Celou noc obcházel naše ležení medvěd, asi hledal, kde by co štípnul k snědku. Já si ale na svém pytli s jídlem ležel a zdejší medvědi nejsou tak oprsklý jako na Sieře, aby člověku vytáhli batoh z pod hlavy. Nicméně nás všechny neustále budil.
Vycházím standardně v 5:30, zatímco ostatní ještě spí. Je mi jasné, že s jejich poloběžeckým tempem mne stejně brzy předejdou. Cesta pokračuje téměř celý den řídkým lesem, převážně po rovině, jen občas s mírným kopečkem. Dnes nepotkám vůbec žádné spáleništem.
V osm snídám a skutečně mne půlka Top Pillowovy partičky předbíhá. Když mne dojde samotný Top Pillow, ukáže se, že má velké bolesti v holeních. Má zánět okostnice – shin splints. Sám jsem si to před rokem a půl zažil a není to žádná legrace. Měl by okamžitě zastavit, ale pochopitelně se mu nechce. Jenže jít přes bolest je speciálně v tomto případě hloupost
Potkávám teď hodně SoBo thru hikerů jdoucích opačným směrem. Na rozdíl od nás jsou ještě čistí a v celkově zachovalém stavu. Navíc, protože je sobota, je tu i spousta day a weekend hikerů, ale ty člověk snadno odliší. Na tři až pět metrů (podle větru) jsou cítit mýdlem, deodoranty, či pracím práškem z jejich oblečení. Když jsem o tom čítal v knížkách, nevěřil jsem tomu. Ale jejich „městský pach“ je pro nás opravdu intenzivní. Na druhou stranu, nepochybuji, že oni mají s námi obdobnou zkušenost. Nejvíc jich potkávám kolem Timothy Lake (míle 2076), velkého jezera, kde je spousta rekreačních objektů.
Kousek dál sejdu z trailu abych si prohlédl maličké jezírko vulkanického původu Little Crater Lake (míle 2076.3), které má na svou velikost velkou hloubku a neuvěřitelně čistou vodu. Je to jako by ho někdo namaloval pastelovymi barvami. Původně jsem se v něm chtěl vykoupat, ale je tu asi 20 sobotních turistů a takový exhibicionista zase nejsem.
Píše mi Sarah. Z Bendu se nevrátila do Elk Lake, ale kus trailu přeskočila. Má to tady prochozený z doby, jdy tu žila její sestra. Teď je 20 mil přede mnou, tak se možná ještě potkáme.
Po včerejším rozhodnutí že musím víc jíst si dávám dvojitý oběd (tortily s burákovým máslem a ramen). A jako desert zobu borůvky, kterých je teď podél cesty spousta.
Dominantou dne je Mount Hood. Večer k ní začnu nastoupávat (570m). Na hřebeni se dnes poprvé dostanu mimo les. Překvapí mne spousta prachu ve vzduchu a pak si všimnu, že z boku hory se kouří. Tak tenhle vulkán není mrtvý, jen spí.
Po sedmé docházím do místního lyžařského střediska, k Timberline Lodge (míle 2094.3). Ještě jsou tu otevřené restaurace. Nahoře je taková luxusnější s dole pizzs bar. Tam zamířím. Potkávám celou partu, se kterou jsem včera nocoval. Přisedám si ke dvěma section hikerům – Fright Train a Hot Fry (21, North Carolina). Ona je právě dostudovaná bioložka, která se chce specializovat na medvědy, on geolog. Je zajímavé si o trailu povídat z pohledu jejich profesí.
Dávám si pizzu a pak se všichni odebereme do lobby, dobít si baterky a využít místní wifi.
Dopisuji tu deník a v deset se s
Fright Traiem a Hot Fry odeberu o pár desítek metrů nad
lodge, kde všichni kempují.
I když je tu dost větrno, i dnes si stelu pod širákem. Díky větru, výšce a otevřené krajině je dost chladno, ale ve spacáku je dobře. Cítím, že si potřebuju trochu odpočinout – zítra si dám volnější den. V půl jedenácté spím.
52km (celkem 3.543km)
Like this:
Like Loading...
Jak můžeš napsat, že vás pořád budil medvěd?! Kdyby kolem mě chodil v noci medvěd, tak jsem po… až za ušima a rozhodně neusnu! 😀
Kubo, ty nám to napětí krásně dávkuješ!
Ale usneš, Kdybys byl utahanej jako my, tak usneš.