V noci mám trochu bojovku. Zvedne se celkem velký vítr a vytrhne mi z jedné strany oba kolíky, kterými je rainfly ukotvený k zemi. No upřímně, večer jsem to v téměř bezvětří trochu odflákl. Přidávám ještě třetí kotvu na návětrné straně (ve středu tarpu je mezi dvěma oky v cípech ještě třetí) omotáním extra provázku, který nosím, za nedaleký strom. Ten snad vítr nevytrhne.
Ráno se pokouším najít oba vytržené kolíky, ale v husté vrstvě listí na zemi nacházím jen jeden. Při balení se párkrát přežene minutová sprška, ale jakmile vyjdu (6:40), začne pršet konstantně. Přestane po čtyřiceti minutách, akorát když scházím z asfaltky na rozbahněnou lesní cestu. Risknu, že to chvíli vydrží a usedám na pařez ke snídani. Do toho mi intenzivně bučí krávy z nedaleké pastviny. Asi už taky mají toho uplakaného počasí dost.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2020/06/2cc3e5a2-1485-405d-a942-aa04d4088a11-7108-000004aac994c82c_file.jpg)
V zaniklé obci Červené Dřevo si prohlížím obnovené základy zničeného kostela Panny Marie Bolestné, který patřil k zaniklé obci. Jako vždy v těchto situacích na mne padá bázeň. Na tohle místo chodili lidé bezmála třista let hledat naději a útěchu. Bylo středobodem jejich vesmíru a najednou s jejich odchodem zmizelo, jako by nikdy neexistovalo. Ty desítky zmizelých pohraničních obcí, to jsou vlastně naše národní Pompeje. I když tato místa místo vulkánu zničil člověk.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2020/06/a0d1fdc0-5344-46e5-b464-032cc8dec5c5-7108-000004aac99ad919_file.jpg)
Na asfaltové cestě do Svaté Kateřiny pozoruji desítky malých slimáků. Jo, ti si v tomhle počasí vysloveně medí. Kromě nich potkám dopoledne už jen jednoho zajíce a sedmkrát srnu.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2020/06/addfba69-7c2d-45c5-a204-c80ab09b297c-7108-000004aac9a38d76_file.jpg)
V půl dvanácté se zase rozprší a já si o hodinu později udělám v přístřešku Pod Lovečnou obědovou pauzu.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2020/06/98e98f79-dacd-4285-8c89-80b05a278043-7108-000004aac9a7dcaf_file.jpg)
Už jsem na Šumavě a musím uznat, že ji uplakané počasí sluší. Lesy se zdají divočejší a zelenější, teče tu hodně vody. Jedině mě mrzí, že i tady většinu cest vyasfaltovali. Chápu, pro cyklisty je to skvělé, ale pro nás ostatní….
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2020/06/936109ed-daa3-4792-b0bd-1b4dc3dcb3b9-7108-000004aac9b114ce_file.jpg)
Odpoledne déšť zesiluje, navzdory tomu občas někoho potkám. Zejména cyklisty. Ale taky jeden pár jdoucí z Vyššího Brodu k Sokolovu.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2020/06/4a018460-7952-497d-b54a-c9a9a88ec93b-7108-000004aac9b9fb03_file.jpg)
Procházím kolem Černého jezera a šplhám k Čertovu jezeru, když najednou slejvák z ničeho nic utne.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2020/06/d0b17fd7-0bc9-4f89-9422-71186bb9a41e-7108-000004aac9c2b705_file.jpg)
U Čertova jezera se otočím a začnu po úpatí Špičáku sestupovat do Železné Rudy. Sice ztrácím výškové metry, ale slíbil jsem si pořádnou večeři a taky potřebuji alespoň trochu dobít baterky. Díky deníku mám tradičně vysokou spotřebu a v tomhle počasí je mi solární panel k ničemu.
Cestou kolem sjezdovek pozoruji downhillové cyklisty. Na tom čerstvém bahýnku to musí být něco.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2020/06/a8a9ea69-28c1-42a8-9122-d38204c6a32c-7108-000004aac9c7c357_file.jpg)
Večeřím v místní pizzerii a stojí to za to. Cestou z města pozoruji, že i tady se mají bobři k dílu.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2020/06/31a7a02b-6183-4775-a2fc-16e337040b8d-7108-000004aac9d05895_file.jpg)
Šlapu zpět do kopce směr jezero Laka. V osm zapluji mezi stromy a jakmile napnu své hnízdo, začíná opět pršet. Z veliké dálky je dokonce slyšet hromobití, dnes vážu vše důkladně. Znaven usínám před devátou.
42 km (celkem 823 km)
Je to krása, vidět, že se u černého jezera nic nezměnilo. Byl jsem tam před lety a udělal jsem tam úplně stejnou fotku.