PCT 2. den

Přes noc padlo hodně rosy, ale tarp nestavím, jen se s ním přikreju. Přes den bude dost slunce abychom všechno usušili. Teploměr hlásí 2°C. Přes noc mi nateklo místo pod okem, kam mne včera bodla včela, ale nevypadá to nijak vážně.

Vyrážíme za tmy v 5:20. Z Top Notche se klube dobrej parťak. Dobře se nám povídá, dobře se nám mlčí, máme stejný tempo. Za hodinu se zastavíme a pozorujem východ slunce. 

 

Skvělé je vědomí, že stejný pohled si užijeme ještě víc jak 100x. V 7:30 dorážíme na pěkný tábořiště Boulder Oaks (míle 26) s tekoucí vodou. Rozhodnem se tu posnídat. Přidá se k nám John, který jde s Mariposou – batohem od GossamerGear, který jsem používal loni. Byl však z docela křehkého materiálu a tak, když jsem si objednával nový quilt od ZPacks, vzal jsem si i jejich batoh z Cuben fiberu. Zatím jsem s ním spokojený, ale Mariposa je vychytanější. A John má nový model, z nového materiálu, který vypadá výrazně odolněji.

Kolem se budí hikeři, kteří tu spali. Někteří jsou na cestě už čtvrtý, či pátý den. Zajímavý je, že když se tady bavím s lidmi, všichni vědí co je Česká Republika. A to jsem se je několikrát snažil nachytat, jestli se tak jenom netváří – dobře vedí kde leží, často zmiňují Havla a Jágra. Dokonce tu jeden chlápek chválil Limonádového Joa!! Prý tu běžel v distribuci.

Kolem deváté opět udeří vedro. Jdeme po severní části hřebene a tak jsme trochu chráněni před sluncem. 

 

Nevyužijem možnost sestoupit do kaňonu kde teče Kitchen Creek, říkáme si, že máme dost vody a že vydržíme do Fred Canyon Tentsite (míle 32), kde je pramen. Chyba. Přecházíme na jižní svah, najednou je spotřeba vody o poznání vyšší. Taky musíme dost koukat na cestu, málem jsem šlápl na chřestýše. 

 

Když v 11:30 dorazíme k prameni, zjistíme, že je vyschlý. Další spolehlivá voda je 5,7mil dál (Long Canyon Creek Ford míle 37,7). Top Notch má jen litr vody. Dávám mu litr ze svého, takže oba teď máme dva. Je tu pár stromů, pěkný plácek, dostatek stínu. V nohách 12 mil (19km) – zůstáváme na siestu. Obědváme (tortila s burákovým máslem), sušíme spacáky, pospáváme.

Dál vyrážíme ve dvě. Vedro nám dává hodně zabrat. Stezka vede podél hřebene, po jižní straně, občas přímo po něm. Nevynecháme žádný stín, ktery je tu opravdu vzácností. V jednom z nich narazíme na skoro bezzubýho chlápka,  který vypadá jak opravdový hobo. Těžký boty, ohromný modrý batoh s externím rámem a v jedné ruce ještě jeden městský batůžek. Párkrát se posléze mineme. Jednou, když zrovna odpočíváme pod stromem, zaslechneme divoké mručení a odfukování. Polekaně se na sebe podíváme: medvěd? Tady? A pak znovu uvidíme modrý batoh a bezzubé dásně.

Na míli 37.1 nabereme vodu z Long Canyon Creek, což nám chvíli trvá, protože je dost mělkej. Filtrujem a Bezzubá Dáseň se nám směje, že už 40 let pije vodu nefiltrovanou a nikdy mu nic nebylo, že už je vůči všemu imunní. Svůj proslov doplňuje chrchlanci a medvědím bručením. Ustlal si na místním minitábořišti. Chvíli uvažujem, že taky zůstanem, ale pak se ukáže, že je tam spousta mravenců (B.D. opět prohlásil, že je vůči nim imunní). Podle mapy je o půl míle ještě jedno trochu rovné místo  vhodné k přespání a tak se tam přesunem. Je pěkný, i když rovný zrovna ne. Ale jde to. Stavíme tarpy – bude zima, je to v podstatě kaňon, kde dost profukuje. K večeři si vařím bramborovou kaši a krájím si do ní slaniny. Za chvíli se k nám přidá Daugh a Christine (30), asi hodinu si povídáme. Pak příjde ještě jeden pár, ale ten se drží stranou. Večerní rituály a úderem osmé zaléháme k spánku. 

28km (celkem 60km)

Přidat komentář