Mývala jsem v noci zaháněl jen jednou. Koukat mu na půl metru do očí moc příjemné nebylo. Jinak byla noc nezvykle teplá a bezvětrná.
Vyrážím dřív, kluci mi dávají náskok. Neustále se ohlížím, kdy mi začnou šlapat na paty, ale stále nic. Cesta je to krásná, vede širokým kaňonem podél břehu říčky.
Pak trochu nastoupám a dle instrukcí odbočím na míli 222.1 na Mission Creek road. No road… Taková stezička to je. Opět po dně údolí, z každé strany hřeben. Stezka se chvílemi úplně ztrácí. Když po hodině vycházím z mapy a kluci furt nikde, začínám nervóznět. Po dalších 40ti minutách vytahuji telefon (bez signálu), kde mám uloženou hrubou silniční mapu a zjišťuji, že Morongo Valley přes které máme projít leží na východ od trailu. A já jsem šel na západ. Nadávám si, nevím kde se stala chyba – Mission Creek road kus cesty kopíruje PCT a na míli 222.1 odbočuje jen na západ. Na východ se odděluje o necelou míli dřív. Musím se vrátit. Nemám mapu a teď už ani parťáky. Kudy vede 60ti mílový obchvat tuším jen mlhavě.
Když se dostanu zpět na trail a hledám v houštinách odbočku, narazím na Pierra, Flying Dutchmana a Davida – všechny znám už ze San Diega. Prý taky mluvili s nějakým rangerem a ten jim řekl, že jim to sice nesmí říct oficiálně, ale prý to můžou zkusit projít po trailu. Chvíli se váhám – buď sám bez mapy neznámou cestou, nebo s partou oficiálně uzavřeným územím, ale s mapou a s vědomím, že už tudy několik lidí prošlo. Rozhodnu se to risknout s klukama.
Přeskočíme jeden hřeben a na siestu se rozložíme pod ojedinělý strom u potoka Mission Creek (míle 226.2). Teda ty stromy jsou tam dva, ale když jsme přišli k tomu prvnímu, na zemi se zakmital had, vyšplhal po kmeni a začal dělat, že je větev. Tak jsme se natáhli raději pod ten druhý.
Z polospánku nás vyruší hlasy – kolem projde skupinka černých chlápků v oranžových kombinézách s nápisem „vězeň“ nesoucích krumpáče a lopaty. Doprovázel je jedniný dozorcem. Zřejmě se v rámci „převýchovy“ podílejí na opravě trailu.
Posouváme se ještě o něco výš, na míli 229.5, a tam rozbijem camp. Kluci jsou dohodnutí ještě s jedním maníkem, co se chtěl přidat, že tu na něj počkají, ale zřejmě nedorazí. Je to hezký místo u potoka. Vaříme večeři a já prvně zkouším trik, co mi minulý týden poradil kluk, živící se jako kuchař: přidat do čínské nudlové polévky (ramen) dvě lžíce arašídového másla. Nejen že jí to chuťově obohatí, ale výrazně to zvedne její výživnou hodnotu.
Pak chvíli hraju, když už se s tím kapesním ukulele táhnu. Vždycky to tu má zaručenej úspěch, všechny (včetně mne) překvapuje, že se na tuhle blechu dá hrát. Ještě plánujeme zítřek – byla by blbost na uzavřený úsek lezt v době, kdy tam probíhají opravy. Sice jsou místní podle všeho ochotní přimhouřit oko, ale proč zbytečně provokovat. Vyrazíme tedy až později odpoledne a kus (odhadem 3 hodiny) dojdeme po tmě. V osm jdeme spát.
Ahoj Kubo, zdraví produkce P!!! Žerem ten tvuj deník a fandíme na dálku! A taky by nás zajímalo, jaká je tvoje PCT přezdívka? Drž se! Zuz + Haus + Honza + Robert
Fotka s vězni je libová 🙂