Camino 5. den

Posted on
Opět v sedm na cestě. Dnešek je ve znamení olivových hájů a vinic (jsem v kraji Rioja!). V Sansol si za mostem u pítka přemáchnu ponožky, udělám kafe dojím chléb a sýr ze včerejška.
Několikrát se předbíhám s Italem z Florencie, máme z toho legraci – je to zábavnější než závodění s řidiči na dálnici. Je dost zima (13°C), převážně po mrakem, ale neprší.
Krajina začíná být fádní a Logroňo to úplně zabije. Velké město, ulice s butiky, kde si najednou připadám dost nepatřičně. O to víc na sebe s ostatními peligríny pomrkáváme, jsme jako členové nějaké tajné společnosti. Značení přes město mizerné, naštěstí na zeptání místní vždy poradí. Otepluje se na 26°C, vylézá slunce.
 
V marketu kupuju chléb, chorizzo, čokoládu a bombóny – mám hroznou touhu po sladkým. Jsem tou fádností dost ubitej, tak na půl hodiny uléhám na lavičku ve velkém parku na periferii u břehu jezera. Poslouchám audioknihu “Hotel New Hampshire” od Johna Irvinga, načtenou Ladislavem Mrkvičkou. Irving skvělej jako vždy. Z polospánku mne probere, když kolem projde kluk s batohem od Gosssmer Gearu jako mám já – moc jich na světě neni, tak ho dobíhám a prohlížím si ho – je to menší model než ten můj – “Kumo”. Zbytek cesty už mne moc nebaví. Jde se převážně kolem dálnice, žádný výrazný vjemy. Ve vsi Ventosa zajdu na večeři (Cesar salat a pivo), hlavně kvůli wifi – potřebuju zkontrolovat jedno vyúčtování v práci. Hostinská neumí slovo anglicky, ale je milá. Pořád mi vnucuje ubytování. Alespoň dobíjim powerbanku.
Kousek za vsí nacházím remízek mezi poli (doufám, že mne nevidí vedle orající traktorista) a stavím tarp – zase se ženou mraky. Propíchnu si jediný puchejř na patě, už mne přestává bavit. Jsem hotovej, asi usnu před setměním. Psaní, četba – včera jsem rozečetl “Bdělost“ od Anthony de Mela. Myslím že je to na Camino ideální četba. Pořád mne baví ta jeho strohost, praktičnost a trefnost příměrů. Žádný svatý řeci kolem, vždy rovnou k podstatě bez obalu. Ideál jezuity.
44km (celkem 184km)

Přidat komentář