Ráno si chce Sarah trochu přispat, a tak vyrážím v 5:30 sám. Zhruba po hodině se přede mnou ozve divoký dusot, chvíli nevím co to je – na medvěda je to moc ostré, na jeleny těžké – a pak pár metrů ode mne přeběhne přes cestu stádo divokých koní. Jsou hnědí a mají černé hlavy. Nádhera.
Dlouho nemůžu najít místo, kde bych se nasnídal. Rád bych byl na slunci, ale pořád se pohybuji na západní straně svahu. V osm se konečně dostanu výš a alespoň částečně chytám paprsky probleskující mezi stromy.
Hlad mi dává na srozuměnou, že dnes se s ovesnou kaší nespokojí. Dělám si ramen, přidávám tři pořádné lžíce burákového másla, čočku s trochou bramborové kaše na zahuštění a zalévám to deci olivového oleje: hiker’s finest… Snídani si užívám hodinu.
Před mílí 2226.4 nacházím první washingtonský trail magic (vlastně první od kalifornsko-oregonské hranice): barel s jídlem. Jsou tam polévky v konzervách, čokolády, snacky a dokonce čokoládové mléko!! Tenhle magic dělá místní buddhistický klášter. Dochází mne tu Sarah, ale vzápětí se definitivně loučíme. Po přilehlé silnici jde stopovat do městečka Trout Lake, kde se má setkat a pár dní strávit se svým spolubydlícím a psem. Nabízí mi, ať se přidám, že budou mít i kajaky, což bych si určitě užil. Ale mne už krapánek tlačí čas. Mrzí mne to, Sarah byla bezva parťák a na rozdíl od mých předchozích spoluchodců jsme měli identické tempo.
Po chvíli se zelený les mění v další spáleniště. Naštěstí i na něm je spousta borůvek. Dokonce se objevují i první jahody.
Pomalu nastoupávám k Mount Adams. Na míli 2232 je pruh zelených stromů a mezi nima tábořiště – ve 13:00 tam obědvám. Je to tu království much, rychle mne obsypou. Navíc je to krvežíznivá odrůda, a tak zas hraji „oregonskou oplácávanou“.
Na míli 2236,4 opouštím spáleniště, krajina dostává horský charakter a jsem už dostatečně vysoko, že si můžu užívat výhledů do krajiny.
Občas musím přejít trochu lávy, ale není to nijak dramatické.
Některé potoky a říčky jsou opět plné sedimentu, a tak jsem rád, že si poslední dny nosím pro jistotu tak litr vody navíc.
Krajina je tu opravdu nádherná, je jasno, 24 °C. Opět potkávám hodně SOBOs a jednodenních turistů.
Jediné, co mne teď trochu trápí, je bederák. Jak jsem přišel o téměř všechnu tukovou vrstvu, tak mne teď pěkně tlačí do kostrče. Roste tu také spousta hub.
V osm dorážím k Excellent Lava Spring na míli 2247, kde už stojí dva stany a tak si tu také ustelu. Když si vařím večeři, dorazí ještě Home Stretch (24, Oregon). Chvíli si s ní a s chlapíkem Sunrise (32, USA), ležícím ve stanu, povídám. V devět uléhám, v půl jedenácté usínám.
50 km (celkem 3 781 km)
Fotky si porad moc vychutnavame, popis cesty neméně. Holkam se moc líbila tvoje pavucina a v posledních dnech je dost zaujal i medvěd v okoli nocleziste…zdravime Te z Krkonoš, houby a borůvky, to tu taky mame!:) obdivuju tvoji houzevnatost a odhodláni a preju Ti, aby to jeste jen tak neskončilo. Občas, kdyz projizdim Tvoji rodnou ulici, se ptám, jaky to po tom vsem bude se vrátit domu…Jesteze píšeš blog: budes vedet, ze spousta z nas sla PCT tak trochu s Tebou…
Kubíku neleť! Užívej! Viktor to natočí!