SNT 1. den

O tom kam pojedu letos rozhodla náhoda. V lednu jsem byl pracovně v Londýně. Jeden večer jsem se dal do hovoru s barmankou na hotelu a z ní vypadlo, že se chystá na PCT. Když jsme si na to téma dostatečně povykládali, povzdechl jsem si, že letos vyšetřím pouze měsíc volna a to v květnu. Okamžitě zareagovala: „V květnu? Tak to musíš jít Skotsko! To je jediný měsíc v sezóně, kdy Tě tam nesežerou miggies.“. Přičtu-li to, že jsem si na PCT vysloužil trail name MacGyver, bylo rozhodnuto. Když Skotsko, tak thruhike: end to end. Tedy „End to End“, což je jiné označení pro Scottish National Trail.

Trasa dlouhá 864km vede z Kirk Yetholm ležícího na hranici s Anglií na nejsevernější cíp Skotska: Cape Wrath. Vzhledem k tomu, že se jedná o poměrně „mladý“ trail (oficiálně byl ustanoven roku 2012), informací k němu je dost málo. Většinu toho co o něm vím jsem si přečetl na stránkách walkhighlands.co.uk.  Naštěstí je na nich poměrně obsáhlý průvodce včetně onlinových map, které jsem si vytiskl, abych nebyl závislý na elektronice.

Výbava vychází z toho, co se mi osvědčilo na PCT. Zásadní rozdíly jsou v návratu k lihovému vařici, batohu od firmy Gossamer Gear a doplnění o lehký bivy sack – očekávám více větru a deště. Má base weight je teď 5.8kg, tedy o desetinu menší.

Odlétám v 10:00 přímým letem do Edinburghu. Z letiště dorážím na zastávku návazného autobusu s 15ti minutovou rezervou, bál jsem se, že to nevýjde. Autobus linky 52 skutečně přijíždí přesně. Zastaví ale o 10m dál, rychle z něj vyskočí jeden cestující a už zas mizí. Mám pocit, že jen přibrzdil ani jsem se nestihl nadechnout k protestu. Vyrážím na autobusový nádraží, odkud autobus vyjíždí, podruhé už zastávku neriskuju. Když pak autobusem ve dvě míjím zastávku, pan řidič ani nepřibrzdí. Potencionální cestující asi musí stopovat, nejlépe s transparentem v ruce. Mířím do městečka Kelso, cestou přestupuji na další autobus.

 

Pak asi 90 minut čekám na další spoj, trochu nervózní. Jízdní řády jsou dost nejednoznačné. Jak papírové, tak na internetu. Navíc nevím, jestli tu dnes dopravci nesvětí svátek práce. Vše ale dopadá dobře a já v 18:00 dojíždím do Kirk Yetholm. Před místní hospodou na mne volá hostinský, a nabízí ubytování. Když odmítám, hned pokračuje, jestli jdu Scottish National Trail, že jeho hospoda (hotel) je oficiální start. Tak si u něj dám alespoň půl pinty piva, udělám si fotku u startovní cedule a vyrážím, ať se trochu odpíchnu.

 

Nejprve polní cestou lemovanou nízkou kamennou zídkou. SNT tady kopíruje St. Cuthbert’s way, tak jdu po její značce. Pokračuje kousek po silnici, kterou lemují kulaté kopce poseté stády ovcí.

 

 

Záhy začnu stoupat pastvinou na Wideopen Hill (368m.n.m). Zároveň se nořím do mlhy a začíná lehce mžít. Do zad fouká nepříjemný vítr. Má jen 2Bf, ale je nepříjemně studený. Pastviny oddělují všudypřítomné kamenné zídky, co chvili procházím nějakou brankou, nebo je přelézám po malých žebříčcích. 

 

 

Vrchol přeskočím už v naprosté mlze a seběhnu do údolí na druhé straně. Po osmé objevím ruinu starého stavení, využívám jejího závětří a stavím si tarp. Vařím, přebaluji batoh a rychle zalézám – sice jsem už vylezl z mlhy, ale kupí se nade mnou černé mraky. Taky mne přišel okouknout býk z místniho stáda. Z pěti metrů mne pozoruje. Nezažene ho ani křik, ani kamení. Rozhodnu se ho ignorovat. V deset jdu spát.

 

9km