SNT 6. den

Posted on

Od 5:30 dál šlapu asfalt, ale s Jiřím Ornestem ve sluchátkách to docela jde. Chvíli si myslím, že je někdo drzejší než já a že si postavil stany hned u cesty. Když ale příjdu blíž zjišťuju, že jsou to rybáři.  

 

Před Kirkintilloch potkávám Davida (50) venčícího psa, který mne doprovodí k místnímu McDonaldu a u kávy mi radí alternativní trasu k West Higland Way. Jeho přízvuku rozumím ale jen velmi těžce a tak se přidržím původního plánu. Zbývá mi posledních 5km podél kanálu, to už zvládnu. Překvapí mne když říká, že tu byl ještě před 14ti dny sníh. A to jsme  60m.n.m..

Nakonec si špacír podél kanálu o dva kilometry protáhnu, nechal jsem se zmást radou místních. A pak, krátce před dvanáctou konečně po necelých dvou dnech opouštím na předměstí Glagow kanál a vydávám se polňačkou na sever. Je slunečno, kolem 26°C. 
 
Teda ne že bych se už nevyhnul asfaltu, ale krajina se zase začíná vlnit, má skoro jihočeský charakter. A je kultivovaná. Někdy až moc. Tím chci říct, že kolem mne chvílemi sviští golfové míčky. 
 
 

Ve dvě jsem v Milngavie, oficiálním startu West Highland Way. O den jsme se tu minuli s Cookie Monstrem z PCT, dnes už je v Edinburghu. Poprvé tu ochutnám Haggis a po krátkém odpočinku pokračuji po WHW na sever.

 

A najednou je to zase zábava. WHW je nejpopulárnější ze Skotských trailů, většinou se chodí za tři dny a tak je tu teď o víkendu docela živo.

Volám si se ségrou – jde od pondělka Camino. Je to pro ní první větší výšlap tohoto druhu a zatím dává 30km za den. Jsem na ní jako starší brácha náležitě hrdej. Táta se zas fláká někde na moři – asi to máme v genech. 
 
 

Chvíli si povídám s holkou a klukem z Nového Mexika, samozřejmě tedy o CDT a PCT, říkají, jak by to taky chtěli jít. Ale to budou asi muset značně odlehčit: supí pod narvanými 80ti litrovými batohy. 19ti kilometrový úsek jdou celý den. Ale já na tom byl před čtyřmi lety ještě hůř.

Ještě to tu není vrchovina, ale kopce se už rýsují na obzoru. Je znát, že i lokální business se tomu přizpůsobuje: po 14ti km potkávám hospodu zaměřenou na chodce, podél cesty se objevují cedulky s nabídkou ubytování. Asi 2km před Drymen je i kemp za 5£ na noc, docela se mi to chce vzít, abych nemusel pokoutně hledat místo na poli, ale je tam docela bujará společnost a na to nemám náladu. A pak se stane zázrak: o kilometr dál jde cesta loukou a tam je za teréním hupem 40m od cesty schovaný krásný plácek i s protékajícím potokem. Nevěřím vlastním očím. Vešlo by se sem určitě tak 8 stanů. Evidentně jsem to tu neobjevil první, je tu i ohnište. 
 
 

Je 19:10, stavím tarp, provádím večerní rituály a v devět už tvrdě spím.

46km (celkem 246km)

Přidat komentář