SNP 23. den

Posted on

Ranní budík selže, vstáváme později, než jsme měli v plánu. Nejvíc nás na tom mrzí, že nestihneme Gabu, která musela do práce. Snídáme a Karol nás háže zpět na trail. Díky vám, Gabo a Karol!

V 8:10 začínáme šlapat. Nejprve je to v podstatě rovinka, hodinu a půl procházíme různé chatové osady. Pak nastává první stoupání na Havraní skálu. Půda pod nohama začíná být v čím dál víc kamenitá. Užíváme si první výhledy. Přiznám se, že než jsem se začal na SNP chystat, neměl jsem o existenci Malých Karpat tušení. Jsem rád, že je cesta až do konce tak barevná. Co na tom, že oficiálně už to není Cestu hrdinů, ale Štefánikova magistrála.

Pořád nastoupáváme, tančení mezi a po kamenech začíná být náročnější. Pak ale přijde veliká odměna. Od vrchu Havranice (714 m.n.m.) se přes Záruby (768 m.n.m.) táhne exponovaný kamenitý hřeben, jehož přechod je zábavný sám o sobě, a navíc poskytuje opět krásné výhledy. Tahle paráda je ukončena ruinami starého hradu Ostrý kámen.

Někde probíhá letecký den, slyšíme hřmot letadel, jednou zahlédneme skupinu stíhaček letících ve formaci. Krásné počasí si užívá i dvojice na křídle, která nad námi přeletí.

Opět klesáme, houpačka SNP nás neopustí do poslední chvíle.

Před rozcestím Brezinky nás najednou překvapí papír A4 přivázaný na strom. Je na něm můj portrét a nápis Trail magic pro J. Čech + parťáka Mira. Odboč na modrou značku, po 200 m bude kaplička. Překvapeně docházíme k rozcestí, kde se plakátek objeví ještě jednou. Vedle stojí tříčlenná partička, která se na nás culí. Ptám se, zda je to jejich práce. Ne, odpoví, ale taky tu na vás čekáme! Společně docházíme ke kapličce a tam skutečně nacházíme krabici s trail magickém – radler, termosku s kafem, termosku s čajem, sladkosti.

Milada, Martin a Vlado (Stupava) zase říkají, že už je čas oběda a začnou vybalovat spoustu jídla. Řízky, vlastnoručně vyráběné housky, spoustu zeleniny, nakrájený meloun, chlazené pivo…

Dva trail magicy ve stejný okamžik. Ano, něco podobné už se mi dříve stalo, ale tahle 5koncentrace mi vyráží dech. Vrchol nastane, když vytáhnou vařič a ruční pressovač a společně pak pijeme kávu z malých hrníčků, jako ve vybrané kavárně.

Nevíme do které hromádky sáhnout dřív, za chvíli jsme jak otesánci. Oběd se nám protáhne.

Všichni pak vyrážíme dál, přes ruiny Palffyovského zámečku Mon Repos na Ámonovu lúku, kde se s námi naše trojice trail angelů loučí. Díky!

Stejně alespoň těmito řádky děkujeme Ondrovi a Lydii, kteří pro nás připravili trail magic u kapličky. Vypadá to, že zásoby jídla jsme si na Malé Karpaty kupovali zcela zbytečně.

Začínáme opět nastoupávát.

Pohodlná široká cesta se znovu mění v kamenitou kozí stezku. Na Klokoči (661 m.n.m.) půl hodiny pauzírujem, vyhříváme se na sluníčku a Mirek si převazuje stále víc zlobící kotník.

Poslední vrchol dne je Vápenná (752 m.n.m.), na které je i minimalistická rozhledna. Výhled z ní stojí zato.

Zbývá poslední sestup. Je opět dost prudký. Pro Mirka to je čím dál náročnější. Poprvé prohlašuje, že pro bolavý kotník možná nedokončí.

Zastavujeme se u turistického přístřešku v Sološnické dolině. Náš původní cíl byl o osm kilometrů dál, ale pozdější start, dlouhý oběd a trápící kotník rozhodli jinak. Večeříme už za tmy. Po ulehnutí usínám do jedné minuty.

30 km (celkem 805 km)

One Reply to “SNP 23. den”

  1. Skvělé čtení, díky za tento deník. Doufám, že Miro zvládne dokončit ! Držím mu palce.

Přidat komentář