Hranice ČR 50. den

Posted on

Noc byla klidná, ale ani dnes jsem neviděl jedinou hvězdu, přestože jsem si neroztáhl rainfly. Jediná světélka vydávaly již tradičně světlušky. Ráno je chladno, 8°C. Vycházím v 6:20 a první hodinu na sobě mám mikinu a rukavice. Scházím silniční serpentiny do Chvalče. Na ranní hodinu je tu nepříjemně velký provoz. Z Chvalče pokračuji po silničním asfaltu do Petříkovic a pak už konečně odbočím na žlutou značku, po které dojdu ke studánce pod Jánským vrchem. Místo na poslední snídani dostatečně důstojné.

Na Krausově vyhlídce potkávám TomaBroda (53, Český Brod). Obchází hranici v čase prázdnin. Loni šel z Železné Rudy do Svobody nad Úpou a od včerejška pokračuje dál. Věděli jsme o sobě, o to milejší je setkání. Deset minut si povídáme a pak se rozcházíme, každý svým směrem. V 9:10 překračuji Jánský vrch (697 m.n.m.) Užívám si dnešní dobré viditelnosti.

Pokračuji přes Bernatice a Lampertice. Pokud jsem včera usínal s tím, že je to jako když končím víkendový výlet, teď na mne s tou větší váhou dopadá poznání, že dnes uzavírám dlouhý výšlap. Post hike blues nastupuje předčasně a s o to větší silou. Jak jsem na cestě skoro vůbec neposlouchal žádnou hudbu, tak teď si dávám sluchátka do uší a hodinu poslouchám Dylana. Jeho písničky k cestování prostě patří. Snažím se v hlavě sesumírovat, co mi tahle cesta přinesla. Byla úplně odlišná od všech předchozích. Nejvíc na mne zapůsobilo, že po tolika dnech v našem pohraničí se člověk musí v myšlenkách víc zaobírat nedávnou historii této země. A nejsou to vždy jen příjemné myšlenky. Ale na nějaké závěry si ještě nechám čas, abych měl větší odstup. Teď si chci ještě naplno užít poslední kilometry.

V Žacléři se stavím na oběd a už vstupuji do Krkonošského národního parku. Nad hlavou se mi válí černé mraky. Končit tuhle cestu v dešti by bylo příznačné, ale rád si to nechám ujít.

Nastoupávám Žacléřským hřbetem a na Rohu hranic se v půl druhé napojuji na hraniční hřebenovku. Na obzoru už se tyčí můj cíl.

Od teď se se mnou začíná cesta loučit tím nejdůstojnějším způsobem. Tahle hřebenovka je úplně parádní. Ani nepotkávám moc lidí, tak jednu dvojici za půl hodiny. A třeba na Lysečinské hoře (1.188 m.n.m.) jsem poprvé v životě.

Ve čtyři jsem na Pomezních Boudách. V pivovaru Trautenberg si dávám jedno rychlý pivo před finálním výstupem. I dál to beru po hraniční hřebenovce. Najprve prudce nastoupám a pak si šlapu po rovném hřebeni. Užívám si poslední výhledy i prostý fakt, že i přes ty mraky nade mnou je mi dopřáno dojít suchou nohou. Z Tabule (1.281 m.n.m.) sestoupím na cestu česko-polského přátelství. Libuji si, že až na pár metrů kolem boudy Jelenka nejdu vůbec po asfaltu. Ani tady není vzhledem ke všednímu dni a večernímu času moc lidí, a tak mám i poslední stoupání překvapivě sám pro sebe. Na vrcholu Sněžky jsem přesně v sedm.

Samozřejmě mám velkou radost. Koukám do kraje, chvíli blbnu s foťákem, zajdu do polské kaple sv. Vavřince. Je to jiný než konec dlouhého trailu v cizině. Byl jsem celou dobu doma. Od vlastní postele mě dělily maximálně čtyři hodiny cesty nějakým dopravním prostředkem. Mluvil jsem svým jazykem a zažil jsem několik návštěv lidí mně blízkých. A přesto to bylo skvělých sedm týdnů, kdy jsem měl zase spoustu času na přemýšlení a nebo (a to mám najraději) nechat vyprázdněnou hlavu jet “na volnoběh”. Jenom vnímat přírodu kolem sebe. Jak říká přítel Petr K.: “Když jste v přírodě o víkendu, nebo na čtrnáct dní, jste tam na návštěvě, ale když tam jste několik měsíců, jste tam doma.” Pro mě to platilo i tentokrát, přestože to byly jen necelé dva měsíce.

Sestupuji stejnou cestou, kterou jsem před padesáti dny stoupal, abych stihl východ slunce. Mám chuť to oslavit slavnostní večeří. Docházím na Růžohorky, ale jedna bouda zavírá restauraci v pět a druhá dokonce ve čtyři. Dávám se do řeči s holkou z jedné z nich, která si venku užívá dvojku vína po celodenním shonu. Chvíli si povídáme a nakonec od ní dostávám svou vytouženou slavnostní večeři: utopence a pivo.

