Přes noc vítr úplně upadl. Teplota je lehce pod nulou, obloha jasná. Vstávám v 6:00, o půl hodiny později šlapu na cestě první hodinu ji mám sám pro sebe. Pozoruji východ slunce nad stolovou horou na níž jsem spal.
První pelegríny potkávám až v Itero de la Vega. Kupuju chléb, sýr, mléko, jablko a uvědomuji si, že vlastně ani nepotřebuji větší slovní zásobu – většinou nekupuji nic jiného. Ok, ještě banány a čokoládu. Dávám kafe, vypiju litr mléka a pádím.
Dnes potkávám méně lidi než obvykle a kvituju to. Před Boadilla del Camino si povídám s dvěmi Italy z Torrina. Ve vsi si dám druhý kafe, snídám (10:30) a pozoruji čápy sedivší ve čtyřech hnízdech na kostelní střeše.
Následuje hezký úsek po břehu Canal de Castilla kanálu, asi hodina chůze.
Po té mne naopak čeká fádní cesta podél silnice. Ve Frómista si tedy před tím pořádně promažu a namasíruju chodidla (zobákem k tomu klape další čáp) a vyrážím. Za poslechu Johna Irvinga to docela jde. Zajímavé pro tuhle část je, že pole jsou protkána úzkými koryty na vodu, která disribuují zavlažování.
Kolem 16:00 se zatáhne (zrovna jsem si přemáchl u kohoutu mikinu a začal ji sušit na batohu).
Za Villalcázar de Sirga se přidám k Madeline (Němka 23) a Lukasovi (Angličan 25), kteří se snažili přezpívávat světové hity, pak dělali beatbox. Když se nečekaně přidalo moje kazoo, šli do kolen. Ještě jsem jim zazpíval Bobbyho Browna (veliký úspěch) a pak jsme si povídali o smyslu vzdělání – Madeline ho moc nevidí, nechala divadelní vědy – alternativní holka z Berlína a Lukas je naopak kuchař, který se tu chce po Caminu nechat zaměstnat, aby nabral zkušenosti a mohl se pak doma postavit na vlastní nohy. V Carrión de los Condes se loučíme – zapadnu do kostela u místního kláštera. Je tam výstav N.S. – zdržím se asi půl hodiny. Kupuju ochranný balzám na rty (začaly mi otékat), za městem na pumpě si dám malý pivo, koupím čokoládu, doberu vodu. Jdu ještě asi 10km, sním trochu oříšků. Silnice přechází opět v polní cestu – DG!
V 20:00 scházím z cesty, stelu si na kraji pole pod stromem. Stavím tarp – krápe. Kolíky jdu špatně zatlouct – pole je samý kámen.
Znovu propíchnu puchýř na levé noze (ten ze včerejška), dopisuju deník a v jedenáct usínám, ani nemám sílu na četbu.
48km (celkem 385km)