Sarah něco v noci dupalo za stanem vedle hlavy. Vylekalo ji to natolik, že na mne zavolala, ať se kouknu, co to je. Ale než jsem nahmátl čelovku, bylo to pryč. Vyrážíme za šera a na úvod nás čeká táhlý stoupák v mraku.
Brzy ale začne mezi stromy probleskovat slunce.
Jakmile se dostaneme na vrchol, mrak zůstává na druhé straně hřebene a před náma se otevře krajina v jasném slunci. Usedáme tam a snídáme.
Další cesta už byla velmi příjemná. Malé klesání, malé stoupání, výhledy do kraje, mraky borůvek kolem cesty. Po 13:00 docházíme k Blue Lake (míle 2202.7), kde ve společnosti dvou day hikerů a jednoho SOBO thru hikera obědváme.
Profil cesty se pak ještě zmírní, teplota se drží na pro chození příjemných 19 °C. Přibývá jezer, takže si připadáme jako zpátky v Oregonu (jak poznamenala Sarah: „Fun doesn’t stop at the border, baby.“). Držíme volnější tempo a libujeme si, jak nám měkká půda dělá dobře na nohy otlačené o lávu. Většinu času prožvaníme.
Dnes to balíme před sedmou na míli 2216.2 na plácku, kde už kempuje jeden pár z Kalifornie (65) a ještě jeden chlápek (60). Chvíli si vzájemně povídáme, večeříme a do spacáků uléháme už v půl deváté.
Přestože přibylo komárů (Yes, fun doesn’t stop at the border, baby…), opět volím širák. Už za tmy dorazí ještě dva kluci, evidentně na kratším výletě. Postaví si vedle nás obří stany a jeden z nich pak oddaluje náš spánek hlasitým líčením do telefonu, jaký to měl náročný patnáctimílový den.
53 km (celkem 3 731 km)