PCT 97. den

Posted on
Včera večer už jsem Sarah její stan s moskytierou záviděl. Pod můj tarp se snad slétli všichni komáři z Oregonu. Sarah má stan Big Agnus, který na PCT co do počtu exemplářů suveréně vévodí. Lehký, dvouplášťový, samostojný, ale hlavně se rychle staví a bourá. Mě to s mým tarpem trvá dvojnásobek doby. Ale taky si to výrobce nechá zaplatit.

Vyrážíme standardně v 5:30. Krom komárů a jezírek potkáváme mlhu.

Na míli 1950 odbočíme z trailu a dojdeme do 1.4 míle vzdáleného Elk Lake Resort. Těšíme se, že si tu dáme pořádnou snídani. Ale oproti informaci v Yogi’s book tu otevírají až v jedenáct. Takže si zase vaříme ovesnou kaši.

 

Po snídani se loučíme. Sarah stopuje do Bendu na návštěvu ke kamarádce a dozásobit se, já se vracím na trail. 

Píše mi Jan, že se trhl od partičky a že teď dává 30+ mil za den, jestli bychom zase nešli spolu. To bylo skvělé. Jenomže je 300 mil za mnou…
Ty holky předevčírem měly pravdu: za mílí 1950 po komárech ani vidu. Teda nějaký jedinec se občas najde, ale už to nejsou ty krvežnivé hordy. Krajina se mění. Ubývají stromy, je víc exponovaná, začíná mít alpský charakter. Po mnoha dnech vytahuji sluneční brýle a krém. Alespoň se mi pořádně dobije externí baterie. V tom lesním stínu minulého týdne k tomu neměla mnoho příležitosti.

Už několik dní jsme na obzoru pozorovali oregonskou dominantu – tři sopečné hory Three Sisters. Leží mimo trail, ale já se po obědě ve14:00 na míli 1958.4 od PCT odpoutám a zamířím k jedné z nich – South Sister. Znamená to pro mne 13.7 mil zacházky, ale podle všeho to stojí za to.

 

Když se dostanu k její patě a začnu stoupat, dojde mi, že  to nebude tak jednoduchý. Sráz je příkrý a posetý lavovým kamením a prachem. Vzduch se nad rozpáleným povrchem tetelí.

 

 

Za chvíli mám prachu plný boty. Jde mi to pomalu, hodně to tu klouže. Je to jako stoupání do průsmyku na Sieře. Potkávám hodně day hikerů, všichni už se vrací dolů.

Na vrchol dorazím výrazně později než jsem plánoval – v 17:30. Obcházím zasněžený kráter, užívám si výhled do kraje, celý Oregon mám jako na dlani.

 

 

Na dosah ruky jsou druhé dvě Sestry (Middle a North Sister). Za nimi se táhnou další hory kaskády: Three Fingered Jack,  Mount Jefferson a  Mount Hood.

 

Trvá mi to hodinu, než celý kráter obejdu a než se vynadívám. Sestupovat začnu v půl sedmé a není to o mnoho jednodušší, než byl výstup.

 

 

Dole míjím jednoho day hikera, který nemá vůbec žádnou vodu a tak mu půl litru přenechávám. Vracím se stejnou cestou jako jsem přišel a v devět to půl míle před trailem zabalím v malém remízku, dřív než se úplně setmí. Je teplo (18°C), komárů málo – stelu si pod širákem. Rychle vařím večeři a píšu deník. Cikády kolem mne řvou tak inteznivně, že se obávám abych zitra neměl na této frekvenci ve slyšitelném spektru vypálenou díru. Spát jdu po jedenácté.
 
48km (celkem 3.322km)

Přidat komentář