Kanárské ostrovy GR131 – 9. den

Noc byla dle očekávání chladná (3°C), ale mně se spalo dobře. Ráno už je nebe vymetené, ale stále slyším, jak to o kus výš v korunách stromů fičí. Vstávám v sedm. Trochu mi dojem z mého dnešního nocležiště zkazí minové pole podpapírníků asi deset metrů od místa, kde jsem ležel. Tak já se se vším poctivě zakopávám, dokonce vycepovaný z amerických národních parků odnáším použitý toaletní papír, a pak tu najdu tohle. O to víc jsem přesvědčen ve správnost svého postupu provedení práce. Vyrážím v 7:35. Jdu převážně širokou lesní cestou, víceméně po vrstevnici, jen lehce klesám. Připojuje se ke mně Svatojakubská cesta kterou jsem původně měl přijít. Dále bych měl pokračovat podle své původně plánované trasy. Přítomnost žlutých svatojakubských šipek mě ukolébá natolik, že se nechám svést k asi půl kilometrové zacházce.

Teplota se stále drží na 3°C, ale studený vítr ji pocitově sráží pod bod mrazu. Péřovku doplní nákrčník nasazený přes obličej. Po první hodině se cesta úží a já začínám klesat do údolí.

Jsou tu určitě skvělé výhledy, já je mám žel utopené v mlze. I tak je to moc hezký. S klesající výškou lehce stoupá teplota, začíná poprchávat. Měním péřovku za nepromokavou bundu.

V půl desáté doklesám do vsi v průsmyku Cruz de Tejada (1512 m.n.m.), kde potkávám Česko-Slovenskou dvojici Nikolu (30) a Jardu (34). Dělají si tu sérii svých vlastních okruhu.

Opět stoupám, stezka vede většinou traverzem po hřebeni. Po kilometru a půl se odděluje Svatojakubská cesta a já směřují víc na západ a zase klesám. Po dalších dvou kilometrech docházím k jeskyním Cuevas de Caballero, ve kterých kdysi žili původní obyvatelé ostrova. A vítr konečně rozhání mraky natolik, že mám první pořádné výhledy do okolí. Sláva!

Dál jdu kousek rozježděnou blátivou lesní cestou, naštěstí jen pár desítek metrů a zase pokračují úzkou lesní serpentinou. Co chvíli ustupují z cesty nějakému běžci. V 11:30 docházím do Artenary (1230 m.n.m.), jedné z nejstarších a nejvýše položených vesnic na Gran Canarii.

Využívám otevřeného baru, přisedám ke stolu k Lukasovi (28, Dánsko) a dávám si opožděnou snídani. Lukas je tu na týden a podniká krátké okružní výlety. Když odbije dvanáctá hodina, začínají se podávat obědy, a tak využívám příležitost a dávám si i ten. Opět ryba vytažená z moře, toho se nemohu nabažit. Když o hodinu a čtvrt opouští bar, jako bych se dostal do nového světa. Vše je zalité sluncem.

Míjím požární stanici s velkým množstvím těžké techniky a nedivím se tomu. Tuhle oblast národního parku Tamadaba, největšího ostrovního borovicového lesa, postihl v roce 2019 ničivý lesní požár. Příroda si s jeho následky poradila překvapivě dobře, nikde po něm nenacházím stopy.

Lehce si nastoupám, překročím hřeben, a mám teď výhled na severní údolí. Tím mi začíná doposud nejhezčí pasáž tady na ostrovech. Kopíruji hřeben, co chvíli přeskakuji tu na jednu, tu druhou stranu. Chvíli nahoru, chvíli dolů. Kráčím převážně po úzkých pěšinách pod stromy a mám fantastické výhledy na obě strany. Jde se mi dobře, teplota se drží na 17°C. Také dnes potkávám hodně jednodenních chodců, většinou se jedná o turisty jazyka německého.

Ve tři procházím kempem Área recreativa se Tamada, kde dobírám vodu. Ale hlavně tu potkávám organizátory běžeckého závodu a konečně se dozvídám o co tu jde. Je to The North Face Transgrancanaria, série různých běžeckých závodů s víc jak 5300 účastníky. A dnes se běží “vertikální kilometr”- běh dlouhý jen 5,5 km, ale s převýšením 1135 metrů.

Já pokračuji tou hezkou klesající procházkou se spoustou výhledů. Dokonce v dálce zahlédnu další ostrov: Tenerife. V jednom z nejprudších klesání v kamenitých serpentinách konečně narazím na samotný závod dnešního dne. Uskakuji z cesty desítkám běžců. Dost mě to zdrží, ale nechávám se strhnout atmosférou a spolu s dalšími přihlížejícími povzbuzují udýchané závodníky.

To už mám na dohled svůj dnešní cíl: přístavní město Agaete. Po dvaceti minutách uskakování závodníkům opouštím jejich trasu a dlouhým traverzem doklesám do města. Teplota stoupla na 24°C a porost opět nabyl pouštní charakter.

Procházím městem (ještě krátce pohovořím s jednou českou dvojicí na treku) a konečně v šest přicházím do přístavu Puerto de las Nieves, kde GR131 na Gran Canarii končí. Je to pro mě praktické. Mám v plánu přeplout ještě dnes večer na Tenerife a tam přečkat noc v hostelu. Na to pokračovat tam ještě dnes na trail už by bylo pozdě, můj trajekt připluje na Tenerife ve 21:30. Docházím na přístavní terminál koupit si lístek, jen si chci ještě dopředu zabookovat spaní ve vyhlédnutém hostelu. Ale ouha, hostel je úplně obsazený. Nepomůže, ani když tam zavolám. Měl jsem to udělat dřív. Chvíli rozmýšlím co teď? Tady se mi žádné rozumné bydlení sehnat nedaří. Ve Sparu si koupím nějaké jídlo na večer, a pak se rozhoduji najít si nějaké místo k přespání na pláži.

Ale tam se mi to moc nezdá. Jsem všude moc na ráně. Nic, zkusím se vrátit kus po trailu, tam nějaká vhodná místa přenocování byla. Vracím se tedy dva a půl kilometru, nastoupám si stopadesát metrů nad město a na prvním rovném plácku lehce schovaný za terénní vlnou stavím. Město pode mnou září a já usínám už v devět s tím, že ráno dojdu na trajekt odplouvající v osm na Tenerife.

37 km na trailu + 6 km při hledání noclehu (celkem 314 km)

Nastoupáno 980 metrů, naklesáno 2651 metrů.