Večer jsem si zapomněl nařídit budík na noční psaní, ale mocný zpěv ptáků mě vzbudil už ve čtyři, takže jsem vše stihl a v 6:35 vyrážím s překvapivě čistou hlavou a pevným krokem.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2020/06/076726aa-a207-47a6-afa2-55f91d45a0cf-16135-00000bd6527f9524_file.jpg)
Teplota je na 18°C, nebe deštivě zatažené, občas spadne nějaká kapka. Po dvaceti minutách se začne zpěv ptáků mísit s rachotem motoru letadla práškujícího vinice. To ještě netuším, že mi bude dělat společnost do jedné odpoledne.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2020/06/31532862-cf45-4bc5-8c07-a443f499059e-16135-00000bd652884925_file.jpg)
Po 5,5 km docházím k zámečku Lampenberg. No zámečku. Je to strážní věž na Jehněčím vrchu z roku 1860, která sloužila k ochraně vinic. Dnes je tam zastávka turisticky oblíbeného Vinobusu. U zámečku se konají degustace vín. V tuto hodinu je tu však ještě prázdno (DG). Ale je odtud hezký výhled do kraje, tak toho využívám k přípravě snídaně.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2020/06/91bb99ac-b75a-463d-b0a2-71dac5fbf36f-16135-00000bd652911963_file.jpg)
Cestou dál se k leteckému motoru přidává i zvuk vinařských traktorů. Asfaltová cesta se mění v polňačku kopírující státní hranici. Koukám, jak na rakouské straně už zlátne obilí.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2020/06/3a7bc963-f771-43c4-a2bd-53b33104696a-16135-00000bd6529af37f_file.jpg)
Letadlo několikrát přelétává nad mou hlavou. To by mě zajímalo, čím to práškuje. Znamená to, že na mě teď nepůjdou škůdci?
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2020/06/bf229cc2-66d3-4c46-ad2d-84e40616b96f-16135-00000bd652a57b9e_file.jpg)
Před třemi lety jsem tu na jedné mezi snídal. Když jsem se balil, zapomněl jsem v trávě hnědý sáček a v něm Caldera cone – závětří k vařiči. Ztrátu jsem objevil až o 40 km dál a už jsem se pro něj nevracel. Od té doby používám pytlíky co možná nejkřiklavějších barev. Cvičně si inkriminovanou mez projdu s očima na stopkách, ale tři roky je moc dlouhá doba. Pochybuji, že nálezce tušil, k čemu ten kousek titanového plechu sloužil.
Před Jaroslavicemi se odpojuji od zelené značky a pokračuji polňačkou po hranici. Vlastně bych měl být rád, že je pod mrakem. Při momentálních 23°C se mi v tom dobře jde, naopak přímé slunce by mi v otevřené krajině asi dávalo zabrat.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2020/06/64330477-4453-4082-9081-67f34fd262c7-16135-00000bd652ab0296_file.jpg)
Chvíli jdu po rakouské straně, všude potkávám spousty zemědělské techniky, ať na cestách, či v akci na polích. Podcházím jižně Dyjákovice. Zajdu si prohlídnout pěchotní srub “Závora”. Ten, narozdíl od většiny opevnění ze 30. let, využívala armáda až do roku 1999.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2020/06/d0f0d3aa-7ba6-4841-b13a-6b9cb22268eb-16135-00000bd652b3a67e_file.jpg)
A už zase šlapu asfalt cyklostezky, okolo se v mírném vánku vlní obilí, baví mě to pozorovat. Po jedné docházím do Havlína a v hospodě si dávám oběd. Už mi to spaluje tolik, že bych klidně spořádal dvojité porce. Hikers hunger to není, ale apetit mám. Taky se z hospody vypravím hned do krámu a bezprostředně po obědě vyhlašuji čas na svačinku.
Z Havlína jdu na východ 6,5 km cyklostezkou po pravém břehu Dyje. Jejím největším benefitem je, že z větší části nemá asfaltový povrch. Ve tři se oblačnost trhá a vysvitne slunce. A pěkně připaluje. Po čtvrté přecházím na levý břeh Dyje, odpoutám se od ní a asfaltovou cestou zamířím přes Travní dvůr ke vsi Jevišovka.
Do obličeje mi nalétávají malé mušky, aby ne, U Travního Dvora je jasanovo-olšový lužní les.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2020/06/e5fe3839-bdfa-433b-8d9d-41f645c56f39-16135-00000bd652badade_file.jpg)
Kdykoli to jde, volím místo cyklostezky neznačenou polňačku, abych dal ulevit chodidlům. Občas ale, oproti mapě, zničeho nic skončí a já pak procházím mezi klasy po okraji pole, nebo narazím na překvapenou kunu.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2020/06/41966267-a70b-41fa-982c-cc0c15509e86-16135-00000bd652ca1153_file.jpg)
Šlape se mi hezky, ale na konci dne už mi to tu přijde přece jen moc placatý. Pro cyklisty a milovníky vína je to ráj, ale pro člověka, který rád šlape po horách… V hlavě mi zní povzdech muže z polabské nížiny Xaviera Baumaxe: “Horal jsem, horal, ale málo.”
Na kraji Novosedel se v šest stavím v hospodě na večeři, ale hlad mě v tom horku přešel. Takže dávám jen škopek a kuřecí vývar.
Dojdu k Březí, před sebou už vidím Mikulov a zvedající se pálavské vrchy. Trochu sejdu z hlavního směru k remízku U Rozhledny, kde si ve čtvrt na devět začnu chystat spaní. Norové hlásí na noc silný déšť, ale obloha tomu nenasvědčuje. Usínám v půl desáté.
52 km (celkem 1.295 km)