Místo slibované bouřky jsem prožil nezvykle klidnou, ač studenou noc. Ráno mne probudí místní datli, přičemž jeden je tak 5 m nad mou hlavou. Včera se mi opět dostalo ujištění, že do Kennedy Meadows – brány do Sierry – nemá cenu dorazit před 15. červnem. Letos je prostě příliš mnoho sněhu. To je o 3 neděle později, než jsem měl v plánu. Takže musím špacír buď na 3 týdny přerušit, nebo výrazně zpomalit. Druhé bude lepší a asi se i přestanu bránit nějakému tomu zero dni. Řečí čísel – do Kennedy Meadows to mám 425 mil a měl bych tam být za 41 dní. To je průměr necelých 11 mil denně. El Niño…
Vyrážím tedy zvolna, je pod mrakem, teplota kolem 6 °C. Až v půl deváté vykoukne slunce, hned toho využiji, nacházím palouk a snídám.
Dost jsem si tenhle režim oblíbil – vyrazit po probuzení bez snídaně, dát si jen kousek čokolády nebo hrst GORPu a pak posnídat až hodinu či dvě poté na nějakém místě s výhledem. Tentokrát mi to zabere hodinu, než slunce zase zmizí pod mrakem a já pokračuji.
Opouštím borovicový háj, opět jsem na spáleništi. Mám pocit, že požár musel řádit v celé jižní Kalifornii.
V poledne nabírám vodu u malého potoka, povídám si s holkou a klukem z Georgie (Free Spirit a Vanilla). Free Spirit je původem z Ruska, tak si na ní oprašuji bukvy. A pak začne pršet. Ne moc. Je to série přeháněk, jde se v tom docela dobře. Hlavně že to není ta slibovaná sněhová bouře. Obědvám rychle v krátkém oknu mezi deštěm.
Kolem cesty se začínají objevovat osamělé skalky (bouldery). Stezka se pak zařízne do úzkého údolí a já mám najednou pocit, že jsem doma někde na Křivoklátsku. Vůbec je to dneska nenáročný terén, spíš vycházkový než horský.
Ve dvě docházím na dno rokle, kde teče Holcomb Creek; je to spíš malá říčka.
Zrovna přestalo pršet, využívám toho a po čtyřech dnech si pořádně drbu nohy. Moje boty jsou skvělé, ale protože jsou maximálně propustné (aby dobře dýchaly, noha se v nich tedy skoro vůbec nepotí), dá se o nich s trochou nadsázky mluvit jako o sandálech pokrytých síťovinou. No a nohy podle toho vypadají. Objevuji první puchýř. Je na palci a je to kapitální kousek. Ani moc nebolí, jen zabírá místo v botě. Večer půjde pod kudlu.