Vstáváme pozdě a všechno nám trvá 2x tak dlouho. To to víno. Je jasno, 7°C. Vyrážíme až v 7:30, ale nemusíme spěchat, čeká nás lehká etapa.
Po 45 minutách docházíme údolím k chatě, kde pasou kozy a krávy. Slunce začíná pálit. Na chvíli si sednem k snídajícím Bulharům, kupujem čerstvý sýr (zatím nejlepší co jsme měli).
Pokračujem luční pěšinou, připadáme si jak v Kraji z Pána prstenů. Nízká tráva, lehce zvlněná krajina, potoky, sem tam mokřad, jezero a všude se pasoucí koně a krávy.
Vylézáme na malý kopec (1.850m), kde oprsklé stádo poníků žebrá u chodců. Čumáky se dobývají do batohů, nechají s hladit.
Vedle ležící krávy to opovržlivě sledují. Serpentinou scházíme do údolí. V půl dvanácté se usalašíme ve stráni, sušíme věci, vaříme oběd (Travel lunch – Kuře Korma), ošetřujem nohy.
Vidíme po stezce stoupat zásobovací kolonu pro horské chaty. První jede chlap na koni, prošlapává cestu. Za ním jdou dva koně s vaky zásob. Nakonec druhý chlap na koni, který za sebou vede ještě jednoho čerstvého koně.
Po hodině a půl pokračujem lesní cestou až do Castel de Vergio. V lese nás obklopí selata a kus od nich je prasnice. V Čechách nejnebezpečnější představitelná kombinace. Tady nás prasata zcela ignorují.
Ve dvě docházíme ke kempu, po včerejšku si bereme „NERO DAY“ (Near zERO – odpočinkový den kdy se jde jen krátký úsek). Sprchujem se, perem velký prádlo a hlavně s čerstvými informacemi o uzavírce usedáme nad mapou.
Zbývají nám čtyři dny na chození, v sobotu už letíme domů. Před námi je šest etap, přičemž jedna je uzavřená. Existuje tam alternativní cesta, ale všichni zdůrazňují, že je výjimečně obtížná i na místní poměry. Nebo lze vzít autobus, který byl kvůli uzavírce etapy zřízen a mezi Tighiettu a Ascu Stagnu etapu přejet. Ale i tak bychom museli dvakrát zvládnout dvě etapy za den. Což se nám zatím povedlo málokdy a severní etapy patří k nejtěžším. A bylo by to bez rezervy. Nakonec děláme těžké rozhodnutí: zítra opustíme GR20 a vydáme se po severní cestě Mare a mare směrem na východ. Tím se loučíme s horami. Počítali jsme s tím, že budem rychlejší, ale bylo to nad naše fyzické možnosti a jsme limitováni časem. Každá jiná varianta má v sobě příliš rizika. Mrzí nás to, ale s tím rizikem jsme to toho při našem časovém limitu šli. Alespoň poznáme i jinou tvář Korsiky.
Večer se jdem rozloučit s Bulhary, kteří pokračují na sever. Mají podporu doprovodného vozidla, čímž se pro ně vše zjednodušuje. Chvíli s nimi povídáme, dáme dvě písně s ukulele a v devět uléháme.
15km, převýšení 1.150m