Noc byla opět velmi klidná. Jak jsem spal zcela v závětří, musel jsem se odkrývat, jaké mi bylo teplo. A přitom bylo objektivně 14°C. Trochu jsem se obával, zda mě nebudou rušit průchozí a cyklisté. Ale první jezdec na kole se objevil až v sedm ráno . I mé vnitřní hodiny už se srovnali do trailového režimu a automaticky jsem se vzbudil na noční psaní deníku, i na ranní vstávání A opět s prvním světlem vyrážím (7:05).
Po prašné cestě docházím poslední dva kilometry a za půl hodiny už se procházím jen zvolna se probouzejícím městem Lajares. Projít jím mi trvá čtyřicet minut.
Narozdíl od Lanzarote je zde cesta značená tradiční evropskou červenobílou značkou. Její výskyt je častější než lansarotské kůly značící cestu. Zatím to vypadá na cestu bez nějakého reálného převýšení. Široká prašná nebo kamenná cesta v rovině.
Po devíti kilometrech zastavuji a vařím si snídani (9:00).
Ve 9:45 potkávám dvojče přístěnku ve kterém jsem strávil noc. To by byla dobrá zpráva, kdybych je mohl potkávat častěji. Měl být postaráno střechu nad hlavou.
Z dálky procházím kolem dvou větrných mlýnů. Zdá se to být neuvěřitelné, ale historicky se na tomto vyprahlém ostrově úspěšně pěstovalo obilí. Ve třičtvrtě na jedenáct jsem ve městě La Oliva. Trochu okouknu centrum, navštívím kostel a v krámku si koupím čerstvou bagetu.
I dál je cesta dost monotónní. Dominuje ji svatá hora původních obyvatel Tindaja, kterou před stejnojmennou vesnicí obcházím.
Je čas oběda, trochu mě láká místní bar, ale potřebuji si zašít díru na triku. Tak si jen koupím čerstvý sýr, zalezu si do stínu ukázky tradiční místní architektury (Casa Alta) a po studeném obědě šiju. Teplota je 32°C.
Ve dvě pokračuji, opět je to široká cesta po rovině, tentokrát ji lemují nízké hřebeny.
Půda je tu dost jiná, než byla na Lanzerote. Není to černý sypký prach pokrytý vyvřelinou. Je to spíš naoranžovělá zapečená kamenitá země. Taky tu nevidím téměř žádnou zemědělskou činnost. Zato tu hodně pěstují kozy.
Kromě nich zahlédnu i osla a velblouda. Jako by si tyhle dva sousední ostrovy rozdělili hospodářskou činnost.
O půl páté procházím vsí Tefia. Místy je to skanzen roztahaný na velké ploše. Trochu tu kufruju. Nemám už žádnou vodu. Otevřený krám tu není. U kostela je sice závlaha, ale hadice vedou ze země, nikde žádný kohout. Nakonec zkouším zaklepat na místní společenské centrum. Marně. Za otevřenou branou je hřiště, doufám že alespoň tam by mohl vodní zdroj být. A opravdu, na sportovišti nacházím otevřené záchody a tekoucí vodu. Slušně poděkuji nepřítomným správcům a mažu dál.
Procházím kolem dalšího mlýna, tentokrát docela blízko.
V pět míjím další přístřešek. Je to teprve druhý za celý den, tak jich tady zase tolik není. Ale já to ještě nechci balit, ještě mám dvě hodiny světla, to se musí využít.
No o hodinu později už trochu lituji. S vyhlídkou na klidné místo to vypadá špatně. Evidentně tady probíhá stavební boom a cesta je lemována novými developerskymi projekty. Musím se dostat až za ně, respektive za následující ves Llanos de la Concepción. Jenže dva kilometry za ní je další městečko a mezi nimi jsou roztroušeny baráčky. Podle mapy jsem si myslel, že bych se mohl píchnout za větrný mlýn za Llanos de la Concepción. Ale ukáže se, že stojí na něčí zahradě. Jediná šance je lehnout si do kamenité stráně, která je sice obklopena staveními (cca 100 metrů na každou stranu), ale pokud na sebe nebudu upozorňovat… Za světla si jen vyčistím vybraný plácek od kamení, uvařím a sním večeři. Se stavbou tarpu čekám až na úplnou tmu. Teda stavět Gatewood Cape poslepu, to je velká výzva. Ze začátku jsem s ním míval problém i za ideálních podmínek. Ale výsledek je překvapivě dobrý. Kolem mě štěkají psi a mečí kozy. Ideál to není, ale spal jsem na horších místech. Vlastně jsem kromě Camina nešel nic, co by vedlo tak osídlenou krajinou. Možná doma, ale tam je zase spousta lesů, kde se člověk schová. Každopádně unavenému tělu je to jedno. Stejně usne tvrdým spánkem. Jsem docela ucaprtaný a teploměr mi tvrdí, že odpoledne atakovala teplota 37°C. Na zítřek si slibuji menší kilometráž. Už proto, že mě konečně čekají nějaké kopečky.
44 km (celkem 129 km)
Jakube, držím palce ať tu nudnou cestu
rychle absolvujete a vrátíte se zpět k rodině.
Ruku na srdce. Oproti PCT je to zážitkově velmi slabý odvar. Ale to se snad dalo očekávat.
Jinak jsem Váš stálý odběratel příspěvků a fanoušek.