Vstávám jak jsem si tu zvykl v 5:55, beru vlak do města a před sedmou už se procházím Barcelonou. Mám ji moc rád, jsem tu po čtvrté a kdybych měl vybrat nejhezčí evropské město, tak u mne suveréně vítězí. A najednou nic. Těšil jsem se, že budu mít extra den v Barcelóně. Ano – Gotica, Gaudí, Rambla, trh, Barceloneta… Ale najednou to se mnou nic nedělá. Jako bych listoval katalogem. Možná pro mne výlet skončil opuštěním Santiaga. Možná se už jsem se v sobě překlopil, že už budu doma a teším se na to. A nebo mne Camino naplnilo natolik, že se tam žádný extra dojem už nevejde. Nevím. Jsem z toho hodně překvapen. Nicméně si tu připadám nepatřičně. A tak to po obědě (14:30) balím a jedu autobusem zpátky na letiště, raději si budu číst. V 18:10 odlétám.
Ve 20:30 v Praze. Na batoh však čekám marně. Hlásím ztrátu a paní na přepážce říká, že se to Vuelingu stává furt, že mi ho tak do tří dnů přivezou. Dost by mne mrzelo kdyby ne – přece jen jsem celej tenhle lehkej set ladil docela dlouho. Domů tak dorážím skutečně utra light.
Ale dojem z celý cesty mi to zkazit nemůže. Jít Camino byl asi opravdu životní zážitek. Bavily mne obě jeho tváře – ten půl den kdy jsem potkával ostatní pelegríny a povídal si s nimi i ta druhá část, kdy jsem byl sám a mohl jsem si cestu vychutnat a myšlenky nechat volně plynout. Lituji jediné věci. Že jsem to neudělal už dávno.
Zase boží čtení. Čtu to dost retrospektivně, nejdřív jsem začal příspěvky aktualni-CDT pak zpět v čase- PCT, Skotsko, teď Camino.
Hezky se to čte, Camino jsem měl zda parní dní jízdou v metru.
Je zajimave sledovat ten vývoj, jak psaného stylu, tak ULvybavy a vvneposledni rade i styl cestování.
preji lehký batoh a jen tak dál.
Souhlasim s vyse napsanym 🙂 take jsem na denik narazila az nedavno a take ctu aktualne a ve dnech,kdy nepridavas ctu zapisky starsi…je to velice inspirujici a vazne velky dik!