Vítr ještě před setměním ustal, tak mám za sebou klidnou, i když studenou noc. Když vyrážím je ještě lehce pod nulou, péřovku sundavám, až když vyleze slunce. Polní cestou docházím do Comrie, posnídám mléko, sýr a ovesné sušenky a pokračuji lesní pěšinou podél vodopádů na řece Lednock. Pak asi hodinu a půl po pastvinách podél řeky.
Minu pár domků a začnu nastoupávat na hřeben. Ne moc, asi 300m výškových. Před vrcholkem usedám za velký kámen (dost fičí) a poobědvám.
Když se pak dostanu do sedla, cesta zmizí. Naštěstí jsem to díky průvodci čekal a vím, že se musím dostat do údolí pod sebou, kde teče řeka Almond. Jedinou komplikací je mokřad, který se rozkladá po celé stráni pode mnou. Mokro v botách vydržím, to dobře znám, vím že pak do půl hodiny vyschne. Učím se mokřinu „číst“, jaký povrch mne ještě unese a kam zahučím. Hůlky jsou v tom velmi nápomocny. Za půl hodiny jsem zase na pevné zemi, na cestě vedoucí podél řeky
Tenhle usek, vlastně už od Comrie, mne hodně baví.
V pět dojdu k jednomu velkému: Loch Freuchie a tady ta paráda končí. Pokračuji 45 minut asfaltkou. Poštěstí se mi vidět ovčácké psy při práci a je to teda koncert. Pak ještě tak na půl hodiny sejdu na polňačku, ale znovu se vracím na asfalt a ostře stoupám (300 výškových metrů). Když už jsem prakticky na vrchu, říkám si, že si nebudu kazit dojem z tak skvělého dne dalším asfaltem a před sedmou to balím. Není se tu kde schovat, krom nízkého křoví je to holá pláň a tak stavím tarp 30m od silnice (dál je oplocená pastvina), stejně tu jezdí tak dvě auta do hodiny. Filtruju vodu, vařím večeři a jak jsem na vršku, mám tu dlouho slunce.
Navzdory blízké asfaltce je tu krásně. Trochu fouká, kolem řvou ptáci jak zjednaní. Víc takových dní jako je tento. Oči zavírám v devět.
Pěkný čtení jako vždy Kubo! 🙂
Hodně sil! Konečně to Skotsko začíná vypadat tak, jak si jej našinec představuje /a sní o něm/ 🙂
Kubíku, tak jsem se konečně dostal k tomu, abych se mrknul na deník a na fotky. Krása! Tak držíme palce, zdraví i Eliáš a Daniela!