Přes noc už nepršelo, přesto mi až do rána do plachty bubnovaly kapky padající ze stromů. Také bylo tak o čtyři stupně tepleji, než včera. Přesto, když v 6:40 vycházím, kráčím sychravou mlhou. Začínám širokou lesní cestou. Jde se mi po ní tak dobře, že se zapomenu dívat kolem sebe a půl kilometru si zajdu. Vzápětí si důkladně omyju nohy v mokré trávě v Čertove dolině cestou přes louku pod patu kopce Vyšehrad. Nechci se do prvního stoupáku dne tahat s vodou navíc. Usedám na lavičku, dokazující, že lidová tvořivost ještě nevymřela, a snídám.
Když už se balím k odchodu, zaslechnu v mlze blížící se hlasy. Jsou to dva SNPéčkaři: Dominika (28, Trenčín) a Mario (30, Bratislava). Cestu hrdinů jdou po sekcích, jak jim dovolená dovolí. Loni to bylo z Dukelského průsmyku do Telgártu a letos pokračují do Trenčína. Rovnou ale hlásí, že jestli se zítra zhorší počasí, jak meteorologové slibují, skončí dřív a zbytek si nechají na příští rok. Koukám na jejich zvláštní vychytávku, kterou jsem ještě u nikoho jiného neviděl. Na běžeckých botách mají nataženy návleky na boty na běžky. Prý jim to zajišťuje nepromokavost. Zvláštní, ale pokud jim to funguje, tak proč ne.
Kousek spolu stoupáme, ale jdou výrazně pomaleji (denní průměr 25 km), takže se po chvíli trhám.
Vyšehrad (829 m.n.m.) je významné archeologické naleziště, jsou tu nálezy již z doby bronzové, dokonce snad i doby kamenné. Stávalo tu hradiště, kde mimo jiné našli na konci husitských válek útočiště čeští Bratříci. Každopádně já z něj nemám téměř nic. Je zcela zahalené mlhou.
V deset hodin konečně proniká skrz mraky slunce. Ještě sice chvílemi západám do zbytků mlhy, ale v půl jedenácté už je zcela jasno.
Slunce se co chvíli schová za mrak, ale je dobrá viditelnost a já se zase jednou mohu kochat okolní krajinou.
V lese před vrchem Zadny bok narazím na zvláštní zelenou krabičku přidělanou na stromě. Je na ní nápis Cesta hrdinů SNP Dukla – Děvín a uvnitř je řada popsaných kamínků. Za 2,5 eura je možné si jeden odnést na památku. No nápad je to jistě dobrý, ale že by se mi chtělo nést dál v batohu ještě kámen, abych měl vzpomínku… Jsem rád, že místo něj mám tenhle deník.
Narazím na kravské koryto s tekoucí vodou. Krávy jsou na jiné pastvině, slunce vzácně svítí, tak se rychle svlékám do půl těla a důkladně se omyji. A přemáchnu triko. Šel jsem v něm… Ani se neodvažuji napsat kolik dní. Už jsem smrděl jak tchoř. Normálně točím triko po třech dnech, ale teď jsem kvůli počasí nemohl dlouho prát, respektive, nebyla šance, že by vyprané triko uschlo. A já potřeboval zachovat jedno suché na spaní. Jde se mi teď o poznání lépe. Mou následnou starostí je, aby triko skutečně stihlo uschnout. Na třetí odpoledne je hlášený velký déšť. Navlékám triko na jednu hůlku a zběsile s ním za chůze mávám, že by za to nemusel stydět ani komunardský praporečník z pařížských barikád roku 1871. Jenže to jde jen, pokud kráčím po relativní rovině a té si dnes opět příliš neužiju. Naopak, při stoupání na vrch Závozy moc dobře poznávám místo, kde jsem se před dvěma lety vysekal a způsobil si zranění, které předčasně ukončilo naši cestu. I dnes je to v těch místech o ústa a já jdu hodně s respektem, krůčky krátkými, jako baletka. I následný výstup k vrchu Baran mi dá zabrat, nejen prudkostí, ale zejména kluzkým povrchem.
Do toho trochu závodím s časem. Chci se dostat do Fačkovského sedla dřív, než přijde slibovaný déšť ve tři. Rád bych ho přečkal v tamní restauraci Salaš Kľak. Stíhám to, dorazím do ní ve 14:40.
