GDT návrat 2. den

V noci mě budí bolest, nevím, jak si pořádně lehnout. Kolem druhé za oknem začnou burácet hromy, prožene se kolem krátká intenzivní bouřka. Doufám, že dvě stě kilometrů vzdáleným klukům se vyhnula.

V půl osmé potkávám v kuchyni jednu z místních podnájemnic, Jennifer (23, Británie), chvíli si povídáme, pak se tu cestou do práce mihne i další, Purity (25, Keňa). Před osmou vstává i Anna s Rowenem a společně se vydáváme na snídani do kavárny v sousedství, kterou Rowen pár let spravoval. Pak ještě malá procházka po okolí. Provázejí mě starou školou přeměněnou na komunitní centrum, ukazují mi komunitní zahradu… Žije se tu asi hezky. Jen je musím občas poprosit, aby zpomalili, vláčím za sebou levou nohu jako Kaiser Soze.

Po návratu domů si přebaluji batoh do letového módu, volám své rodině a pak ještě pár kamarádům z tohoto kouta světa. Rowen už zase opravuje kolo a Anna si se mnou povídá. Jako terapeutka dokáže vždy vytáhnout to podstatné z probíraného tématu a jsem rád, že se tak nemusím hrabat ve svých vlastních pocitech.

Chvíli po jedné se loučíme a Rowen mě veze na letiště. Cestou mi vypráví, jaké to je být německý Kanaďan, rozkročený mezi Evropou a Amerikou, být na obou kontinentech doma a přesto být všude vnímán jako cizinec.

Při odevzdání odbaveného batohu mi došlo, že jsem si ho tentokrát zapomněl zabalit do potravinářské fólie. Tak snad mi ho netrhnou. Když si už na terminálu kontroluji gate, překvapí mě, jak často to do Vancouveru létá. Vypadá to spíš jako časy odjezdů městské hromadné dopravy.

Přijíždí pro mě kamarád David, který je pro změnu Kanaďan českého původu, se kterým se známe už z mých studií na FAMU, kdy šest let pobýval v Praze a kdy jsme se potkali na jednom školním projektu. Veze mě hned k sobě domů, kde mě vítá jeho žena Markéta a potomci Judita, Madla a Sam. A pár dalších hostů v domě. Nejenže jsem se nachomýtl k rodinnému setkání (Judita a Sam momentálně žijí v Praze), ale Markéta dnes navíc slaví narozeniny. Je to veselý Babylon, kde se čeština střídá s angličtinou třeba několikrát během jedné věty. Úplně automaticky tento způsob přebírám.

Jedeme s Davidem vyzvednout slavnostní večeři do italské restaurace a pak k ní všichni společně usedáme na dvorku za domem.

Samozřejmě dochází i na dort a dary. Součástí slavnostního večera je poté návštěva nočního promítání Odyssey v místním IMAXu. Místo toho, abych teď usínal uprostřed divočiny někde v horách, jsem snad v největším kině, které jsem kdy navštívil, a koukám na tříhodinový epos o obtížné cestě domů. Často si říkám, že Pán Bůh má opravdu zvláštní smysl pro humor.

Zpět domů se vracíme až kolem třetí ráno. Ještě si sdělujeme dojmy z filmu a celá společnost se rychle odebere na lože.