Ve „skříní“ se mi spí dobře, je tu překvapivě dost místa. Ale kolem druhé mám pocit, že mám málo vzduchu a otevírám si dvířka dokořán. Až pak mě napadne pustit si ventilaci, která je docela efektivní.
Vstávám v 4:45, abych stihl první trajekt v 6:00. Snídám. V tomhle hostelu je v rámci noclehu připravena i jednoduchá snídaně. Chleba, croissant, něco k namazání, kafe, čaj, džus, mléko, cereálie…
Do přístavu mířím spolu s Monikou (35, Polsko), která jde také na trajekt. Jede s jinou společností (Armas) než já (Fred Olson), tak se v přístavu loučíme. O to větší překvapení je, když si ke mně na lodi přisedá. Fred Olson ji nabídl v rámci plavby i autobus do Santa Cruz de Tenerife a jí to dávalo větší smysl, než řešit to lokální linkou. Jsem neslušný a půlku cesty si místo povídání s ní dopisuji deník, dnes v noci jsem to s vidinou dlouhé plavby vynechal. Ale i tak si toho stihneme říci dost, plavba trvá dvě a půl hodiny. I tentokrát neexistuje přímý spoj mezi ostrovy mezi kterými přejíždím, opět musím přes Los Christianos na Tenerife. Do něj připlouváme v 8:30.
Přestože jsem z La Palmy jel úplně prvním trajektem, první spoj z Tenerife na El Hiero mi ujíždí o půl hodiny.
Druhý odplouvá až v půl jedné. Takže se nejdřív procházím podél pláže, ale výklady plné turistického šmuku, plakáty na travestit show a desítky pestrobarevných restaurací mi náladů nezvednou. Udělám ještě jeden pokus a vydám se dál od centra do jedné velké prodejny sportovních potřeb, zda-li tam nemají kolíky, ale je to marné. Triček mají hromady, ale pomalu ani nevědí, co je to stan. Ještě si nakoupím nějaké jídlo a od půl jedenácté ubíjím čas v přístavním terminálu. Docela na mě doléhá nesmyslnost tohoto zdlouhavého přeskakování z ostrova na ostrov. Už se těším, až zas někdy příště půjdu kontinuálně z bodu A do bodu B bez nutnosti přejezdů. Ale jednou jsem se rozhodl dát celou GR131, tak si přece její finále nenechám otrávit.
Trasa na ostrově El Hiero je nejkratší ze všech, měří pouhých 40 km. Jedná se vlastně o historickou poutní cestu zvanou Camino de La Virgen. Dodnes se tu každé čtyři roky konají uprostřed léta velké poutě. Byla jen na obou koncích protažená, aby vedle od pobřeží k pobřeží. Mělo by tedy jít méně náročnou trasu, která nepřekoná výšku 1500 m.n.m. Výzvou je návrat do civilizace, protože z cílové bodu to vyžaduje vrátit se o 22 km zpět do prvního místa s autobusovým spojením. Většina lidí to prý řeší tím, že si objedná vyzvednutí taxíkem. Jak to budu řešit já ještě nevím. Uvidíme kdy a za jakých podmínek tam dorazím. Jedno je jisté – doma mě očekávají příští pondělí, letenku z Tenerife mám v kapse, takže jak se říká anglicky „budu to hrát podle nosu“.
Na El Hiero tedy odplouvám ve 12:30, poprvé se společností Armas. Je trochu skromněji vybavená, ale podstatný rozdíl to není. Největší je v té zásadní maličkosti, že tu neexistují sedadla se zásuvkami a tedy možností dobít si svá zařízení. Ale já jsem na plné kapacitě, takže mě to dnes netrápí. Navíc z reproduktorů vyhrává hudba latinskoamerickém rytmu. Za mě dobrý. Moře je tentokrát neklidnější než jindy a mě překvapuje, že už i sotva metrové vlnu dovedou tuhle velkou plovoucí almaru pěkně rozhoupat. V lodním baru občas něco upadne a pak to lítá po zemi, dokud nepřiběhne člen posádky rachotící předmět zajistit.
