Cvrčci vyhrávali celou noc, spalo se v tom skvěle. V 6:30 si užívám prvních slunečních paprsků na cestě. Předpověď hlásí na dnešek zataženo, místy déšť, a tak „nabírám“ slunce do zásoby. Začínám cestou vzhůru.
Snídám za odbočkou Pod Bielimi skalami. To už se ve slunečních paprscích vysloveně koupu. Po snídani si doplňuji vitamíny sběrem borůvek.
Dneska mě to baví od prvního okamžiku. Ano, je to houpačka, ale skoro stále mám výhled do kraje. Navzdory předpovědi slunce nepřestává svítit. Doufám, že tímto směrem se budou meterologové mýlit i dále. Podle nich by se mělo v pondělí počasí výrazněji zhoršit.
Na svém prvním vrcholu dne, na Skalisku (12.293 m.n.m.), jsem v 9:30. Potkávám tu rodinku na výletě, ale nejsou moc komunikativní. Jo a jsou také první, kdo tu nosí na batozích protimedvědí rolničky.
Běžím dál a cesta pokračuje zabijáckým klesáním. Nadávám na místní značkaře a netuším, že bych měl ve skutečnosti nadávat sobě. Po půl hodině už mi to začne být divné. Nevybavuji si, že bych měl za Skaliskem tak moc klesat. Podívám se do mapy. Já tupec! Sešel jsem úplně z cesty. Neustále si říkám: na každém rozcestí si načti mapu. A já tentokrát slepě následoval značku, abych z ní okamžitě sešel. Úplně přesně si teď vybavím místo, kde se to stalo… Pomalu nastoupávám ztracené metry a napojím se na žlutou značku, po které odcházím vrch Volovec. Trochu mě v mém vlastním vzteku uklidňuje, že i tahle žlutá cesta traversující hřeben je moc hezká.
Mrzí mě vlastně jen to, že jsem ztratil třičtvrtě hodiny. Normálně čas ani kilometry neprožívám, ale zítra se potřebuji dostat na nocleh do útulny Andrejcová. V Nízkých Tatrách si holt nemůžu spát, kde se mi líbí…
Po napojení na červenou si ještě kousek zajdu, abych dobral vodu z nedaleké studánky. Pramen je tak silný, že si v jeho odtoku přepírám ponožky.
Potkávám první SNPéačku v protisměru a rovnou je to krajanka. Lucka (25, Šumperk) už je na cestě 22 dní, bere to hodně na pohodu a cestu si zpestřuje osobní výzvou, že vyleze na každý kopec podél cesty. Kolem poledne konečně přichází černý mrak a zakrývá slunce. Ale zatím to snad na déšť nevypadá.
Dneska mi to vůbec asi baví nejvíce od začátku. Ano, je to asi nejvíc nahoru a dolů od počátku cesty, ale pořád je na co se koukat a teplo je tak akorát na šlapání. Od rána si i zpívám jednu písničku za druhou.
Oběd si vařím v půl druhé v sedle Súlová. Prochází tady silnice, která je evidentně velmi oblíbená motorkáři. Sviští tu jedna za druhým. Pak následuje největší krpál dne, ale vlastně je to nastoupání jen 260 metrů za 1,3 km.
Nahoře se můj repertoár sbíraných lesních plodů rozrůstá o maliny.
Už jsem zase ve slunci, akorát mě znervózňuje, že na Kráľově hoľi na obzoru stále sedí mrak. Zítra se na ni chystám, tak doufám ve změnu.
Před útulnou Gálová dobírám vodu a za ní volně sestupuji táhlými serpentinami po široké cestě. A pak zase nahoru…
Zrovna když funím do kopce na vrch Ostrá (1.015 m.n.m.), potkávám česko-slovenskou dvojicí SNPékářů jdoucí v mém směru.
Je to Kopi (38, Příbram) a Táňa (31, Piešťany). Oba vyráželi s někým jiným a teď šlapou spolu. Není to ojedinělý případ. Ostatně, také jsem to tak jednou zažil. Chvíli si povídáme, ale Táňa už má pro dnešek dost. Brzy se odpojuji a Copy gentlemansky drží Tánino tempo. Chtějí zítra večer dorazit na útulnu Andrejcová, jako já. Tak se snad ještě potkáme.
Okolo šesté procházím kolem nádrže Palcmanská Maša, u které se Táňa s Copym chystají dnes spát.
To já to chci zalomit dál, u pramene u vrchu Gápeľ. Je tam chata, u které se běžně přespává. Znovu si kus zajdu, opět vlastní vinou – čučel jsem do mobilu, abych zjistil nedělní otvíračku potravin v Telgártu, a minul odbočku. Tentokrát na to přicházím do pěti minut. Začíná mžít, ale ani to nestojí za nasazení bundy. Na chatě u pramene je žel dnes domácí, a tak šlapu ještě o půldruhého kilometru dál. Spaní si začnu stavět až se soumrakem, večeři si vařím už za tmy. Dnes mě celkem slušně bolí nohy, ale cítím se nadmíru spokojen. Zítra mě čekají Nízké Tatry. Usínám v půl desáté.
44 km (celkem 399 km)
Díky! Taky mě štve, když špatně odbočím a zajdu si. Na druhou stranu jsem díky bloudění a špatným odbočením poznal zajímavá místa, na která bych nikdy nepřišel. Přeju dobré počasí!
Telgard coop neděle zatvorene.
Lucku jsem taky potkal kousek před Brezno pod Bradlem míč sympatická dívka.
Ti jak jsi sešel z cesty, ja to samé, bylo to před měsícem, spal jsem na Chatě Volovec a na skalisku jsem došel při západu slunce a místo po značce jsem šel intuitivně furt dolů, než mu to došlo byl jsem kilak dolů, nakonec jsem k chatě traverzoval, ale nadával jsem si hodně kvalitně 😉
Měl jsem začít pochvalou, tvůj deník je hodně pěkně udělaný, jednoduchý a přitom na vše, palec nahoru.
Malé doporučení, v sedle Čertovica dům horskej služby, velmi dobré jídlo a velmi dobré ubytování za 15€.
Měj se krásně a ať se ti dobře šlape s pozdravem Pavel