Od 6:20 se blížím v stále houstnoucí peletonu k Santiagu.
Těsně před ním se na Monte do Gozo stavím na kafe a trochu se v rámci možností dám do pucu. Pak už město. Ke katedrále dorazím v 11:00.
Dám si batoh do úschovny, zajdu k hrobu sv. Jakuba. Vystojím si frontu na tradiční objetí jeho sochy nad oltářem. Ve 12:00 se účastním velké pelegrínské tzv. “smradlavé” mše. Je to dojemné. Kázání (pouze španělské) mohlo být kratší, zato se dočkám tradičního rozkývání obrovské kadidelnice nad hlavami účastníků.
Pak si ještě v kanceláři Svatojakubské cesty vystojím frontu na vystavení certifikátu o vykonané pouti. Ne že by to pro mne bylo nějak zvlášť důležité, ale třeba by mne jednou mrzelo, že jsem to neudělal. Nakonec je to docela rozpačitej zážitek. Když na mne za přepážkou po 30ti minutách přijde řada, chlápek si nejdřív myslí, že jsem jel na kole (ok, 46km denně tu asi není pěší norma) a pak mne seřve, že mám málo razítek. Měl jsem za to, že jedno denně stačí. Nakonec dostanu, jak jsem pochopil, nějaký certifikát 2.kategorie a dám za něj i s pouzdrem 7€. Nedělal jsem to celý kvůli kusu papíru a mohl jsem si tenhle zážitek ušetřit.
Chvíli se poflakuji po městě, stavím se do turistický kanceláře, nemají-li mapu do Finisterre. Mají, i když takovou hodně orientační, ale jsou tam základní směry, vzdálenosti, jména vsí a výškový profil trasy a tak ji beru. Vyzvednu si batoh a když chci vyrazit od katedrály nadšeně ke mně přiběhne ženská, že je skvělý že mám batoh od GossamerGearu, že ho tu mají s mužem taky. Když jsem jim řekl, že kromě Gorilly, kterou mám sebou mám ještě větší Mariposu, ale tu že si šetřím na Pacific Crest Trail, úplně vyskočili nadšením. Představili se mi svými trail namy jako Pinhead (on) a jako Stone Dancer (ona) (55). Ještě k nim patřila jedna holka, ale jméno jsem nechyt. Ukáže se, že jsou to organizátoři tradičního kickoffu PCT na konci dubna, kterého jsem se chtěl zůčastnit. Dávají mi na sebe kontakt, kontakt na jejich stránku ke kickoffu a PCT vůbec a tipy na mapy a průvodce. Když jsem vyrážel na Camino, bral jsem to jako test, jestli mám na thru hike, jestli mám na PCT a mám-li se o něj pokusit. I proto spím skoro výhradně venku a táhnu sebou vše, co bych bral tam a snažím se to maximálně využívat, i když bych se tu bez toho zcela obešel (např. vaření). Ale to, že v momentě kdy oficiální část Camina dojdu – v polovičním čase než jaký uvádějí průvodci (dnes v pět večer to bude 17 dní co jsem vyrazil ze SJPDP) potkám organizátory hlavní společenské akce související s PCT – to prostě nemůžu brát jinak, než jako znamení. Odteď o tom musím přestat snít a musím se začít seriózně připravovat. Povídáme si asi 15 minut, pořád mne povzbuzují, ať neváhám a pošlu registraci. Slibuji, že se v dubnu příští rok uvidíme.
Ve tři vyrážím z města, trochu nesvůj, že mám jen hrubou mapu, ale cesta je prý stejně dobře značená jako do Compostely. Navíc zkouším v iphonu aplikaci Track Right, kterou jsem měl celou dobu a nepoužil a ukazuje se, že jako průvodce je velmi podrobná a srozumitelná. V podstatě popisuje celou cestu od křižovatky ke křižovatce, včetně toho, jaký člověk míjí hospody. Cesta je příjemná, vlastně o výrazně příjemnější, než posledních 100km. Je znát, že tohle chodí o poznání míň lidí. Jen barů a krámů je také míň, tak možná ještě budu rád za instantní polévky, co mi zbyly. No jo, vlastně jsem kromě snídaně (kus sýru a chleba) nic neměl. Navštívím jeden z mála barů na cestě (17:00), ale zrovna zavíraj kuchyni. Uvolej se mi udělat hamburger ze zmraženého polotovaru. Chutná podle toho, ale mám takovej hlad, ze mi to neva. Alespoň pivo mají dobře chlazený.
Pokračuji do osmi a pak to za vsí Ponte Maceira (s nádherným starým mostem) balím a v remízku s cca 60ti stromy si stavím tarp.
Nemám ještě dostaveno, když 10 metrů ode mne projde chlap s prutem v ruce. Jsem trochu přimrazen, ale zvedám ruku na pozdrav. Nic. Nevidí mne? Nebo je to pytlák, sám překvapen, že někoho potkal a jenom dělá že mne nevidí? Asi se to nedovím. Chvíli zvažuji, nemám-li se zase sbalit a jít o kus dál, ale pak na to kašlu. Stanování je tu sice zakázaný a všude to píšou, ale cestou jsem několik stanů potkal (dnes ráno dokonce 2 metry od cesty) a zřejmě to reálně neřešej, pokud člověk nedělá neplechu. Jeden puchejř jde pod kudlu, jinak standardní rituály. Usínám kolem. 22:30.
39km (celkem 802km)