissors Crossing a v pondělí si dát zero day v Julian. Není kam spěchat. Yogi (Yogi’s book) doporučuje nevstupovat o Sierry před prvním červnem (kvůli sněhu), takže máme dost času. Spát jdeme v půl deváté.
35 km (celkem 95)
Like this:
Like Loading...
Ahoj Jakube (navrhuji tykání, ale kdyby to vadilo, tak Vám budu vykat),
kolega ornitolog při pohledu na fotku kůry se žaludy zajásal řka „Tohle dělá americký datel sběrač https://en.wikipedia.org/wiki/Acorn_woodpecker!“
Tvůj táta nám vyprávěl o Tvé cestě a dal nám odkaz na tenhle deník. A tak si teď doma čteme, ukazujeme si na mapě, fandíme Ti a moc se nám to líbí. Nádhera!
Měj se hezky,
Veronika Rausová & spol.
Verčo díky Ti moc za zprávu. Už jsme si vážně mysleli, že jsme měli halucinace. Mávám! J.