SNP ohlédnutí

Posted on

Kdybychom to Slovensku nepřáli, museli bychom mu to závidět. Cesta hrdinů SNP je skutečný dálkový trail, který u nás postrádáme. Ano, teď se jím má ambici stát Cesta Českem a bude skvělé, když se jí to povede. Jenže Cesta hrdinů už svou tradici má. Je na ní síť útulen (minimálně v úseku Dukelský průsmyk – Donovaly) a vede daleko víc mimo civilizaci (pořád se pohybujeme v realitě střední Evropy), než se to kdy může povést v České republice. Kromě pár turisticky exponovaných míst má člověk možnost jít a třeba půl dne nikoho nepotkat. Musí plánovat, kde se dozásobí, kde získá vodu a v některých úsecích i to, kde bude moci přenocovat. Dokonce tu člověk zažívá i sounáležitost s komunitou lidí, kteří jdou stejný trail. To je aspekt, který mi v Evropě chybí, zažil jsem ho v ní snad jedině na Caminu. Ale to je zase úplně jiné, než ostatní dálkové trasy.

Na Cestě hrdinů člověk zažije více divoké přírody, drzých lišek a všeliké další lesní havěti. Včetně možného setkání s medvědy, kteří jsou v těchto končinách naštěstí stále ještě dostatečně plaší, takže při dodržení základních bezpečnostních pravidel nehrozí z jejich strany žádné nebezpečí.

Načasování

Původně jsem chtěl jít v červenci a pokud bych se rozhodoval znovu, určitě bych vyrážel dříve, než 11. srpna. Chodím relativně pomalu, proto vstávám co nejdříve, abych měl dlouhý den. Zároveň si během dne s oblibou udělám pauzu, zdřímnu si po obědě. Večer jsem pak rád, když si místo na přespání užiji ještě za světla. V půlce srpna jsou ale už dny kratší, a tak jsem chodil od světla do světla. Mnohokrát jsem se ke spánku chystal za tmy a moc jsem si neužil ani poflakování v době siesty. Na druhou stranu, tolik zralých borůvek, ostružin, malin a brusinek jsem nikdy nikde jinde nezažil. Zároveň bych se v červenci musel vypořádat s bouřkovějším počasím. Nicméně, kdybych si vybíral znovu ideální čas pro tuto cestu, byl by to pravděpodobně červen. 

Orientace

Stejně jako loni jsem se pohyboval prakticky na „domácím hřišti“, kde je všude blízko do civilizace a které je extrémně dobře značené. Takže již podruhé jsem nechal papírové mapy doma a šel od značky ke značce za pomoci telefonní aplikace mapy.cz.  

Zásobování

Kromě první poloninské části (mezi Novou Sedlicí a Dukelským průsmykem) nebyl s nákupem potravin žádný problém. Od Dukly dál není třeba nest víc jídla, než na tři dny. Od Tater dál pak lze hojně využívat hospodské stravování.

Výbava

I letos hodnotím jen tu část výbavy, u které se něco změnilo. Vše ostatní je k dohledání v hodnocení minulých.

Batoh ZPACKS Ars Blast Backpack 52L

Vzít batoh, se kterým jsem absolvoval PCT, byla ta největší chyba. Svou milovanou Gorillu od Gossamer Gearu jsem si těsně před cestou natrhl. Měl jsem si vzít větší Mariposu, kterou stále vlastním. Ale v hlavě jsem měl, že nechci brát velký batoh. Stačilo, kdybych si přečetl své vlastní hodnocení po PCT, ale člověk má tendenci špatné věci zapomínat. Nejen že se ZPACKS značně trhal, ale především se jeho ramenní popruhy nepříjemně zařezávaly do ramen, bederní pás příliš nepomáhal distribuovat váhu a navíc na mnoha místech dřel. Odřeniny zmizely až pár dní po návratu. Velké díry na povrchu jsem naštěstí, díky vloženému plastovému pytli na suť k ochraně věcí před mokrem, nemusel moc řešit. Po návratu jsem batoh rituálně rozstříhal, aby mě znova nenapadla ta blbost ho zase někam vzít. Příště už zase ponesu nějaký batoh od Gossamer Gearu.

