PCT 109. den

Budím se do mlhy a první dvě a půl hodiny v ní stoupám. Pak se na chvilku zazdá, že by se to mohlo roztrhat.

Ale kdepak. Za pět minut už mne zahalí mrak. Navzdory tomu začnu kolem desáté potkávat nedělní a víkendové výletníky. Všichni si chtějí povídat o PCT, jsem pro ně taková atrakce. Ale já bych raději šlapal.
 
V Chinook Passu (míle 2321.1) přecházím Highway 410, kde je plné parkoviště aut nedělních turistů. Většina jde k Sheep Lake (míle 2323.1). Tam taky předčasne poobědvám (12:00), protože jsem momentálně pod mraky a cesta do nich následně stoupá. 
 

 

Pak obíhám hřeben, převážně v lesnatém porostu a v 15:30 začíná pršet. Ne hustě. Za to vytrvale. Teplota 8°C. Výletníci mizí, potkám jen několik skupin skautů pádících opačným směrem do sucha. Cesta začíná být blátivá a klouzat. Občas vítr rozežene mraky kolem a to je hned vidět parśdní krajina kolem, ale většinou je to „krása za závojem“.
 

 

Ještě že se cítím líp, co jsem začal dvojnásob jíst. Únava do značné míry ustoupila. Hlídám si, abych teď každou hodinu něco snědl – dlaň gorpu, půlku müsli tyčinky. Pomáhá to.
 
Píše mi Ivana, která vyrážela na trail 14 dní po mě a teď už je v Ashlandu. Těší mne, že to navzdory problémům s nohama nevzdává a slušnou rychlostí šlape dál. Petra která vycházela s ní už se žel musela vrátit zpátky do Čech. 
 
Vzhledem k tomu, že mají přijít bouřky, jdu o něco dál, než jsem původně chtěl. Na míli 2344.6 stojí Mike Urich Cabin, dřevěná bouda spravovaná místním Snowmobile clubem, která je volně přístupná k přespáni.
 
 
Dorážím k ní už téměř za tmy ve 20:40. Bojím se, abych se mezi všechny ty mokré hikery vešel, ale jsem tu sám. Teda, je tu dost myší a tak si raději stelu na půdičce. Rozvěšuju mokré prádlo, vařím večeři a obzvlášť pečlivě ošetřuji nohy. Usínám před 23:00 s očekáváním slibované bouřky a pode mnou mají myši pré. 
 
58km (celkem 3.940km)

2 Replies to “PCT 109. den”

Napsat komentář k Jiri Cech Zrušit odpověď na komentář