Spal jsem jsem neklidně, celou noc se bez zjevné příčiny budím. V 6:20 už šlapu a před sedmou jsem v Astorgře.
Na náměstí je pelegrínskej bar narvanej jako normální bar v pátek večer. Ani se neprobojuji pro kafe, tak jdu dál. Pomalu se propracovávám peletonem, který spal v Astorgře, snídám za pochodu (chléb, sýr, banán). Na kraji Murias de Rechivaldo je obskurní kostelík, plný lidového i prefabrikovaného kýče, jako by ho zařizovali světští. Také před ním sedí prodavač cetek. Kafe si dám až v Santa Catalina de Somoza. Kupuji banány a chleba. Cesta lehce stoupá, vede podél silnice, ale je celkem příjemná. Do Rabanal del Camino (23km) dorážím před polednem. Před kostelíkem je travnatý pozemek s lavičkami a stoly pro pelegríny – suším spacák a tarp a vařím si polívku.
Když už mám sbaleno, zaslechnu z kostela zpěv – přidávám se na mši. Kostelík narvaný, slouží se španělsky, latinsky, z částečně anglicky (kázání, přímluvy). Bez varhan, jednoduchý zpěv, ale silná atmosféra. Přijímá se pod obojí.
Ve 13:30 pokračuji v cestě, mění se na horskou kamenitou pěšinu, hodně stoupání.
Pak narazím na jednoho Brazilce Rodriga (35) a dvě Izraelky Noah a Noah (22). Holky zrovna skončily vojnu a hrozně vyzvídaj, jaktože mám tak malej batoh, když spím venku. Jdem spolu do Foncebadón (1440m), ale tam se zaseknou v krámu a tak pokračuju sám. Míjím vyfešákovaný hipiesácký refugio v Manjarínu.
Za Collado de de las Antenas (1515 m) (39km) začne cesta opět klesat. Na pár minut si sedám a jenom pozoruji hory kolem.
V Acebo si dám malé pivo a za Riego de Ambros nacházím pěknou planinku 50m nad cestou k přenocování (19:20). Chtěl jsem jít původně dál, ale už jsem z toho převýšení a kamenitý cesty docela ucaprtán, navíc takhle hezké místo už bych asi nenašel. Stavím tarp, píchám si puchýř na patě pravé nohy. Ve 20:00 příjdou dva osamělí psi, docela velký, začnou mne vyštěkávat. Přiznávám, že jsem měl docela nahnáno. Nejdřív jsem zvažoval agresivní přístup, ale pak jsem na ně začal klidně mluvit a po chvíli jsem si jich ostentativně přestal všímat. Za 5 minut je to přestává bavit a jdou po svých. Snad se nevrátí. Večerní rituály, spánek ve 21:30.
44km (celkem 562km)
Ta fotka vypadá takhle na mobilu jako pod vodou. Korálový útes, zvlněné dno, prasátka od slunce. A teda neumím se rozhodnout jestli je krásná nebo je to kýč. Tak jako tak se mi líbí 🙂