Hrudní kapsa OMM chest pod

Tahle “klokaní kapsa” pro mě byla překvapením výletu. Původně jsem si chtěl vzít, jako vždy předtím, dvě kapsičky: na foťák a na telefon. Každou připevněnou na jednom ramenním popruhu. OMM chest pod jsem si pořídil před třemi roky s větším foťákem (Fuji X-E3). Po pár víkendovkách se ukázalo, že tenhle foťák je pro mé výlety přece jen moc objemný a těžký a já se vrátil ke kompaktu a malé kapsičce. Hrudní kapsa ležela tři roky ve skříni, až jsem se ji letos rozhodl dát ještě jednu šanci. Kromě foťáku a telefonu jsem do ní uložil i zbytek elektroniky (nabíječka, kabely)  spolu s dalšími drobnostmi, jako je nůž, kalíšek na pití, čelovka, desinfekce na ruce a hygienické potřeby. Zkrátka vše, co jsem chtěl mít přes den při ruce. Kapsa nejen působila jako protiváha batohu (i s obsahem vážila zhruba 1,2 kg), ale byla i lépe přístupná, než dříve užívané kapsičky. Sama o sobě pak nemá vyšší váhu, než obě kapsičky dohromady. Snadnější přístup jsem ocenil zejména za deště, kdy jsem měl přes sebe přehozené pončo. Má i nevýhody. Za teplého počasí se pod ní člověk potí. Každé sundavání a nandavání batohu je komplikovanější. Vypadá to trochu nemotorně. Na druhou stranu, kapsu jsem používal i samostatně, třeba když jsem v hospodě nechával batoh stranou u dveří a ke stolu (vždy pokud možno se zásuvkou, abych mohl dobít elektroniku) bral jen kapsu. Stejně tak v obchodech. Nebo když jsem si chtěl jen vyběhnout nějaký kopec bez batohu. Také se dala snadno přicvaknout na vrcholové lanko hamaky (ridgeline), takže jsem tak vlastně získal i praktický organizer do přístřešku. Za jediný opravdu vážný nedostatek považuji, že není nepromokavá (byť částečnou ochranu má). To sice kompenzovalo pončo, pod kterým byla za deště schována, ale nevím, jak by to fungovalo třeba po týdnu intenzivního deště. Přesto je to kus výbavy, který asi budu nadále hojně užívat.

Darien RTS - 1.2 MTN (wide)

Hamaka DREAM HAMMOCK Darien

Osvědčila se mi stejně dobře jako loni s tím, že letos jsem ji měl vylepšenou o nový kotvící systém (suspension system). Jednalo se o dva popruhy (tree straps) zakončené titanovým háčkem (Dutch clip), který zajistí rychlé uchycení na strom. Na straně hamaky pak je popruh uchycen pomocí titanové přezky (titanium cinch buckle) , která umožňuje jednoduše měnit dálku použitého popruhu. Ve finále už jsem nechával popruhy v přezkách na stálo. Obešel jsem se tak úplně bez vázání a rozvazování jakýchkoli uzlů a čas stavění a bourání hamaky se tak výrazně zrychlil. Ano, znamená to nějakou váhu navíc, ale za ten komfort mi to stojí. Opět jsem ocenil více možností, kde najít nocoviště (netřeba hledat rovný a suchý plácek), větší ochranu před nepříznivým počasím, kvalitnější odpočinek a skutečnost, že si je člověk schopen postavit útulné hnízdo i v jinak nepříliš pěkném prostředí. Poslední jmenované se týká okrajů měst. Mimo hamaku jsem spal pouze na území národního parku Nízké Tatry, kde se stejně nesmí spát na divoko, a dvě noci, které jsem strávil u trail angelů. Hamaka pro mě zůstává nejideálnější řešení noclehu. Bez ní už bych dnes jel jen v případě, že bych se většinu cesty pohyboval mimo lesní porost. 

Rainfly HAMMOCK GEAR Dyneema Fiber Palace Tarp

Po loňské zkušenosti s vydatnými dešti jsem si pořídil větší přístřešek nad hamaku. Je delší a širší, navíc má v hlavě a v nohou přidána „dvířka“, chlopně, které umožňují rainfly zcela uzavřít ze všech stran. Nezakrytý zůstává tedy jen spodek. Tuhle modifikaci jsem řádně odzkoušel při vydatné bouřce v noci z pátého na šestý den a fungovala naprosto skvěle. Přitom váhový rozdíl mezi tímto a standardním rainflyem dělá 94 gramů. Cvičně jsem si ozkoušel i jeho stavbu na zem, kde jsem použil jako podpěru trekové hůlky. Fungovalo to dobře, přestože jsem se na zem nemusel uchýlit ani jednu noc (nepočítám trojí přespání v útulnách v Nízkých Tatrách a dvojí přespání u trail angelů).

