Krom toho, že byla zima, padlo i spousta rosy, takže se probouzím s úplně mokrým quiltem. Okolní kopce vystupují z nízké oblačnosti jako ostrovy z moře.
Přes trail je popadaná spousta stromů, musím hodně přelézat a obcházet. Zároveň se objevuje více luk a z dálky ke mně zaznívají kravské zvonce. Po chvíli začnu tancovat mezi kravinci.
Krátce před jednou po téměř 88 dnech opouštím Kalifornii a vstupuji na území Oregonu.
Kousek za hranicí mne čeká uvítací výbor – manželská dvojice trail angelů, která tu několik dní kempuje a hostí PCT hikery. Hned mi nabídnou hot dog, pivo a pomeranč.
Čtvrt hodiny si povídáme, prý už jsem dnes osmý. Šlapu dál a v půl třetí si dělám siestu. Výjimečně si vařím teplý oběd – dohnala mne druhá vlna hiker hungeru. Po High Sieře trochu ustoupil, když už jsem nemusel nacpávat všechno jídlo do bear canisteru a mohl ho tedy brát víc. Nicméně teď, asi díky delším denním etapám, se má kalorická spotřeba opět zvedla. Po obědě si na chvíli zdřímnu.
Krajina se mění. Je sice stále kopcovitá, ale jednotlivá stoupání a klesání jsou mírnější, už to není taková divočina. Začíná zde být i patrnější vliv člověka. Dnes je výrazně chladněji než včera.
Potkám ještě jeden trail magic, ale nezdržím se tam – na zítřejší ráno jsou hlášeny bouřky a tak chci dojít ke kempu, kde je Grouse Gap Shelter, kamenný přístřešek podobný těm, ve kterých se přespává na Appalachian Trail. Ve 20:30 na míli 1705.7 opouštím stezku a po čtvrt míli na přístřešek skutečně narazím – dvě stěny, zbytek otevřený do kraje. Už tu jsou i tři thru hikeři.
Kromě nich tu kempuje i skupina domorodců z nedalekého města, podle náznaků nějaká náboženská skupina. Mají tu piknikové stoly, dělí se s námi o své jídlo, zájemcům dokonce nabídnou víno. My čtyři, jak se na pořádné hikery sluší, se tmou uléháme a ta druhá parta ještě chvíli sedí v křesílkách před přístřeskem a do našeho usínání a cappella zpívá.
53 km (celkem 2 882 km)