Camino 15. den

Posted on
V 6:30 šlapu. Kávu dávám ve Vega de Valcara (po osmé). Za Les Herrerias (12km) začíná opravdové stoupání do kopců. Dole nabízejí na přechod kopců koně, takže se ani nedivím, že celý den kličkuji mezi kobylinci. A spousty much na nich hodujících. Ale nijak to nevadí. Horské cesty, sem tam ves, úžasná panoramata. Často se na minuty zastavím a jen si to užívám.
Myslím, že dnešní etapa je, co se prostředí týče, vůbec nejhezčí. A celý den slunce (peru a suším triko i mikinu). Dokonce nejsem daleko tvrzení, že je to můj “best hiking day ever.” Na vrcholu O Cebreiro (1330m, 20 km) jsem po jedenácté. Navštěvuji decentní kostelík, kde hrají zpěvy z Taize, dost lidí tam vysedává, já se zdržím tak půl hodiny.
Pak jdu kus po silnici, dolu a zase nahoru, na Alto do Poio (1337m, 29km). Cestou potkám jeden pár ze z Plzně (50 – 60), jdou pouze kus, mají na to jen 14 dní dovolené. Jsou ho teprve druzí Češi co potkávám. Navíc dnes míjím spoustu Poláků, Kanaďanů, Australanů, docela dost (oproti prvním dnům) lidí z USA, ale bezkonkurenčně nejvíc je tu Brazilců. Nicméně oproti včerejšku se s nikým nezakecám na moc dlouho. Samý small talks.
Za Fonfría (32km 14:00) usedám na louku, suším věci, vařím si čaj. Koukám na hory, jím kozí sýr z chlebem a snažím si zapamatovat tu chvíli čistý krásy. Uf. Po hodině odpočinku pokračuji.
Pak už je to celkem prudký sestup. Vzhledem k vachrlatýmu kolenu se dost hlídám – vesnická horská cesta, takže ok. Jen na rukou se mi dělají mozoly, jak usilovně odlehčuji kolenům hůlkami.
Jinak kraj je to evidentně chudší, vesnice jsou “autentičtější”, nenačančaný, ale pro našince o to příjemnější.
Pole a vinice vystřídaly pastviny, spousty krav. Políčka výjimečně, maličká, viděl jsem na nich orat po staru malým pluhem taženým koněm.
Do údolí – Triacastela (665m 41km) dorážím v pět. Nejprv zajdu do docela hezkého románského kostela, kde ale absurdně sedí před oltářem za stolem (jako učitelka za katedrou) paní, co dává pelegrínům razítka do credencialu. A navíc jim nad kazatelnou visí pendlovky, které nejdou, ale jsou nastaveny na za 5 minut 12. Pendlovky jim tu visí v kostele často, ale většinou jdou. Tohle byl výjev jak z Kafky.
Je to přesně 14.dní co jsem vyrazil ze SJPDP. Na oslavu královsky povečeřím – paelu s mořskýma potvorama, hovězí steak a láhev místního vína. Tolik vína jsem nevypil od doby co mi pan doktor před třemi měsíci zakázal pít. Pan doktor (a má játra) doufám prominou, ale dnes mám důvod k oslavě. Za 14 dní 648km – to bylo pro mne před 17ti měsíci nemyslitelné. A navíc dnešek byl fakt dokonalý. Vydržel jsem v tom baru 2 a 1⁄2 hodiny. Dal jsem nějaký fotky na facebook a začal se shánět po letence domů na příští středu.
Za vsí volím alternativní trasu přes Alto di Riocabo a asi dobře dělám. Je to tu jak na nejhezčích místech Šumavy. Po 6ti km si začínám hledat místo ke spaní, z jednoho palouku mne vyhání mohutné postavy býků a vzdálené volání pastevců. Krátce před devátou stavím tarp v borovicovém hájku, nechávám jednu stranu otevřenou, vypadá to, že by tu nemusela padat tak mocná rosa. Usínám kolem jedenácté. Dorůstající měsíc šajní jako blázen.
46km (celkem 654km)

Přidat komentář