PCT 17. den

Posted on

Asi tak dvě hodiny v noci pršelo. Vyrážím po šesté. Po čtyřech mílích trail klesá k pěšímu můstku, který se klene nad Deep Creek kaňonem. Scházím pod něj k řece, filtruji vodu a vařím snídani. Ovesná kaše se dá hůlkama jíst překvapivě dobře.

 

Kaňon je úzký a Deep Creek je do něj opravdu hluboce zaříznut. Jdu kolem něj prakticky celý den. Opět: srdce romantika by puklo dojetím. V devět se definitivně roztrhá oblačnost, ale slunce vzduch vytopí jen na příjemných 25°C. Navíc kaňonem pěkně profukuje. 

Nepotkávám moc lidí, přestože je sobota. To se ale změní, když v poledne docházím na míli 307.9 na Deep Creek Hot Springs. Tady se do řeky vlévají horké prameny. U přítoků jsou z kamenů vystavěné bazénky a v nich si člověk může dosyta užít tyhle přírodní lázně. Žel je víkend a tak je tu i přes značnou odlehlost místa dost denních výletníků. 

 

Nejdřív ostýchavě přisednu k Netovi a Mag a koupu si v horký vodě nohy, ale pak nevydržím a zahučím tam celý. Voda je tak horká, že se v ní dá vydržet cele ponořený tak 10-15 minut. Pak stačí skočit vedle do řeky a zaplavat si ve studené vodě. A znovu do teplé. Tohle mi vydrží celé dvě hodiny. Je to v podstatě taková vodní sauna. 

 

Odcházím úplně vyrelaxovaný, veškerá fyzická únava posledních dnů je pryč. Pokračuji klikatícím se kaňonem, na míli 310 opět překročím řeku po dřevěném mostku.

 

Každá romantika jednou skončí. Okolo míle 312 se kaňon rozevře a přede mnou se jak v post apokalyptickém snu objeví vyschlá přehrada Mojave Dam.

 

Připomíná mi to pohled na povrchový důl ČSA na Mostecku (pro Modré kteří vědí: „To je šílený…“). Ne vážně, jako by tu vybuchla atomová puma. Procházím pod hrází, brodím se naposledy přes Deep Creek. Tady už kempuje řada hikerů včetně mého izraelského kamaráda Bena (aka Tea Time), kteří mne zvou ať se přidám. Dnes se ale na společnost necítím a tak pokračuji. Jen u nich doberu vodu, další bude za 10 mil. Začínám lehce nastoupávat a na obzoru už se zase černají mraky. Proto kolem šesté beru první vhodné místo k zakempení v morenovém poli balvanů, kde je jeden malý písečný plácek, tak akorát pro můj tarp (míle 314.7). Když sbírám kameny, abych zatěžkal kolíky, vykoukne na mne z pod jedoho z nich malý štírek. Připomínám si, že ráno musím pořádně vyklepat boty.

Povečeřím a pak si ještě chvíli povídám s kolemjdoucím thru hikerem Lapsangem – používá stejné poncho-tarp, tak nejprv proberem jeho výhody – nevýhody a pak řešíme sněhovou situaci na Sieře. Skoro začínám uvažovat, jest-li na 3 neděle nepřerušit trek a nezajet navštívit kamarády do L.A. Ale na rozhodnutí mám ještě tak 3 neděle čas, za tu dobu se může situace změnit. Usínám po deváté, ze tmy občas z dálky zahouká vlak. Po americku – v intervalu malé tercie.
 
32km (celkem 545km)

2 Replies to “PCT 17. den”

  1. Ahoj Kubi
    držím Ti palce, mas super tempo,30-40 Km denně v takovém terénu, jsi borec. Fotky jsou úžasné. Mas tu spoustu obdivovatelů a za mě bych byla ráda, kdybys udělal nějaké povídání a prezentaci fotek až se vrátíš. Určité bych dojela se mrknout. Myslím, že budes mit ještě hodně co povídat :-).
    Negativni komentáře ignoruj. Tihle lidé zřejmě nikdy neopustili pohodlí svého rodinného života.
    Užívej si svého daru na PCT, uzivej si kras a nesnazi, ktere Ti takhle cesta nabídne. Ty to budeš mít v srdci navždy. 🙂

    S pozdravem Jana

Přidat komentář