Od 5:30 dál šlapu asfalt, ale s Jiřím Ornestem ve sluchátkách to docela jde. Chvíli si myslím, že je někdo drzejší než já a že si postavil stany hned u cesty. Když ale přijdu blíž, zjišťuju, že jsou to rybáři.
Před Kirkintilloch potkávám Davida (50) venčícího psa, který mne doprovodí k místnímu McDonaldu a u kávy mi radí alternativní trasu k West Highland Way. Jeho přízvuku rozumím ale jen velmi těžce, a tak se přidržím původního plánu. Zbývá mi posledních 5 km podél kanálu, to už zvládnu. Překvapí mne, když říká, že tu byl ještě před 14 dny sníh. A to jsme 60 m n. m.
Nakonec si špacír podél kanálu o dva kilometry protáhnu, nechal jsem se zmást radou místních. A pak krátce před dvanáctou konečně po necelých dvou dnech opouštím na předměstí Glasgow kanál a vydávám se polňačkou na sever. Je slunečno, kolem 26 °C.
Teda ne že bych se už nevyhnul asfaltu, ale krajina se zase začíná vlnit, má skoro jihočeský charakter. A je kultivovaná. Někdy až moc. Tím chci říct, že kolem mne chvílemi sviští golfové míčky.
Ve dvě jsem v Milngavie, oficiálním startu West Highland Way. O den jsme se tu minuli s Cookie Monstrem z PCT, dnes už je v Edinburghu. Poprvé tu ochutnám haggis a po krátkém odpočinku pokračuji po WHW na sever.
A najednou je to zase zábava. WHW je nejpopulárnější ze skotských trailů, většinou se chodí za pět až sedm dní, a tak je tu teď o víkendu docela živo.
Volám si se ségrou – jde od pondělka Camino. Je to pro ni první větší výšlap tohoto druhu a zatím dává 30 km za den. Jsem na ni jako starší brácha náležitě hrdej. Táta se zas fláká někde na moři – asi to máme v genech.
Chvíli si povídám s holkou a klukem z Nového Mexika, samozřejmě tedy o CDT a PCT, říkají, jak by to taky chtěli jít. Ale to budou asi muset značně odlehčit: supí pod narvanými 80litrovými batohy. 19kilometrový úsek jdou celý den. Ale já na tom byl před čtyřmi lety ještě hůř.
Ještě to tu není vrchovina, ale kopce se už rýsují na obzoru. Je znát, že i lokální business se tomu přizpůsobuje: po 14 km potkávám hospodu zaměřenou na chodce, podél cesty se objevují cedulky s nabídkou ubytování. Asi 2 km před Drymen je i kemp za 5 £ na noc, docela se mi to chce vzít, abych nemusel pokoutně hledat místo na poli, ale je tam docela bujará společnost a na to nemám náladu. A pak se stane zázrak: o kilometr dál jde cesta loukou a tam je za terénním hupem 40 m od cesty schovaný krásný plácek i s protékajícím potokem. Nevěřím vlastním očím. Vešlo by se sem určitě tak 8 stanů. Evidentně jsem to tu neobjevil první, je tu i ohniště.
Je 19:10, stavím tarp, provádím večerní rituály a v devět už tvrdě spím.
Like this:
Like Loading...
