V pět ráno přichází dlouho očekávaný déšť. Zkouším aplikovat trik „když si přispím, přestane.“ Sice nepřestává zcela, ale alespoň poleví. V 7:20 začínám šlapat oblečený v nepromoku, ale za dalších dvacet minut si ho můžu sundat. Za hodinu přijde ještě další dvacetiminutová přeháňka, ale není nijak intenzivní.
Dopolední program je jednoduchý. Přeskočit dva kopce a po rovince dojít do Trenčína. Tam nakupuju v supermarketu jídlo na poslední týden. Je to můj klasický nešvar, nosit s sebou hodně jídla a z amerických trailů jsem zvyklý nakupovat v týdenních intervalech. Určitě budu mít možnost dokoupit ještě cestou, při vstupu do krámu jsem si to zdůrazňoval. Nemá cenu nakupovat na déle, než na tři dny. Stejně nakonec vycházím s dvojnásobkem.
Hodnotím stav svých bot. Pokud je mám vyměnit, tak tohle je asi poslední šance. Na pravé botě je asi 4 cm dlouhá trhlina na levém boku. Její stav je ale už asi pět dní stabilní. Druhý problém, který s nimi mám, je bolest pat, kterou od počátku cítím. V posledních dnech ji pociťuji stále intenzivněji. Předpokládám, že je způsobena vyšším dropem boty, než na jaký jsem zvyklý. Přece jen 0 mm a 8 mm je docela rozdíl. Musím dělat menší kroky a snažit se došlapovat více přes špičku. Nakonec se ale rozhodnu, že v nich zkusím dojít. Týden by ještě mohly vydržet a já nečekám nějaký obzvlášť těžký terén. Samozřejmě bude hodně záležet na počasí.
V jedenáct jsem v centru a usedám v místní hipsterské kavárně / bistru Kuki. Nejprve si dám kafe, a když pak o dvacet minut později doráží Mirek, tak si dáme i brzký oběd. Thajské nudle jsou vítaná změna, po všech těch haluškách a perkeltech. Mirek vypráví, že včera skutečně skončil pod jedním opuštěným party stanem uprostřed lázeňského parku. Byly tam i dva velké fatboye, takže si z nich udělal poměrně luxusní lůžko. Večer si po mém odchodu nechal upéci ještě jednu pizzu na snídani a ráno si v 7:30 zašel do první otevřené kavárny na ranní kávu. Spát v centru města má své benefity.
Vyrážíme spolu, ale Mirek ještě nestačil nakoupit, takže mi nechává trochu náskok a mizí v jednom ze supermarketů po cestě.
Dochází mě do hodiny. V městečku Drietoma si dáme před krámem jedno rychlé pivo před jediným větším stoupáním dne. Povídá si tam s námi sympatický místní cyklista Milan (60). To mě tu od počátku na Slovácích velmi baví. Jsou mnohem sdílnější, otevřenější, než jsme my.
Po třetí začínáme stoupat. Čeká nás nějakých 450 výškových metrů na hřeben Bílých Karpat. Zpočátku je to mírné, pak trochu přitvrzuje, ale není to žádný „zabiják“. Překvapuje mě, že Mirek má o poznání nižší tempo, než měl před pár dny. Ukáže se, že se mu předvčerejším 63 km dlouhém úseku ozvala bolavá holeň a ta ho teď brzdí v rozletu. Trochu se obávám, aby to nebyly shin splints, zánět holenní kosti, který se může objevit po nepřiměřené zátěži. Dobře je znají běžci, kteří to přeženou v tréninku. Sám jsem to jednou zažil, když jsem na začátku sezony vyrazil na první výlet a rovnou nasadil kilometráž, na jakou jsem byl zvyklý z konce sezony minulé. Léčil jsem se z toho asi týden. Tak doufejme, že to je u Mirka něco jiného. Nižším tempem a kilometráží rozhodně nic nezkazí.
Odpoledne jsme měli polojasno, občas nás i hřálo slunce, ale v půl šesté nás zaskočí vzdálený zvuk hromů. Zvedá se vítr, trochu zaprší, ale je to jen lehké a krátké.
Když dojdeme v šest na Machnáč, na hranici s Českou republikou, pozorujeme na východě, jak Trenčín dostává vydatný příděl vody. Myslíme na Ivanu se Šimonem, kteří dnes měli v plánu dojít do Trenčianských Teplic.
Mirka už ta holeň docela trápí. Má s sebou dva páry bot, a tak je zkouší vyměnit. V každých botách zatěžuje člověk nohy jinak, tak by to mohlo pomoci.
Jdeme tři kilometry po státní hranici, abychom ji před sedmou hodinou slavnostně překročili.
Zítra nás čeká krátký úsek na domácím území. Jdeme ještě dva a půl kilometru k horské chatě Vyškovec, bývá to má obvyklá zastávka při cestě přes Bílé Karpaty. Těšíme se na večerní pivo a možná i večeři.
Jenže se ukáže, že mají pro vlastní dovolenou zavřeno. Dál už dnes nepůjdeme. Mirek se rozhodne přečkat noc pod stříškou u vchodu opuštěné horské chaty, já si stavím hnízdo o 50 metrů dále v malém remízku. Večeři mám dnes studenou, ujídám z čerstvých zásob opět podle hesla „nejprve to nejtěžší“. Ale první den po nákupu je to vždycky radost, bývají „luxusně“ čerstvé potraviny, se kterými se člověk jinak nechce tahat.
Uléhám s padající tmou. Na okolních stromech slyším, že fouká docela silný vítr, ale já sám ležím v příjemném závětří. Usínám v půl desáté.
33 km (celkem 700 km)
Vidím, že Mirek vyriešil problém so zlomenou trekovou paličkou z Nízkych Tatier veľmi elegantným spôsobom, totiž naozajstnou paličkou. Hádam to pomôže aj s tou boľavou pätou. Držím palce a trochu mi je ľúto, že už za krátko budete končiť. Miro.
Držím palce s botami. Teraz má pršať a potom Malé Karpaty, ktoré sú dosť kamenisté a vedia dať nohám zabrať.
Jak chodíte v těch botách v takovém počasí? Musí být uvnitř pořád mokré…
Super čtení, myslím si, že ty paty jsou určitě od bot. Už skoro rok chodím jen v bf obuvi, kromě práce kde mám cca 7h nohy v pevné botě, ale o víkendu jsem udělal výjimku a vzal si kotníkové inovejty, naštěstí jen Králičák přes noc…. Jelikož chodím běžně víkendy v barefootech tak si noha zvykla a po cca roce tyhle inovejty – nehorázný utrpení, všechny boty bez nulového dropu jdou z baráku…
Ať to šlape 👍
To máš od Brooks Cascadie? To je divné, že ti nedrží. Mám už po druhé model 14 a ten mi vydržel caa 1000 km kolem Čech, jen se mi prodral jeden palec skrz síťovinu. Už vydali model 16, tak doufám, že to není stejný marast jako u Alter. Sakra, v čem budeme chodit?
My jsme letos ty Altry ještě riskli a tři jsme v nich dali po 800 km v Pyrenejích. A jsou ve výborném stavu. Ono to asi bude kus od kusu. Ještě to s nimi nevzdáváme.