Ráno je Robin výrazně lépe. Těžko říci co pomohlo, léky, rehydratace nebo spánek. Nejspíš vše dohromady. Každopádně Robin opouští kemp svěžím tempem jako první. My ji jednotlivě následujeme (6:30).
Jdu kousek s Shilohem, asi půl hodiny si povídáme, pak se odpoutám. Hrozně si užívám lesa, prostého faktu, že chvíli kopu do šišek a ne do kamení či kaktusů. Docházím Sáru a spolu s ní i Robin. Ta má dobrou náladu, přestože má stále hnačku, ostatní příznaky pominuly. Asi půl hodiny jdem společně, povídáme si, pak se zase roztrháme. Přesto se snažíme mít Robin nadohled, kdyby se jí zase přitížilo.
Neustále klesáme a žel se tak les mění opět v poušť. Na míli 674,8 scházíme z trailu a jdeme asi míli k pramenu svedenému do roury, který napájí malou nádrž pro dobytek. Sedíme tu naše parta, Robin a Commander. Když se divím, že Robin opět nijak neošetřuje vodu, vypadne z ní, že má ucpanej filtr a že tedy pije neošetřenou vodu už týden. To se pak nemůže divit. Vlastně je na tom, s ohledem na zdroje ze kterých vodu bereme, ještě dost dobře. Dávám ji svoje lahvičky s Aquamirou (Aquamira je dvousložková, učinná látka – oxid chloričitý – se musí před použitím za pomocí druhé látky – kyselina fosforečná – aktivovat). Měla by ji vydržet nejméneně 14 dní a do té doby si bude moci zařídit vlastní řešení ošetření pitné vody.
Vracíme se na trail, někdo zpátky po silnici, já se se zbytkem drápu křovím do svahu, až asi po 400 metrech na trail narazím.
Po půl hodině se dostávám do úzkého údolí, kterým protéká potok a tak se znovu vše kolem zazelená.
Po čase se úzké údolí mění v široký kaňon a už po třetí se totálně mění ráz krajiny. Rostou tu prakticky jen nízké keř a kaňon je po okrajích sevřený vysokou skálou.
Slunce pálí (32°C), ale jde se příjemně. Ve tři dorazím na míli 685,9 na rozvodněnou řeku. Jedná se o Rio Chama, jeden z hlavních přítoků Rio Grande. Je plná studené vody z tající sněhové pokrývky z hor. Postupně se tu všichni sejdeme. Pod mostem nás čeka překvapení, trail magic, bedna plná limonád. Je tam krátce, led v ní ještě nestačil roztát. Já normálně na sladkou vodu moc nejsem, ale tady je to vždycky zázrak.
Není kam spěchat. 11 mil před námi je Ghost Ranch, kde na nás čekají balíky se sněhovou výbavou do hor. Chceme tam dorazit ráno, abychom tam nemuseli trávit noc. Uléháme do stínu a užíváme si dvou a půl hodinovou siestu. Filtrujeme vodu z řeky (díky dostatku času může Down Time využít můj Gravity Flow systém a má to taky bez práce), jíme, pospáváme a hlavně se koupeme ve studené řece. Občas pozdravíme projíždející vodáky.
Jo a taky si přemáchneme nějaké oblečení. Zvlášť ponožky, které už jsou v některých případech samostojné.
Když slunce poleví, opouštíme oficiální trail a míříme na Ghost Ranch. Jedině Robin zůstává na trailu. Je jí dobře, má léky, má desinfekci na vodu a v Ghost Ranch ji balík nečeká. Nedá si to vymluvit a tak doufám, že se třeba ještě potkáme v dalším městě, v Chamě.
My jdeme po nezpevněné silnici. V uživatelských poznámkách Gathooku čteme, že po 5,3 je oficiální kemp u řeky. Tam si dáme sraz. Silnice se vine širokým údolím podél řeky, už po čtvrté dnes koukáme na jinou krajinu.
Občas kolem projede nějaké auto s kajakem, či raftem na střeše. Ani si pořádně nevšimneme, že se cesta začne od řeky pomalu vzdalovat. Na míli 5,3 už jsme od ní celkem daleko. Neodbočuje k ní žádná cesta, kemp nikde. Jdeme se Sárou ještě kousek a když už se rozhodneme pro místo k přenocování, nacházíme na něm Commandera. Super Hip je někde před námi. Na Down Tima čekáme marně, zřejmě to už zabalil dřív. Potkáme se ráno.
Sice nejsme u řeky, zato máme krásnej výhled do kraje. Takže rychlá večeře a pak už jen vyčůrat, pomodlit a spát.
44 km (celkem 937 km)
Krásný fakt, já jdu aspoň na Kokořínsko :(.
naadhera
Ahoj Kubo. Někdo to jde v pětiprsťácích?
To ne, ale spousta lidí nosí pětiprsťácké ponožky.