Před osmou už postávám před místním obchodem/poštou/grillem v jedné budově. V osm ale otevírá pouze grill, obchod s poštou až o hodinu později. Tuším za tím obchodní strategii, protože spolu se mnou tu postává několik hikerů, kteří chtějí jen nakoupit, případně si vyzvednout zaslaný resupply box a jít. Nakonec většina neodolá a v grillu si objedná snídani. Mezi nimi i já.
Po deváté proběhnu krám, moc velký výběr tam není – následující týden budu jíst především Ramen a produkty firmy Knorr. Abych se měl alespoň na co těšit, koupil jsem si i tři „luxusní“ večeře Mountain House. Po tradičním pěchování bear canisteru konečně po půl desáté vyrážím. Když odečtu snídani, mám oproti jiným dnům tři hodiny zpoždění.
Za chvíli jsem unešen tím, co Yosemity nabízejí. Jestli jsem předchozí část High Sierry přirovnával ke gotické stavbě, tak tohle je čisté baroko. Vzdušné, baculaté, zdobné.
Scházím podél Tuolumne River a kolem míle 948 docházím k vodopádům Tuolumne Falls (už jsem si všimnul že s názvy tu moc originální nejsou). Ale vodopády jsou krásné. Je to celá kaskáda.
Míjí mne koňská zásobovací kolona. Jeden jezdec na koni a za ním 4 další koně přivázaní za sebou s vaky zásob.
Posléze potkám podobné kolony ještě tři v protisměru, tentokrát již vezou jen prázdné vaky. S největší pravděpodobností zásobovaly camp dobrovolníků pracujících pro Forest Service (Lesní správu). Potkal jsem dvě jejich skupinky složené především z mladších ročníků. Nesli si sekery a pily, vždy je doprovázeli rangeři. Rangerka u druhé skupiny se mne nejprve zeptala odkud a kam mám namířeno, a když jsem se přiznal, že jsem PCT thru hiker, zkontrolovala jestli mám povinný bear barrel – jen si na něj přes batoh poklepala. Poděkovala a popřála mi šťastnou cestu.
Dál se krajina hodně podobala středoevropskému lesu. Cestou přes Cold Canyon kde jsou mokřiny potkávám další rangerku. Nechá si ukázat můj PCT Long Distance Permit a bear canister. Pak už se mne jen vyptává, jak si užívám cestu. To je tak fajn vidět, že je jejich práce baví a že i kontroly dělají s úsměvem a bez buzerace. Povídali jsme si skoro čtvrt hodiny, i když nás u toho strašně žrali komáři.
Komáři už nárazově útočí třetí den. Mám pocit, že jich vždy nalétne alespoň 50 najednou. Zatím jsem to vždy zvládl bez repelentu (DEET). K chemii, která jim blbne mozky, nemám intuitivně úplnou důvěru.
Když překonávám jeho druhé rameno, podlehnu pýše a nakráčím do vody s pocitem, že „takových potoků už jsem tu přešel stovku“. Když jsem byl ve 2/3, byla voda po pás a měl jsem co dělat, abych ustál proud. Musel jsem se vrátit do půlky, vylézt na vyčnívající kámen a pořádně se rozhlédnout. Když jsem si konečně pořádně „přečetl vodu“, našel jsem správnou cestu a v klidu brod dokončil. Přílišné sebevědomí se tu nevyplácí. Pak brodím ještě dvakrát a musím říct, že jak je v Yosemitech „mokrých“ přechodů málo, o to náročnější jsou.
Na závěr dne seběhnu do Matterhorn Canyonu a v 19:45 naposledy brodím – Matterhorn Creek. Brodit takhle večer je výzva, stav vody je nejvyšší a docela se peru s proudem. Ale lepší než představa studené vody v šest hodin ráno. Za vodou zahlédnu na plácku jeden stan a tak zakempím hned vedle (míle 962.1). Je to vlastně první thru hiker (alespoň podle typu stanu z cuben fiberu odhaduji že je), kterého jsem od Tuolumne Meadows potkal. Jinak jen pár rybářů a lidí, co vyrazili na týden. Skoro všichni v protisměru. A taky zmizeli JMT hikeři. John Muir Trail se totiž od PCT na míli 943.2 definitivně odděluje.
No to bych se asi pokakal, kdyby ne takhle v noci olizl jelen 🤣🤣
Galantní jeleni 🙂
Jakube, dostala jsem s k vasemu denicku v sobotu. Dnes je pondeli a nasilim se nutim prestat cist, abych stihala i neco jineho. Pout je uzasna, nekde v hlave mam zastrceno, ze bych ji taky rada absolvovala, ale obavam se, ze tenhle vlak uz mi ujel. Jsem totalne nepripravena a nejake soft vandry po cechach probehly pred dvaceti lety. I kdyz jsem mladsi nez vy a i kdyz potkavate i starsi az stare hikery, tusim, ze tohle by bylo z vice duvodu precijen nerealizovatelne.
Muselo to byt super, krasne fotite, krasne popisujete, jak pisete ino ostatnich, je to jak roman:)
Zde si dovolim jen malou poznamku, zcela nepodstatnou, jen vypadate jako clovek, co se rad uci. Na konskem obrazku je prvni bile zvire kun, ostatni muly (maminka kobyla, otec osel)-kdyz se podivate, muly maji klenutejsi nosy a delsi usi-svoje dedictvi po oslikach. Byvaji vytrvalejsi nez kone a udajne maji byt narocnejsi na cistotu vody. O tu bych ale dle fotek nemela obavy:-)
Petra