EVA karimatka 150x50x0,5 cm – Nalehko

Pěnová karimatka EVA 145x50x0,5 cm

Karimatku jsem opět používal jako dodatečné zateplení do hamaky, zejména pro oblast od pasu dolů, která není chráněna torso underquiltem. Sekundárně jsem ji používal jako podložku na sezení, nebo při občasném povalování se na mezi během dne. Zároveň jsem ji měl jako zálohu, kdybych byl nucen ulehnout na zem. Letos jsem měl o dva milimetry tenčí karimatku než loni a její půlcentimetrová tloušťka byla zcela dostatečná. V minulosti jsem experimentoval i s tloušťkou 3 mm, ale to už mi přišlo málo. Zejména při použití v hamace docházelo k jejímu “zmuchlání” a přestávala plnit svou funkci. Karimatka, kterou jsem měl letos, se osvědčila, takže zůstává v mé základní výbavě.

Hrnek HYDRAPAK Speedcup 200 ml

No hrnek, on je to spíš kelímek. I to byla trochu volba z nouze. Normálně nošený hrnek IKEA Kalas se mi nevešel do postranní kapsy batohu, kde ho většinou nosím. Tak jsem hledal něco, co se mi vejde do “klokaní kapsy”. Speedcup je neuvěřitelně skladný a lehký. Nevýhodou je malý obsah a vratkost. Vždy jsem ho musel odkládat na dobře vybraný povrch, ideálně tak, aby se o něco opíral. Zpočátku mě to dost štvalo, ale zvykl jsem si. Je to dobrá alternativa, ale příště se asi vrátím k osvědčenému IKEA hrnečku.

Brooks Cascadia 15 Online Sale, UP TO 62% OFF

Boty BROOKS Cascadia 15

Po špatné vybrabném batohu byla volba bot druhá největší chyba. Po loňském zklamání z nových verzí boty ALTRA Lone Peak jsem dělal dlouhý průzkum, až jsem došel k TOPO Terraventure. Všichni o nich básní jako o důstojném nástupci po zkazivších se Altrách. Jenže když jsem si pro ně šel, tak mi je prodejce, pan Kočárník z pražské Vodičkovi ulice, tuto koupi rozmluvil. Už se mi to u něj stalo podruhé, že jsem díky jeho přesvědčování odešel s jinou botou, než pro kterou jsem přišel. A i na podruhé jsem litoval. Příště už si půjdu kupovat boty jinam. Zpočátku mi BROOKS Cascadia 15 přišly jako dobrá volba. Mají tužší podrážku, člověk v nich necítí každý kamínek na cestě. Noha je v nich dobře fixovaná a i přes dostatečně širokou špičku nemá tendenci v ní „cestovat“. Navíc má zvýšenou ochranu prstů před ukopnutím. Přitom všem je to stále lehká bota, která dobře dýchá. Ale… Začaly se mi trhat již na 350 km. To je hodně brzy. Na 500 km už byla na každé botě zhruba 4 cm dlouhá díra. Musím uznat, že od té chvíle se už příliš nezvětšovala a já byl schopen dojít v jedněch botách až do konce. Nicméně každý průchod blátem jsem patřičně pocítil a co chvíli jsem z nich musel vyklepat nějaký zatoulaný kamínek. To ale nebylo to nejhorší. V minulých letech jsem si zvykl chodit v botách s malým, až nulovým dropem (převýšením mezi patou a špičkou). Brooksy mají drop 8 mm. Nejprve mě jen lehce bolely paty.  Pak se mi na nich udělaly puchýře (a byly to jediné puchýře, které jsem měl). Nakonec byla už bolest taková, že jsem musel dělat krátké kroky a vědomě našlapovat „přes špičku“, což také nebylo úplně příjemné a nejsem si jistý, že by to bylo úplně zdravé. Bolest odezněla až čtrnáct dní po návratu. Plyne mi z toho poučení, že pokud příště dojdu po vlastním průzkumu k nějakému závěru, nesmím se nechat prodejcem zviklat, ať mě bude přesvědčovat sebeasertivněji.

Bunda Rab Alpha Flux Jacket beluga

Mikina RAB Alpha Flux Jacket

Po letech používání milované Patagonie R1, která už je značně obnošená, jsem dal šanci o chlup lehčí alternativě od RABu a nelituji. RAB vsadil na nerovnoměrnou distribuci termoizolačního materiálu, kterým je Polartec Alpha. Nachází se však pouze v místech nachylných k prochladnutí – na zádech, břichu, na hlavě. Naopak v rukávech a v bocích je nahrazen tenkým fleecem. Takové rozložení funguje skvěle zejména při aktivním pohybu. Jsem z ní velmi nadšen a ač to nerad přiznávám, zřejmě nahradí R1 natrvalo.

