GDT 4. den

Nakonec to s tou kondenzací nebylo tak strašné. Vzhledem k pozdnímu ulehnutí vstáváme později a vyrážíme v 7:30. Slunce se schovává za obzorem, ale teplota už je na příjemných 11 °C.

Po pěti kilometrech přicházíme k mostu přes řeku West Castle River s přilehlým pláckem na stany. Dáváme sušit quilty a tarpy / stan a dlouze snídáme.

Dál pokračujeme v 10:00, cesta se mění v lesní silnici, ale evidentně roky nepoužívanou.

V půl jedné se proti nám přiřítí zarostlý ranger na elektrokole a ptá se, jestli jsme OK a něco nepotřebujeme. Vysvětluje nám, že tahle lesní cesta byla před lety vybudovaná, aby mohl v okolí probíhat geologický průzkum. Je to první člověk, kterého po dni a půl potkáváme.

Míjíme Castle Mountain Ski Resort (odoláme pokušení zaskočit tam na zmrzlinu či jídlo) a pokračujeme 4 km lesní pěšinou podél řeky West Castle River. Dovede nás k mostu, za kterým si najdeme místo mezi stromy na siestu, přemáchneme v řece prádlo a pak do ní sami naskáčeme. Je slunečno, 23 °C, takže ani nevadí, že voda je ledová.

Po hodině pokračujeme dvoukilometrovým road walkem, abychom se opět vrátili na příjemnou lesní cestu. Ta se záhy změní v naše první prudké stoupání o 360 metrů výš, tentokrát po příjemných lesních serpentinách. Dál už je to opět mírně klesající široký lesní trail.

Dnes je to takový odpočinkový terén a my toho využíváme k tomu, že si konečně můžeme pořádně popovídat.
V podvečer se napojíme na širokou silnici (dirt road) sloužící nejspíš pro silné náklaďáky nějaké těžební společnosti.

Procházíme kolem kempu Lynx Creek Campground. Tentokrát je to velký komerční kemp a my jsme varováni, že si máme dobrat vodu na dalších 13 suchých kilometrů.

Ignorujeme varování s tím, že máme z aplikace FarOut informaci o dobře tekoucím potoce o dva kilometry dál. Scházíme ze silnice na pěšinu a po dvou stech metrech nacházíme místo tekoucí vody jen pár zatuchajících kaluží. Chvíle paniky, že se budeme muset vracet, ale ukáže se, že kousek proti proudu potůčku voda ještě drobounce teče. Opatrně nabíráme maximum své kapacity, dnes nás čeká suchá noc.
Můj filtr ztratil průtok, a tak mi vypomáhá Damajkyč svým.
Ještě absolvujeme druhé krátké stoupání dne o 214 metrů výš a ve tři čtvrtě na devět si nacházíme plácek k noclehu.

Je příjemné stavět a vařit ještě za světla. Konečně pořádně vidím i další prototyp, který v Nalehku chystají a Footprint tady testuje – tarp pro dlouhé lidi.

U vaření ve svahu o třicet metrů dál využívám času, kdy se mi rehydratuje večeře, a zahraju tři ukulele songy. Začíná se z toho stávat pěkná večerní gastro tradice. Ursacky s jídlem přivazujeme ke stromům už za tmy. Ještě poctivě občůráváme své noční teritorium, aby se mu medvěd vyhnul. Tohle máme načtené z knížek, ale upřímně si nejsem jistý, že by to mělo reálný efekt. Ale člověk se chytá čehokoli, co skýtá šanci předejít nepříjemnému setkání.

Dnes se mi prvně nedaří rychle usnout, není mi nějak dobře, ani nedokážu definovat, čím to je. Možná jsem jen po dnešním málo náročném terénu nedostatečně unavený. Alespoň to využívám k dohnání restů s deníkem, který jsem včera a předevčírem kvůli únavě naopak odbyl. Usínám v půl dvanácté.

41 km (celkem 142 km). ⭡922 m, ⭣897 m.