Kanárské ostrovy GR131 – 10. den

V noci se přese mě přehnala krátká dešťová přeháňka. Nad ránem se zvedá silný vítr (3 Bf). Když v 5:40 vstávám, dělá mi problém sbalit tarp, aby mi přitom neuletěl. V 6:15 se kutálím dolů z kopce a potřetí procházím městem cestou vedoucí do přístavu.

V 7:00 si kupuji lístek na trajekt, v 7:30 se naloďuji a v 8:00 odplouvám. Cesta trvá hodinu a půl a já ten čas využívám k dohnání pracovních restů, které mi přistály v mailu.

Také se snažím vyřešit permit na vystoupení na vrchol vulkánu El Teide. Tady nestačí vyřídit si povolení na konkrétní den. Den je ještě rozdělen do několika časových úseků a do těch se člověk musí trefit. Nově se od nového roku vyřízení permitu týká i přístupových cest, nejen výstupu na samotný vrchol. Podle informací které mám permity dost striktně kontrolují. Celý systém je nastaven tak, aby zamezil devastaci masovou turistikou. Většina turistů se totiž nechá vyvézt lanovkou až pod samotný vrchol a pěšky absolvují jen posledních pár stovek metrů. Chápu to, ale za těchto podmínek se rozhoduji nechat si výstup na Teide ujít a držet se oficiálního trailu.

Na Tenerife má GR131 93 kilometrů. Očekávám podobné prostředí jako na Gran Canarii, hodně převýšení, hřebenovky, hodně zeleně a nižší teploty. Celkově bych se měl po celou dobu pohybovat ve vyšší nadmořské výšce.

Narozdíl od jiných ostrovů stezka nezačíná a nekončí na pobřeží. Pro mě to znamená dojet autobusem do městečka La Esperanza. Teoreticky bych tam mohl z p přístavu dojít Svatojakubskou cestou, ale znamenalo by to šlapat 22 km převážně městskou zástavbou a po silnicích. To si klidně nechám ujít.

V Santa Cruz de Tenerife přistáváme chvíli před půl desátou. Chvíli laboruji jak dál. Doma se mi nepodařilo najít náležité spojení. Velký bratr Google neví. Popojedu místní linkou na hlavní autobusové nádraží (Estación de guaguas de santa Cruz) a tam volím linku 15 do městské části La Laguna. Je to zase courák projíždějící každé zákoutí Santa Cruz, takže to mám i vyhlídkovou jízdou. Ale jsou k dispozici i rychlejší linky. V La Laguně už se na nádraží doptám na návazný spoj do La Esperanza (linka 41). V 11:30 konečně vystupuji v cílové stanici. Kručí mi v břiše, nějak jsem zapomněl na snídani. Západnu do místního gastro café La Pinochería, abych to napravil. Ještě dokoupit zásoby v krámě, a ve čtvrt na jednu konečně šlapu. Čeká mě dost stoupání. Naštěstí tentokrát nezačínám od nuly, jsem teď na 900 m. n. m.. Trail sice začíná stylově v městském parku ale záhy přejde na silnici. Stoupám o 200 metrů výš. Asfalt se zakrátko změní na nezpevněnou silnici a po třičtvrtě hodině už šlapu širokou lesní cestu. Kolem jsou vřesovce, eukalypty, borovice ale hlavně vavříny.

K mému překvapení cesta dál nestoupá, spíš pomalu klesá. Když se les rozestoupí, spatřím na obzoru El Teide. Přestože na ní nevstoupím, bude mi nějaký čas dělat společnost.

Říkám že se les rozestoupí, ale odlesnění je důsledek rozsáhlého požáru v loňském roce. S jeho následky se budu potkávat po zbytek dne. To už je vavřínový les vystřídán vzrostlými borovicemi. Je slunečno, 17°C.

Potkávám velkou skupinu lesních dělníků, kteří intenzivně likvidují následky požáru. Úsek cesty je oficiálně nepřístupný jen, ale jejich předák, když mě vidí, zastaví práci dělníků nejblíže u cesty a nechává mě projít. Doklesám na 1000 m.n.m. a ve dvě hodiny začne cesta opět stoupat. O čtvrt hodiny později opouštím lesní cestu a trail se v krátkých serpentinách zakousne do svahu. Ještě se ale na širokou lesní cestu na chvíli vrátím.

Ve tři docházím turistickému přístřešku, který jakoby mě zval k přenocování. Je tu i pár vhodných plácku postavení stanu. Být to o čtyři hodiny později, neodolám. Takhle si alespoň doplním vodu z kohoutu, do kterého je sveden místní pramen a posvačím. Mezitím mě dohnal mrak a obklopí mě. Vzrostlé borovice mají stále opálenou kůru od ohně. To už ale zase prudce stoupám serpentinou a zakrátko nechávám mrak hluboko pod sebou.

Svah podél cesty je místy pokryt křiklavě zeleným mechem. V 15:30 ve 1430 m.n.m. procházím sedlem a klesám na druhou stranu hřebene. Sejdu ale jen 50 metrů metrů a už zase serpentinou “švíc švíc” šlapu vzhůru. Ve čtyři se serpentina mění v traverz v prudkém svahu a u něj už zůstane po zbytek dne. V 16:40 v 1660 m.n.m. se ještě jednou zhoupnu směrem dolů. Dnes výhledů moc neužiji. Jednak jsem neustále obklopen stromy, a když náhodou přijdu k nějakému průseku, vidím jen oblaka pod sebou.

V šest docházím do místa, kde ze svahu vybíhá směrem do údolí větší ostroh. Tvoří tak na trailů malé sedlo. Na ostrohu je několik ideálních rovinek zvoucích k přenocování. Mohl bych jít ještě tak hodinu, ale tentokrát lákavému vábení neodolám. Vlastně jsem toto místo měl mapě vyhlídnuté dopředu. Celá dnešní pasáž se velmi podobá PCT. Tam byly také časté úseky, kde byl trail dlouho zakousnutý v prudkém svahu a vhodné místo k přenocování se dalo najít jen tak jednou za pět mil. A tady je to podobné. Když mi kamarád Tomáš M. (PCT class 2017) před cestou říkal že Tenerife se hodně podobá zmenšené Pacifické hřebenovce, tvářil jsem se na něj dost skepticky. Ale dnes mu dávám za pravdu. Třebaže to byla převážně cesta zeleným tunelem, moc mě to bavilo.

Schovávám se za vrchol ostrohu, abych nebyl z cesty vidět. Ona ta šance, že někdo půjde kolem, je sice stejně mizivá. Za odpoledne jsem kromě skupiny lesních dělníků nepotkal živou duši. Ale proč tahat , čerta za ocas.

Je pěkné chystat nocleh pro změnu ještě za světla. Večeřet polívku a přitom sledovat západ slunce. Je bezvětří, stále 17°C. Dnes budu zase spát s otevřenýma hangárem, hlavu vystrčenou ven pod hvězdy. Je to takový půlširák. Dnes usínám brzy, chvíli před devátou.

20 km trail + 4 km transport (celkem 338 km). Nastoupáno 1114 metrů, naklesáno 445 metrů.