 Kaon Jacket L

Péřovka RAB Kaon Jacket

I zde jsem hledal alternativu k léty osvědčené “letní” péřovce CRUX Turbo down jacket. Tentokrát jsem ale chtěl variantu s kapucí. RAB u péřovky Kaon provedl podobný trik, jako u mikiny Alpha Flux. Zcela pominul zateplení boků, a nahradil ho propustným streatchovým materiálem. Tato místa jsou v klidu chráněny pažemi, při pohybu umožňují odvod přebytečného tepla a vlhkosti.  Navíc je v ramenních partiích, kde se předpokládá větší mechanické namáhání a pocení při zátížení batohem, namísto peří umělé vlákno. Zpočátku jsem byl k tomuto řešení mírně skeptický, obzvlášť, když váha péřovky byla téměř identická (respektive jen o 10 gramů vyšší), než váha péřovky CRUX, která nemá kapuci. Ale fungovala skvěle. Nebyla mi zima, ani když teploty klesly k bodu mrazu. Jistě, používal jsem ji v srpnu a popravdě i do budoucna ji budu používat asi jen v období duben – říjen. I když jsem slyšel o lidech, kteří ji používají celoročně. Pro mě zůstane skvělou alternativou pro teplejší měsíce.

GEONAUTE Kompas Na Zápästie 500 | Veľkoobchodné ceny

Náramková buzola DECATHLON Geonaute

Doposud jsem nosil malý kompas přidělaný na spodní části ramenního popruhu od batohu. Když jsem se na něj chtěl podívat, bylo to vždy trochu krkolomné. Naproti tomu velká náramková buzola je neustále na očích. Když si člověk dopředu načte mapu, snáz ho trkne do očí, že sešel z cesty a jde špatným směrem. Jak moc bych si ji přál mít před čtyřmi lety při bloudění v mlze skotskými vřesovišti. S náramkovým kompasem už jsem experimentoval na CDT – MOSCOMPASS Moscow 3 NB však nebyl dostatečně odolný a po pár dnech se mi rozpadl. Naproti tomu buzola Geonaute  je po měsíci nošení jako nová a díky dvojitému pásku se nosila velmi pohodlně, prakticky jsem ji nesundával. Pásek navíc umožňuje různé způsoby nošení, na ruce, zápěstí, přes palec. Velmi doporučuji.

Ponožky BRIDGEDALE Ultra light T2

Ponožky Bidgedale používám již leta. Letos jsem bral inovovaný model. Ten je výrazně tenčí, než modely předchozí, pouze na namáhaných místech, na patě a špičce je zesílen na původní tloušťku. Je tak nejen lehčí, ale noha v ní i lépe dýchá. Fungovaly skvěle, noha v botě necítila výrazný rozdíl. Jediny diskomfort jsem cítil za deště a při nižších teplotách. Celkově tenčí ponožky logicky hůře udržovaly tepelný komfort. Tento model zachovám na víkendovky, kdy nebude hrozit mokro a chlad a na další dlouhou cestu sáhnu po bytelnějším modelu.

Podvlíkačky RAB Forge Leggings

Stejně jako u trika má tento model RABovských podvlíkaček větší příměs umělotiny oproti merinu (technické vlny). Teoreticky by měly méně hřát a být méně zápachu odolné. V praxi jsem to neměl šanci poznat. Co bylo naopak znát na první pohled, je zvýšená mechanická odolnost této směsi. U starého modelu (RAB MeCo) jsem s bál při každém oblékání, kdy do nich protrhnu díru. Také se mi to u nich povedlo. U modelu Forge jsem takový problém nezaznamenal a zůstává tedy i nadále v mé výbavě.

Rab Forge Merino Boxers | Buy Rab Forge Merino Boxers Online from Trek Kit  India

Boxerky RAB Forge Boxers

Platí o nich to samé, co o podvlíkačkách. Ano, tady je teoreticky na místě řešit menší pachuodolnost, ale při frekvenci přepírání jednou za tři dny jsem nezaznamenal problém.

Čelovka PETZL Bindi

Jedná se o nejmenší čelovku, jakou jsem kdy na svých výletech měl. Váží jen 35 gramů!

