Budíme se do zamračeného rána. V 7:00 pokračujeme ve stoupání na náš druhý přechod Kearsarge Passu – tentokrát v opačném směru. Když ho po pěti mílích přecházíme, začíná sněžit.
Ne moc, ale jak z něho klesáme, mění se sněhové vločky na déšť. V půl desáte docházíme na rozcestí s PCT (míle 788.9) a na místě, kde jsme včera obědvali, posnídáme. Zvažujeme jak dál. Předpověď pro Independence, kterou jsme dnes ráno ješte zvládli stáhnou hlásí od 14:00 bouřku. Před námi je Glen Pass vysoký 3.641m.n.m. Je samozřejme blbost lézt za bouřky na kopec, ale do jejího začátku zbývají podle předpovědi 4 hodiny a průsmyk je jen 2.2 mil vzdálený. Rozhodnem se vyrazit. Přestává pršet, ojediněle vykoukne slunce.
Poslední 3/4 míle je svah opravdu strmý. Remimu podjedou na sněhu nohy a už sjíždí po stráni dolů. Po 15ti metrech se mu podaří zabodnout hůlku do sněhu a zastavit skluz. Už jsme ho oba v duchu viděli v zamrzlém jezeře na konci svahu.
Na nohy jdou nesmeky – Remi si koupil v Bishopu nové. Na vrchol se vyškrábeme v 11:20. Je tam i parta, která jde John Muir Trail, který za Mount Whitney s PCT až do Yosamite Valley splývá. Vyznačují se čistším oblečením, většími batohy a volnějším tempem. Sestup z průsmyku je zpočátku stejně strmý jako konec výstupu.
Do sněhu se boříme, pak jdeme kus morenovým polem a na závěr se opět sklouzneme, tentokrát dobrovolně.
Sestup se zvolní a my se ocitáme v soustavě na sebe navazujících jezer.
Když ve 14:30 u Dollar Lake (míle 795.8) hledáme vhodný brod, praskne mi při skoku z kamene na kámen přezka popruhu u batohu.
Vážu ho na uzel. Navíc mi stejně jako předtím projede železný prut rámu látkou, která ho měla držet – tentokrát na opačné straně. Když konečne brodíme, začíná znovu pršet a v dálce hřmí. Rušíme plánovaný oběd a urychleně sestupujeme. Po hodině a po dalším brodu déšť na chvíli ustává a my se konečně najíme. Seznamujeme se s pro nás doposavad neznámou šestičlennou partičkou thru hikerů. Vyráží dál před námi a já pak na cestě nacházím ztracenou pohorku. Zřejmě někomu z té party upadla z batohu. Beru ji a skutečne ji po 2 mílích předávám šťastné majitelce.
Na míli 799.8 přecházíme po lanové lávce Woods Creek.
Déšť slábne, my začínáme opět stoupat, abychom si přiblížíli Pinchot Pass. Míjíme značku 800.mile.
Zastavujeme se na míli 802.6 – chceme zůstat ve výšce pod 10.000 stop (tj. 3.048m), kdyby se v noci objevila slibovaná bouřka. V tuto chvíli (19:00) je nebe polojasné. No polojasné…
Stavíme tábor, večeříme. Už tu tři stany stáli, v těch se už spí. Po chvíli doráží i Remiho francouzský kámoš Shrek (28). Já zalézám v osm do spacáku. Ve 21:25 konečně začíná očekávaná bouřka.
Krasne cteni. Obzvlast tato cast v Siere. Sli jsme JMT pred 2 lety. Moc se nam tam libilo.
Já nemám slov. Na čtení mám zavislost, je to.jako byste šli teď….když to čtu. Těším ae na další den, na další kilometr…na všechny, co jdou s Tebou.
Já taky tak. Mám problém postarat se rodině o večeři, musím pořád číst. 🙂