PCT 11. den

Posted on

Noc je hodně větrná. Stromy šumí tak hlasitě, že je to jako bych spal u splavu. Teplota na nule. Přestože spím na loučce v dolíku a schovaný za stromy, s tarpem to cloumá a podfukuje mi pod quilt. Můj stary quilt od Katabatic gear měl pro tyto případy geniální osmibodové upínání ke karimatce. Prosil jsem Joa Valeska, majitele ZPacks, aby mi takové k novému quiltu také udělal. Přišel se systémem jednoho popruhu, který kolem karimatky udělá oko a dvěmi jezdci quilt připevní. To jsou ale jen dva pevnící body místo osmi a prostě to nefunguje. Musím to ještě nějak vymyslet.

Vyrážím v 6:20, pomalu opouštím les, dostávám se z jižní strany hřebene na severní a krajina opět začíná mít pouštní charakter. A to včetně slunce. 

Zajímavý je, že když se dívám na vrchol hřebenu, vidím, jak se na jižní straně stále drží mraky. Takže ti co tam jsou, jdou ve stejné mlze jako já včera.

 

Je to dlouhý sestup. A když říkám dlouhý, mluvím o sestupu z 2.360m na 520m na deseti mílích. Dlouhý a únavný. Konečně mne začínaji pořádně bolet nohy. Kolena, kyčle. A speciáně prostřednik na pravé noze. Když si v půlce sundám boty, zjišťuji, že nehet na tom prostředníku už je hodně podebraný. Vymáčknu z něho docela dost hnisu. Vypadá to, že tenhle nehet už brzo ztratím. To je tu zcela běžná záležitost, počítal jsem s tím, jen jsem to nečekal tak brzy.

 

Procházím kolem patníku označujícího 200 míli.

Moc lidí nepotkávám, jen čtyři kluky, několikrát se navzájem míjíme. A pak znovu tu holku s koňma ze včera. Koně jsou na úzké stezce opravdu neskutečně suveréní. Poučen, postavím se po svahu, na nižší straně trailu, abych ve mě neviděli šelmu, která je chce z vrchu napadnout a začnu mluvit na holku, která je vede – prý tak poznají, že jsem člověk. Jinak prý můžou považovat postavu s velkým batohem a hůlkama v rukou za divné zvíře = nebezpečí. Konec sestupu absolovuji s chlapíkem, který si říká Disco, kvůli třpitivé haleně co sebou nosí.

 

Na míli 205.7 konečně dorazíme na kraj údolí, kde je i kohout s vodou. Jsou tu ostatní 3 kluci a holka s koňma. Nabíráme vodu a rychle pokračujeme v cestě. Opravdu rychle, protože obloha černá, zvedá se vítr s je cítit déšť. Nejlíp je na tom ta holka. Zatímco v hornatém terénu koně jen vedla, teď si na jednoho vyskočí a za chvíli nám mizí z očí.

 

My upalujem co to dá – hřeben na kterém jsme ještě před pár hodinama byli je utopený v mracích a slyšíme jeden hrom za druhým. Doufám, že se Top Notch a ostatní zdrželi v Idyllwildu o něco déle.

 

Přesto máme zase štěstí. Kromě pár kapek zanesených větrem vyvázneme suší. Podchodem podbíháme dálnici.

Ve čtyři na míli 210.5 odbočíme k domku kde bydlí Ziggy & The Bear. Další legendární místo na trailu. Ziggy & The Bear jsou stařečci, kteří už léta poskytují svůj dvorek a krytou verandu hikerům. K mání je kafe, čaj, limošky, sprcha, dřezy na umytí prádla, elektřina na dobití telefonů a foťáků. Příspěvky na provoz, jak jinak, dobrovolné. Letos navíc organizují převoz lidí k autobusu, protože nádledující úsek je opět kvůli následkům požáru uzavřen a žel neexistuje alternativa. Těch pár mil se musí širokým obloukem objet. Nedá se nic dělat. Má to tak být.

 

Posedávám, vyřídím nějaký maily s domovem, vařím si večeři, dávám se do pucu. Na zápraží odklám usušit quilt.   

Povídám si s ostatními, jdou tu i tací, kteří vyrazili pět dní přede mnou. Budu muset zvolnit, nebo přes Sierru pro sníh neprojdu.
 

Vyslechnu si legendu o Kanaďanovi, který nejprve z Kanady až do San Diega dostopoval, a teď se na trailu živí tím, že chytá chřestýše, nosí si je živé v batohu, a večer si je vaří k večeři. Prý je den za námi, viděl jsem jeho fotku s vařeným chřestýšem. Prodávám jak jsem nakoupil.

 

Před devátou si všichni přítomní (cca 15 lidí) steleme na dvorku pokrytém kobercem k spánku pod širákem. Zažívám minuty hrůzy – nemůžu najít quilt. Mám za to, že jsem ho ráno nechal na palouku co jsem spal. Až po pěti minutách si vzpomenu, že se mi suší na zápraží. Už bych po jedenácti dnech na cestě možná potřeboval pauzu. Noc je teplá, usínám odkopán pozorujíc hvězdy. 

 
34km (celkem 367)

5 Replies to “PCT 11. den”

  1. Fascinující proměny krajiny a lidi, který potkáváš. Máš neuvěřitelný tempo. O víkendu jsme na tebe mysleli při výletu do Santa Cruz Mountains. Nám se to krátí, tak brzy zamáváme a přesuneme se zas do jiných časových pásem. Číst tvůj deník ale budeme nadšeně dál! Pevný nervy a nehty:)

  2. Ahoj Pavle. Díky. Nabíječka funguje, ale jak moc, to budu moci zodpovědně řict až za delší dobu. Zatím mohu říct, že prodlužuje životnost power banky mezi možností plně ji dobít na síti. Držím palec s příštím rokem! J.

  3. Ahoj Jakube!
    Fandím Ti! S oblibou pročítám Tvůj deník a hltám info o PCT. Chystám se vyrazit příští rok. Chci se zeptat jak Ti funguje solární nabíječka (návod z NALEHKO. COM) a zda je schopna nabít Power bank? Dík

    Pavel

Přidat komentář