Já vím, že skutečný hikers hunger přichází až tak po měsíci, ale už mně docela vyhládlo. Dávám si proto bez uzardění dva hlavní chody. Dlužno dodat, že jeden z nich je velký zeleninový salát. Můj organismus vysloveně volá po něčem čerstvém.
Užívám si nezvyklého luxusu. Jediným kazem je reprodukovaný hudební doprovod. Vyhrává tu největší dno z česko-slovenské sprostonárodní dechovky. Když si už myslím, že to horší být nemůže, spustí euro disco s lidovými motivy. Hudební Mordor. Držím se, protože se potřebuji nejen najíst, ale i dobít baterky. Můj solární panel se už definitivně odporoučel k Pánu. I tak mám pocit, že poslední měsíc fungoval maximálně na 50%. Měl na to nárok. Prošel se mnou víc jak 8.000 km.
Podle Norů (YR) venku leje jako z konve, ale za oknem svítí slunce.
Po hodině se zvedám, projdu kolem zvířat místní mini ZOO a stoupám sjezdovkou vzhůru.
Proč jsou hospody vždycky v údolí? Vystoupat 261 výškových metrů na vzdálenosti 1,3 km s plným žaludkem je opravdu zážitek k nezaplacení. A pak zase stejně prudký padák dolů. To si ještě párkrát zopakuji. Dnes to opravdu hodně klouže, nechtěl bych tudy jít v dešti. Špatné je, že se rozmoklá hlína balí na vzorek podrážky a bota pak úplně ztrácí přilnavost k povrchu. Jsem rád, že sebou seknu pouze jednou a to ještě dost nevinně. Nedokáži si představit jít to bez hůlek. To bych musel po čtyřech.
Jak tak pomalu cupitám srázem, slyším sám sebe halekat: „Všudééé bylo tíííchóóo, jako v kostelééé”…“ Hudební produkce na Salaši mě poznamenala víc, než jsem si byl ochoten připustit.
Na druhou stranu, odměnou jsou mi výhledy na Strážovské vrchy.
Jen mraky stále hrozí deštěm a ten konečně v 17:10 přichází. Naštěstí je to jen půlhodinová přeháňka.
Před obcí Čičmany se nějaká děcka (je to zřejmě letní tábor) loučí s létem tancem na… lidovky v rytmu disca. Je to takový hudební leitmotiv dnešního dne.
Čičmany samotné jsou velmi kuriózní. Je to velká památková rezervace lidové architektury, tvořené malovanými srubovými dřevěnicemi. Skutečně to vypadá, jako by tu v minulosti brali nějaký hodně dobrý drogy a pak se vzájemně triumfovali, kdo bláznivěji odekoruje svůj dům. Má to své nepopiratelné kouzlo.
Dlouho se nezdržím. V restauraci jednoho z penzionů si dám rychlé pivo na stojáka a koupím tam velký kus ovčího sýra. Tím mám postaráno o večeři. Odpíchnu se kousek od vsi, mizím v lese a po třech a půl kilometrech stavím hamaku. Dnes spím ve svahu a zase jsem jednou vděčný za skutečnost, že si díky ní nemusím na spaní hledat rovný plácek.
Celý den jsme si psali s Mirkem. Skutečně dnes nasadil raketové tempo, bude spát v Čičmanech. Takže ujde, pokud dobře počítám, 64 km. No klobouk dolů. Tímhle tempem bude v Bratislavě za čtyři dny.
Všichni pořád straší, že se má výrazně zhoršit počasí. Co to ale znamená reálně, nejsem schopen z předpovědi vyčíst. Tak kdyby přišly bouřky, přívalové deště, to bych se asi někam na den, na dva schoval. Ale jinak z loňské zkušenosti vím, že v dešti se šlapat dá. Ne že bych v tom nacházel zvláštní zalíbení, ale končit kvůli tomu nebudu. Hlavně nestahovat kalhoty, dokud je brod ještě daleko. Před desátou usínám a ráno se uvidí.
40 km (celkem 630 km)
Ahoj, Jakube,
koukám, že jsi si vybral bezva počasí. Musím uznat, že jsi držák, klobouk dolu, uznání.
Ta poznámka o Číčmanoch sedí, braťja odpustí….hi hi. Na České straně tě čeká před Březovou schránka Pošta turistů, docela mě to poprvé dostalo. Drž se
Ahoj Jakube, ty návleky jsou hustá vychytávka, to asi zkusím, nedavno na čundru bych za to asi platil zlatem:))) Držím palce ať to dojdeš v pořádku.