Ráno vyrážíme o hodinu později než jsem zvyklý, tj. v 6:30. To mi i s nepsaním deníku přidalo přes dvě hodiny spánku a je to znát.
Kluci mají ve zvyku nasnídat se než vyrazí a tak svůj režim přizpůsobím. Zvykl jsem si dělat k snídani horkou čokoládu, a vzhledem k potřebě kofeinu do ní přidávat i kávu. Na trailu se tomu říká Hobbo Mocca.
Je polojasno. Mraky a skrz ně probleskující slunce v krajině pod náma čarují.
Dnes máme ještě mírnější tempo než včera a chodidla přestávají bolet. Dopoledne si hodně povídáme s Hoky Pokym (Apparation zase běží daleko před náma). Hlavně o muzice a hraní. Kromě kytary hraje taky mandolínu, se kterou už nějakou dobu koketuji. Jde se moc hezky, cesta utíká.
Po deváté zahučíme z hřebene níž, mezi stromy, zase je to jako na Šumavě. Dnes máme hodně převýšení (přes 2.100m), ale na dlouhých úsecích, takže to má mírný spád.
Scházíme až k mostu přes McCloud River na míli 1468.4.
V okolí je spousta Poison Oaku, člověk musí dát pozor, aby se o něj neotřel. Za mostem začínáme zase stoupat po straně kaňonu kterým McCloud River protéká. U potoka Fitzhugh Gulch (míle 1480.7) ve 13:30 dlouze poobědváme. Trochu se v potoce opláchnu.
Snad diky terénu posledních dní, vyšší kilometráži, nebo díky přítomnosti abrazivního prachu v botách se mi na patách objevili puchýře. A to jsem si myslel, že už po prvních 200 mílích žádný nezažiji. Jeden mi do konce sám od sebe praskl. Aby se to nestalo i druhému, v té špinavé botě, raději ho propichuji a zalepím.
Už mi prasknul i poslední vak na vodu (Platypus). Nemám jak filtrovat vodu, poprvé v životě ji ošetřuji chemicky. Kluci jdou na tom s láhvema podobně. Ve městě musíme všichni dokoupit nové. Já navíc i nový filtr, nebo jinou alternativu. Ale chemii se bráním, další možností je steripen. Nicméně spoléhat se na elektronické zařízení nechci, takže to musí být filtr.
Na chvíli se k nám přidává Chris (35, Kanada). Má fantasticky malý baťůžek a základní váhu 3,5kg! Nicméně už po chvilli zůstavá za náma. Hoky Poky už zase poslouchá muziku a je legrace z venku pozorovat, jak mění tempo podle toho jakou skladbu zrovna poslouchá.
Odpoledne se roztrhají mraky a je opět pěkně teplo, ještě že jsme pod stromy.
Původně jsme chtěli spát u Squaw Valley Creeku, ale není tam žádné vhodné místo tak jďeme ještě o míli dál na míli 1483.2 (18:30). Vodu na noc nesu v ruce, abych mohl prasklý vak na vodu držet protrženým místem vzhůru. Na místě už spí Druid (30, USA), kterého jsme potkávali už přes den a vlastně spal s náma na stejném místě i včera.
Objevuji velký puchýř na ukazováku pravé nohy, hned ho píchnu. Mám strach, jestli mi na tomhle prstě nezačal zarůstat nehet…
Dnes, i když je na obloze nějaký ten mrak, dám širák – tlak se drží hodně nahoře, pršet nebude. Opět využívám toho, že nemohu psát a před devátou už za bzukotu komárů usínám.
49km (celkem 2.516km)
A kdys to teda psal, to kluku? Jaks to vyřešil, když nemáš nabito a blog je aktualizovanej. To je teda detektivka… 🙂 Jseš fakt frajer, dáváš slušný porce teda… A ty vaky, to je docela blbý, že se to tak trhá, co? No tak se drž, já to tady sleduju fakt jek detektivku 🙂
Ja taky!