Přitom základní svítivost 6 lumenů je zcela dostačující pro pohyb v kempu (na jedno nabití 50 hodin svícení), při pohybu (chůzi) na svítivost 100 lumenů vydrží 3 hodiny a je-li nutné si přisvítit víc (200 lumenů) vydrží 2 hodiny. Má i mód neoslňujícího červeného světla (1 lumen 33 hodin). Výdrž je tedy relativně malá, není to na celonoční pochody, či běhy v zimě. Mně ale zcela stačila. Po tmě chodím minimálně (maximálně hodinu po setmění) a v kempu mi stačí nejúspornější režim maximálně hodinu denně. Za celou dobu jsem ji dobíjel pouze jednou a to ještě spíš preventivně. Na delší výpravu v zahraničí bych si možná vzal něco většího, ale pro podmínky v domácím tj.  středoevropském prostředí v teplých měsících je pro můj způsob fungování zcela vyhovující.

Nabíjačka do siete Connect IT Power Nomad, 3x USB (3,4A) (CI-1201) čierna |  HEJ.sk

Nabíječka do sítě Connect IT Power Nomad, 3x USB (3,4A)

Na rozdíl od předchozích cest jsem si bral výkonnější nabíječku se třemi porty (oproti předchozím dvěma). Mohl jsem tak nabíjet víc zařízení v kratším čase, případně se podělit o jednu zásuvku s více chodci, kteří potřebovali něco dobít.

Triko s dlouhým rukávem NALEHKO Tri-ko

Díky tomu, že jsem měl triko s krátlkým rukávem od firmy RAB (model Forge), mohl jsem tak lépe srovnávat. Parta z Nalehka do směsi, ze které je triko vyrobeno, přidává stříbro, které má zvýšit pachuvzdornost. A ono to opravdu funguje. Pokud jsem měl na sobě tři dny pocené triko RAB, už jsem měl ve společnosti dalších lidí jisté výčitky. U trika z Nalehka ne. Navíc bylo i příjemnější na kůži. Popruhy batohu mi zanechávaly u trika z RABu větší odřeniny. Zkrátka, na příští delší výlet budu brát obě trika z dílny Nalehko.

—————-

Po loňské cestě kolem hranic ČR jsem podobný špacír doporučoval každému, kdo si chce v domácích podmínkách vyzkoušet dlouhý trail. Teď  budu o to víc doporučovat Cestu hrdinů SNP. Je to sice cesta na vzdálenost třetinová, na zážitky však výraznější. Navíc si víc lidí dokáže udělat čas na 3 – 4 neděle, než získat dovolenou na dva měsíce. Jak dokázal můj souputník Mirek, lze ji absolovovat i bez vlastního stanu či tarpu a spolehnout se na turistické přístřešky, útulny, případně autobusové zastávky po cestě.

I když já sám jsem byl vděčný za svůj nezávislý hotel na zádech. Už proto, že nabízí daleko větší kontakt s přírodou. Hamaka se mi stejně jako loni velmi osvědčila, rozhodně bych neměnil. Stejně tak se mi letos v dešti osvědčila trojkombinace krátké pončo, lehká bunda a sukně do deště. Blíže k tématu v hodnocení loňské výbavy. Využití solární nabíječky má na této trase s množstvím exponovaného terénu smysl, byť mi ta má ve dvou třetinách vypověděla službu. Ale znovu musím zdůraznit, absolovovala se mnou víc jak 8.000 km a ne vždy jsem se k ní choval náležitě jemně.

Každou cestu absolovuji s vědomím, že může být mým posledním dlouhým výšlapem, byť v duchu doufám, že tomu tak nebude. Hodně lidí se mě ptá, jestli už příští rok konečně vyrazím na AT. A já musím upřímně říct, že opravdu nevím. Dokonce ani nevím, zda na něj vůbec někdy vyrazím. Ano, je to můj sen, ale některé sny zůstanou nerealizovány. Takových snů mám spoustu a ne všechny jsou uskutečnitelné. Nemá na to vliv jen celosvětová pandemická, resp. postpandemická situace. Můj život se neskládá pouze z chození, byť to při čtení tohoto deníku může tak působit. Baví mě i spousta jiných věcí, kterým se věnuji v těch dlouhých obdobích mezi jednotlivými procházkami. V různých etapách života člověk přikládá různým aktivitám jinou důležitost. Kdo ví, jak to u mě bude za rok. Já ne. Ať příjde, co příjde, budu se na to těšit. Deníky si budu psát i nadále, byť třeba budou určené už jen pro mé oči. Bůh ví…

A abych nekončil na vážnou notu, přikládám malé okénko slovenské poezie, které vzniklo sedmý den při zdánlivě nekonečném průchodu Velkým Šarišem.

2 Replies to “SNP ohlédnutí”

  1. Na úvod asi najkrajší opis cesty SNP aký som čítal, takže v mene mojej vlasti ďakujem 🙂

Přidat komentář