Budíme se do zamračeného rána. V 7:00 pokračujeme ve stoupání na náš druhý přechod Kearsarge Passu – tentokrát v opačném směru. Když ho po pěti mílích přecházíme, začíná sněžit.
Ne moc, ale jak z něho klesáme, mění se sněhové vločky na déšť. V půl desáte docházíme na rozcestí s PCT (míle 788.9) a na místě, kde jsme včera obědvali, posnídáme. Zvažujeme jak dál. Předpověď pro Independence, kterou jsme dnes ráno ješte zvládli stáhnou hlásí od 14:00 bouřku. Před námi je Glen Pass vysoký 3.641m.n.m. Je samozřejme blbost lézt za bouřky na kopec, ale do jejího začátku zbývají podle předpovědi 4 hodiny a průsmyk je jen 2.2 mil vzdálený. Rozhodnem se vyrazit. Přestává pršet, ojediněle vykoukne slunce.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2016/06/DSC05742-1024x683.jpg)
Poslední 3/4 míle je svah opravdu strmý. Remimu podjedou na sněhu nohy a už sjíždí po stráni dolů. Po 15ti metrech se mu podaří zabodnout hůlku do sněhu a zastavit skluz. Už jsme ho oba v duchu viděli v zamrzlém jezeře na konci svahu.
Na nohy jdou nesmeky – Remi si koupil v Bishopu nové. Na vrchol se vyškrábeme v 11:20. Je tam i parta, která jde John Muir Trail, který za Mount Whitney s PCT až do Yosamite Valley splývá. Vyznačují se čistším oblečením, většími batohy a volnějším tempem. Sestup z průsmyku je zpočátku stejně strmý jako konec výstupu.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2016/06/DSC05748-1024x683.jpg)
Do sněhu se boříme, pak jdeme kus morenovým polem a na závěr se opět sklouzneme, tentokrát dobrovolně.
Sestup se zvolní a my se ocitáme v soustavě na sebe navazujících jezer.
Když ve 14:30 u Dollar Lake (míle 795.8) hledáme vhodný brod, praskne mi při skoku z kamene na kámen přezka popruhu u batohu.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2016/06/DSC05794-1024x683.jpg)
Vážu ho na uzel. Navíc mi stejně jako předtím projede železný prut rámu látkou, která ho měla držet – tentokrát na opačné straně. Když konečne brodíme, začíná znovu pršet a v dálce hřmí. Rušíme plánovaný oběd a urychleně sestupujeme. Po hodině a po dalším brodu déšť na chvíli ustává a my se konečně najíme. Seznamujeme se s pro nás doposavad neznámou šestičlennou partičkou thru hikerů. Vyráží dál před námi a já pak na cestě nacházím ztracenou pohorku. Zřejmě někomu z té party upadla z batohu. Beru ji a skutečne ji po 2 mílích předávám šťastné majitelce.
Na míli 799.8 přecházíme po lanové lávce Woods Creek.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2016/06/DSC05806-1-1024x683.jpg)
Déšť slábne, my začínáme opět stoupat, abychom si přiblížíli Pinchot Pass. Míjíme značku 800.mile.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2016/06/DSC05810-1024x683.jpg)
Zastavujeme se na míli 802.6 – chceme zůstat ve výšce pod 10.000 stop (tj. 3.048m), kdyby se v noci objevila slibovaná bouřka. V tuto chvíli (19:00) je nebe polojasné. No polojasné…
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2016/06/DSC05823-1024x683.jpg)
Stavíme tábor, večeříme. Už tu tři stany stáli, v těch se už spí. Po chvíli doráží i Remiho francouzský kámoš Shrek (28). Já zalézám v osm do spacáku. Ve 21:25 konečně začíná očekávaná bouřka.
Krasne cteni. Obzvlast tato cast v Siere. Sli jsme JMT pred 2 lety. Moc se nam tam libilo.
Já nemám slov. Na čtení mám zavislost, je to.jako byste šli teď….když to čtu. Těším ae na další den, na další kilometr…na všechny, co jdou s Tebou.
Já taky tak. Mám problém postarat se rodině o večeři, musím pořád číst. 🙂