Máme opět plout dvě a půl hodiny. Dnes je to i časem na přestup tranzitní rekord: 9 hodin. Chápu, že to někteří létají letadlem.
Z přístavu Puerto de la Estaca, kam nakonec se zpožděním připlouvám v 15:30 l, začínám rovnou nastoupávát po GR131. Ta má ještě jeden alternativní začátek u nedalekého letiště pro ty, kteří přicestují vzduchem. Obě větve se střetávají po pěti kilometrech v největším městě na ostrově Valverde.
Jdu převážně po staré kamenité cestě, chvíli také po silnici. Je polojasno 27°C. Ale obloha se potupně zatahuje.
Míjím pět stožárů větrných elektrických elektráren o kterých vím, že jsou schopné pokrýt prakticky všechnu spotřebu elektrické energie na ostrově.
Když je větrno a mají přebytek energie, pumpuje se voda do nedalekého rezervoáru vytvořeného v původním kráteru La Caldereta. Když vítr ustane, vypouští se voda přes vodní turbíny zpět.
V 16:15 začíná poprchávat. Když docházím do Valverde (550 m.n.m.), už slušně prší. Oblékám se do nepromokavého, hrudní kapsu ukrýván do batohu.
Mám intenzivní chuť pít něco s příchutí, nejen vodu, a tak si místo ní kupuji v krámě 1,5 litru sladké limonády. Jsem v pokušení zůstat ve městě v hostelu, ale pak se zastydím. Přece to dnes nezabalím kvůli pár kapkám. Déšť není vytrvalý, jsou to jen přeháňky.
Za městem už se stezka napojuje na původní poutní cestu a je to znát. Úplně to vidím, jak po ní celá staletí kráčí poutní procesí.
Krajina má rurální charakter. Jako bych byl někde v severním Španělsku a ne na afrických ostrovech. Silně mi to připomíná mou Svatojakubskou cestu do Compostely.
Nastoupám do mraku a déšť nabírá na síle a vytrvalosti. Studený vítr (2 Bf) to jen zintenzivňuje. Teplota klesla na 15°C. Při průchodu vsí Tiñor míjím dům s částečně krytou terasou. Klepu na majitele, zda by se na ní nedalo přespat. Žel nejsou doma a bez jejich souhlasu se jim tam nenasquatuji.
Mám v mapě vyhlédnutou jednu zříceninu starého baráku asi 200 metrů od cesty. Říkám si že když nic jiného, její stěny by mohly poskytnout slušné závětří. Docházím k ní před sedmou, ale místo to není nic moc. Zato kousek vedle je placek s několika stromy, jehličím pokrytou zemí, schovaný za terénní vlnou před větrem. Nerozmýšlím se ani minutu a začínám stavět tarp. Moje dřevěné kolíky dobře pronikají měkkou půdou, kolem je dostatek velkých kamenů na jejich zatížení. Chvíli mi to trvá, ale za 15 minut už se schovávám pod tarp.
S láskou vzpomínám na svůj stan Duplex od Zpaksu, se kterým jsem byl na svém předchozím výšlapu ve Skandinávii. Oproti tarpu Gatewood Cape je to prostorově hotový palác. Tady se musím chovat jako hadí muž, abych si ustlal a převlékl se do suchého. Mám pocit že provádím nějaké zvláštní jogínské cvičení. Ale 19:40 jsem konečně v suchém a přikrytý péřovým quiltem. Na plachtu nad hlavou bubnuje déšť, ale mně už je zase dobře. Dnes usínám brzy, možná kvůli únavě z ranního vstávání a dlouhého přejezdu – ve 20:30.
11 km na trailu+ 7 km mimo trail (celkem 549 km). ⭡1120 m, ⭣102 m.