Obloha se přes noc vyjasnila a já začínám v 5:30 ostře stoupat. Jestli jsem si myslel, že za Lake City už bude terén nenáročnej, tak to jsem se asi spletl. Alespoň tu není žádný sníh, který by stál za řeč.
Chtěl jsem nabrat vodu u prvního potoka, ale název Mineral Creek mě měl trknout do oka. Minerálku filtrem prohánět nebudu. Naštěstí zrovna když mne ozáří slunce narazím na malý sezónní potůček z tajícího sněhu a já se mohu s klidem usadit ke snídani.
A pak je to nahoru, dolu, nahoru, dolu… za prvních osm mil udělám přes 1.500 metrů převýšení.
Dnes potkávám docela dost jiných chodců (rozuměj celkem sedm), čtyři z nic byli day hikeři. Taky jsem narazil na podivné zvíře.
Zprvu jsem myslel, že je to dikobraz, ale když jsem jeho fotku ukázal jednomu místnímu, tvrdil mi, že je to nějaká ostnatá verze sviště. Nejsem v anglických zoologických výrazech moc honěnej, ještě tak rozeznám slona od veverky, tak si to asi budu muset dohledat až doma.
Na míli 993,4 se k trailu připojí alternativa Creede cutoff. Kdybych šel jí, přišel bych o týden San Juanského hřebene a byl bych tu za dva dny údolní cestou. Znova děkuju za to, že mi počasí a stav sněhu umožnili jít tu delší epickou variantu.
Ještě jedno dlouhé stoupání (které si díky blbě přečtené mapě ještě o půl míle protáhnu) a konečně v jedenáct procházím sedlem na míli 997,2 (3.846 m.n.m). Tím má dopolední horská dráha končí.
A přichází sladká odměna. Až do konce dnešního dne mne čeká víceméně klesání. Kráčím širokým údolím a raduji se z přibývající zeleně.
Obědvám v jednu u jednoho ze spousty potoků. Po čase mi začne dělat společnost Cochetopa Creek, který se na dně údolí kroutí v meandrech
Ve tři se, stejně jako poslední dny každé odpoledne, zatáhne obloha, ale déšť z toho není.
V pět musím potok (říčku) na míli 1.009,8 přebrodit – voda tu vzala mostek. Využívám toho k zastávce a svačině a docházím k smutnému zjištění. V batohu mi chybí mikina. Dobře si pamatuji, jak jsem ji u oběda dával sušit na strom a teď v batohu není. Je mi to líto, tahle Patagonia R1 byla čtyři roky největší stálicí v mé výbavě. Ale ztratit přes osm hodin, abych se vracel, když už tam stejně nemusí být… Snad někomu dobře poslouží a já si v Salidě, kam za 3 dny dorazím pořídím náhradu.
Šlapu ještě dvě hodiny. Je to radost, když cesta zase odsejpá. Odpoutám se od řeky a v sedm chci dobrat vodu na noc v jednom lokálním potoku. Ale ukáže se, že je vyschlý. Budu muset přes noc, včetně večeře, vydržet s necelým litrem co mi zbyl a zítra ráno mne čekají asi 3 suché míle.
Na míli 1.016,3 zapadnu do malého hájku. Celkem jsem údolím klesl o 1.230 metrů níže. Vařím si večeři, je hlášená možnost deště, tak zase stavím stan. A když vyndám z batohu úplně vše, zjišťuji, že za igelitovým linerem (pytlem na odpadky), který do batohu vkládám jako ochranu proti dešti a vodě při brození, něco je. Mikina! Takže jsem ji tam nezapomněl, jen jsem ji blbě uklidil. DG.
V půl deváté uléhám a uvědomuji si, že jsem s udělal s volbou večeře taktickou chybu. Po Chilli con carne mám pěknou žízeň a v láhvi zbyly 4 dcl vody. Ráno bude žíznivé. Kolem desáte začíná lehce poprchávat.
44 km (celkem 1.458 km)
Krásný. Pořád krásný!
To zvíře byl asi urson. Četla jsem, že jeho ostny používali indiáni na výšivky – na zdobení šatů.
Máváme Ti, Kubo.
Veronika a spol.
Ahoj, taky myslím, že to byl urzon (urson) kanadský. Na rozdíl od dikobraza dokáže šplhat po stromech. Nevím to jistě, ale mám pocit, že se s ním setkal i Petr K. – Footprint 🙂 Tak až se potkáte, poptej se na to. Zdravím a přeji šťastný krok. Iveta
Ano, je to urzon. Anglicky porcupine.
Ahoj Kubo, je to urzon a opravdu jsme ho také potkali. Iveta má pravdu a dobryho pamatovaka:) Petr prave odlétá z Bostonu a zítra je doma, budeme ti tak už oba fandit z Liberce. Blog je skvělý, moc si čtení užívám.