Vychutnávám si tu hostinu králů, sleduji slunce sklánící se nad Studniční horou a jsem rád, že mě čeká ještě jedna noc venku. Dává se do mě zima, na teploměru je 7°C. Oblékám mikinu a scházím ještě o kus dál. I poslední večer oceňuji, že k postavení hamaky nepotřebuji rovný plácek, můžu klidně viset ve svahu.

Na poslední chvíli si vzpomenu na dnešní černé mraky a i když předpověď hlásí noc bez deště, raději nad sebou roztáhnu rainfly. Dnes deník psát nebudu. Nechám to na zítřek. Raději si v duchu přehrávám uplynulých padesát dní. V hlavě mi zní stejná melodie jako v předvečer prvního dne.

…And on that dying day, well I’ll be on my way
I’m gonna lose these chains and leave this old world behind
But don’t you worry for me, cause someday we will be
Walkin‘ that mountain together in the by and by…

46 km (celkem 2.163 km)

25 Replies to “Hranice ČR 50. den”

  1. Všiml jste si, že na konci každé cesty se fotíte při výskoku „do X“? Jinak gratuluji! To počteníčko mi bude chybět.

  2. Jakube, i tahle „malá“ cesta je cíl, gratuluji a děkuji za deník a setkání na „drsném severu“ Jana

  3. Jakube zd4avim a gratuluji k dokonceni cesty. Zaroveň dekuji za prijemne chvilky u kavy nad tvym denikem.

  4. Gratuluji Jakube. A moc díky za parádních 50 dní, bylo to skvělé putování…. jako vždy. Už teď se těším na další inspirativní cesty.

  5. Jakube,
    gratuluji k dokončení cesty a díky za hezké čtení. Držím palce ať Vám příští rok vyjde Appalachian Trail.

  6. Jakube, díky. Skvělý cestovní deník, tentokrát jiný, protože člověk si tam mohl najít místa, které zná.

  7. Jakube, díky za ty parádní dva měsíce, kdy jsme mohli každý den sdílet cestu s vámi. Děkujeme a těšíme se na vaše další cesty!

  8. Neuvěřitelný sportovní výkon! Zvláště s přihlédnutím k deštivému počasí, studeným nocím a komárům 😉 Pravidelně za den ujít 40 až 50 km a ještě k tomu zvládnout každý den psát deník – obdivuju vytrvalost a výdrž! Díky moc za spoustu tipů ohledně kaváren a hospod, také se budu v srpnu toulat po Čechách a Moravě (i když tentokrát na bicyklu) a určitě to využiju.

  9. Také se přidávám ke gratulantům a obdivuji za váš výkon. I mě se bude stýskat po ranním počteníčku, nádherných fotkách a sledování mapy. Mějte se krásně a už se těším na příští výšlap.

  10. Jakube, velmi děkuji za sdílení, početla jsem si. Celý srpen jsem měla pokračovat na Karpatském oblouku, namísto toho zlomený kotník. O to víc jsem si finále vaší cesty užívala. Příjemnou aklimatizaci. Katka Petrášová

  11. Jakube, veliká gratulace !!! a díky za super čtení, fotky a nápadů na další místa, kde
    jsem ještě nebyla. Máme krásnou zem…….
    Odpočívej a kam bude další cesta? Už se těším. Jana

  12. Jakube, gratulujeme k dokončení pochodu. Zvláště s ohledem na počasí úctyhodný výkon. Je nám potěšením, že jsme se mohli stát malou částečkou tvého projektu. Děkujeme za pěkný deník, tentokráte z českých zemí. Těšíme se na další.
    Janka a Zbycho.

  13. Díky za skvělé čtení. Každé ráno jsem netrpělivě vyhlížel další příspěvek a vždy znovu žasl nad vnitřní kázní vzbudit se uprostřed noci a psát denik. Je to obdivuhodné. Moc se těším na další cesty.

  14. Velký dík za padesát dní krásného čtení, fandění a očekávání nového dílu deníku. Obdivuji sportovní výkon a denní vzdálenosti v jakémkoli počasí. Držel jsem palce a bude mi ranní počtení chybět. Hodně zdaru do dalších treků.

  15. Jakube, to o čem my ostatní jen sníme tak Vy realizujete… je opravdu zážitek s Vámi prožívat Vaši cestu po krásných cestách naší země i v cizině, od té doby co jsem na Vás na Internetu narazil tak netrpělivě očekávám nové příspěvky, které se skvěle čtou a baví … klobouk dolů před Vaším výkonem …ať se i nadále daří a těším se na nová dobrodružství na cestách.

Přidat komentář