Celý dům se budí až kolem desáté. Tedy kromě Davida, který ráno spěchá na konkurz, a Markéty, která má pracovní online rozhovor. Já proskočím sprchou a snídám ve stínu na dvorku. Za chvíli se vrací David a ještě si dvě hodiny povídáme. Po jedné nás David hází na letiště. Plurál používám záměrně, protože stejným letadlem se do Prahy vrací i Samuelova holka Natálka. Sice budeme kvůli separátnímu odbavení sedět každý jinde, ale alespoň na letištích si můžeme dělat společnost.
Cestou se stavíme koupit potravinářskou fólii na můj batoh, podruhé už to riskovat nebudu. Loučíme se s Davidem s tím, že se potkáme o Vánocích v Praze na pivu.
Rychle batoh zabalit do fólie, odevzdat, projít bezpečnostní kontrolou a prožít chvilku obavy z vyloučení z letu kvůli přebookování. Před časem jsem to zažil, takže když z hlášení zaslechnu, že mě volají, respektive že se má k agentovi dostavit jistý „Žakb Sek“, trochu znervózním. Naštěstí mi jen mění sedadlo. V půl páté odlétáme. Sice sedím vedle chlápka s postavou hráče amerického fotbalu, za sebou mám dvě plačící děti a před sebou bujarý tým atletek s bodrým trenérem, který chce všechny bavit, přesto si uchovávám naději na spánek.
Žakb Sek nemá chybu 😃