Spal jsem jak zabitý, jen ve dvě jsem se probudil a tak jsem si šel zkontrolovat stav nabíjení powerbanky. Ještě nenabitá. Pak jsem se vzbudil krátce před šestou – polovic spáčů už balila a tak jsem se k nim přidal. Sympatický bylo – ráno i večer – že se tam nenašel jedinej bezohlednej – všichni byli maximálně tišší, aby nevzbudila spící. Musel jsem se usmát, když jsem už dole u východu viděl japonce provádět stretching jako před běžeckým závodem – ale proč ne. V 6:20 už jsem na ulici, mohutná Burgosská katedrála vypadá v úsvitu přízračně. Jde nás hodně – za hodinu jsme z města. Možná bych to včera i dal a mohl jsem spát venku, ale takhle to bylo lepší.
Postupně se propracovávám na špici peletonu, když tu mne křížení dálnic a okresek, kde probíhala stavba zastaví místní dáma a za mnou pak celý peleton – cca 30 lidí. Nejdřív se poctivě vyptá kdo odkud je (opět doslova celý svět) a pak se jme lámanou angličtinou vykládat, že bychom si zašli, že to kvůli stavbě přeznačili oklikou a popíše nám zkratku. Peleton se jí váhavě vydá (madam nepřipustí opak). Nikomu se nechce vést – nakonec se na špici octnem tři – já a dva kluci – Ernesto a Adama (tak 40 a 50) z Brazilie. Naštěstí to trefíme správně. Z kluků se vyklubou skautští vůdci a když se přiznám, že jsem taky skautoval, nejprve se zeptají jak se česky řekne “Vždy připraven”, nechají si po skautsku potřást levicí (na zkoušku, jestli to umím a nekecám) a pak se rozzáří blahem. Teda hlavně ten mladší. Povídáme si o skautingu u nich a u nás. V Tardajos se odpojím – stavím se v baru na kafe. Výmluvnej barman mne podaruje (jako ostatní poutníky) Mariánským medailonkem. V další vesnici (Rabé de las Calzadas) kupuji mléko, místní sýr, chléb a banány. Mléko vypiju na posezení před krámem, ostatní uschovám.
Následuje devítikilometrový úsek zvlněnou krajinou mezi poli (která již zcela vystřídala vinice). Je pod mrakem, frišno (10°C) a celý den značně větrno – vlnící se pole vypadají jak vlny na jezeře. Je to pohled, který se neomrzí.
Chvíli jdu s maďarskou sportovní cvičitelkou Judit (35), která ale má značné problémy s nohama. Potkám ji toho dne ještě dvakrát a vypadá dost zbědovaně, přestože je hodně vysportovaná. Zase důkaz toho, že chození vyžaduje specifický druh kondice a to že je někdo třeba dobrej běžec ještě neznamená, že mu to bude i dobře chodit. Pak se přidám ke starší levicové důchodkyní z Itálie – neustále žehrá na kapitalisty a korporace. Dokonce mi zazpívá kus oslavné písně o Sacco a Vanzettim! V 14:00 dorážím do Hornillos del Camino. Většina lidí tu dnešní etapu končí, já si dám jen hodinu pauzu (burger a malé pivo) a šlapu dál. Vlastně mám ta odpoledne raději – většina poutníků už nejde dál a tak teměř nepotkám živou duši. Krajina je opět nádherná, úzká pěšina mezi poli a pastvinami. Projdu troskami kláštera sa 14.století San Anton a v 17:00 dojdu do Castojeriz.
Je to na minutu týden, co jsem vyrazil ze SJPDP. Za 7 dní jsem tedy ušel 333km – denní průměr dělá přes 47km a to vůbec není špatný. Chytám se na místní wifi a dávám fotky na facebook. Pokračuju dál. V říčce Rio Odrilla si přemáchnu prádlo.
Stoupám na stolovou horu Alto de Mostelares (910m). Nemůžu se vynadívat výhledu. Při sestupu se rozhodnu zakempit pár metrů pod vrcholem – nádherný pohled na zvlněná políčka (19:00).
Ač bude jasně (v poledne se mraky roztrhaly a tlak stoupá) stavím tarp. Je pořád velmi větrno (poryvy 5bf), že bych v tom neusnul. Asi není náhoda, že vrcholky kopců kam oko dohlédne jsou poseté desítkami větrných elektráren. V tarpu pohoda, jen pořádně zatloukám kolíky a jeden z předvčerejška ohnutý raději zatížím hromádkou kamení (kolíky hliníkové od Jurka – asi investuji do titanu). Večeřím chléb se sýrem, masíruju chodidla, propichuji puchýř na levé patě (rozrostlý potomek Krušnohorského “Bobříka” jak jsem ho tenkrát pojmenoval), natírám si kolena Flector gelem (pravé o sobě začalo dávat vědět). Pozoruji nádherný západ slunce.
Všude kolem mne roste heřmánek. Dnešní nocležiště by mi snad záviděl i Foglar. Píšu, čtu si, tarpem zmítají vichry, ale uvnitř je blaze. Usínám kolem 22:30.
45km (celkem 337km)
Pěkný jistě v tarpu, venku na vzduchu a se sebou samým.
Taky bych toto ráda zažila., díky